Insolvenční Rejstřík

182/2006 Sb.

ZÁKON

ze dne 30. března 2006

o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

Změna: 108/2007 Sb.

Změna: 312/2006 Sb., 296/2007 Sb., 362/2007 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ ČÁST

Hlava I

Základní ustanovení

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a)  řešení  úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým
ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k
osobám  dotčeným  dlužníkovým  úpadkem  nebo  hrozícím  úpadkem  a k co
nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů,

b) oddlužení dlužníka.

§ 2

Vymezení některých základních pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)  insolvenčním  řízením  soudní  řízení, jehož předmětem je dlužníkův
úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení,

b) insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení,

c)  insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení
insolvenčního řízení,

d)  incidenčním  sporem  spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých
tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení,

e)  majetkovou  podstatou  majetek  určený  k  uspokojení  dlužníkových
věřitelů,

f)   osobou   s   dispozičními   oprávněními  osoba,  které  v  průběhu
insolvenčního  řízení  přísluší  právo  nakládat s majetkovou podstatou
ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá,

g)   zajištěným   věřitelem  věřitel,  jehož  pohledávka  je  zajištěna
majetkem,  který  náleží  do majetkové podstaty, a to zástavním právem,
zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem
práva  nebo  postoupením  pohledávky  k zajištění anebo obdobným právem
podle zahraniční právní úpravy,

h)  přihláškou  pohledávky  procesní  úkon,  kterým  věřitel  uplatňuje
uspokojení svých práv v insolvenčním řízení,

i)  insolvenčním  rejstříkem  informační  systém,  který obsahuje údaje
podle tohoto zákona,

j) společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům,
je-li  jeho  cílem,  aby  zvolený  způsob  řešení  úpadku  byl  pro  ně
spravedlivý  a  výnosnější  než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není
dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů,

k)  finanční  institucí  banka, spořitelní a úvěrní družstvo, instituce
elektronických peněz^1), pojišťovna a zajišťovna, a za dále stanovených
podmínek tohoto zákona i některé další osoby.

§ 3

Úpadek

(1) Dlužník je v úpadku, jestliže má

a) více věřitelů a

b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

(2)  Má  se  za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky,
jestliže

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo

b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo

c)  není  možné  dosáhnout  uspokojení  některé ze splatných peněžitých
pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo

d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou
mu uložil insolvenční soud.

(3)  Dlužník,  který  je  právnickou  osobou  nebo  fyzickou  osobou  -
podnikatelem,  je  v  úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde
tehdy,  má-li  dlužník  více  věřitelů  a souhrn jeho závazků převyšuje
hodnotu  jeho  majetku.  Při  stanovení  hodnoty  dlužníkova majetku se
přihlíží   také  k  další  správě  jeho  majetku,  případně  k  dalšímu
provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně
předpokládat,  že  dlužník  bude  moci ve správě majetku nebo v provozu
podniku pokračovat.

(4)  O  hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem
důvodně  předpokládat,  že  dlužník  nebude schopen řádně a včas splnit
podstatnou část svých peněžitých závazků.

§ 4

Způsob řešení úpadku

(1)   Způsobem   řešení   úpadku   nebo  hrozícího  úpadku  dlužníka  v
insolvenčním řízení (dále jen "způsob řešení úpadku") se rozumí

a) konkurs,

b) reorganizace,

c) oddlužení a

d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité
subjekty nebo pro určité druhy případů.

(2) Rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku se rozumí,

a) jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku,
rozhodnutí   o  prohlášení  konkursu  na  majetek  dlužníka  (dále  jen
"rozhodnutí o prohlášení konkursu"),

b) jde-li o reorganizaci, rozhodnutí o povolení reorganizace a

c) jde-li o oddlužení, rozhodnutí o povolení oddlužení.

§ 5

Zásady insolvenčního řízení

Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách:

a)  insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl
nespravedlivě  poškozen  nebo  nedovoleně  zvýhodněn  a  aby se dosáhlo
rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů;

b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné
postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti;

c)  nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré
víře   před   zahájením   insolvenčního   řízení   omezit   rozhodnutím
insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;

d)  věřitelé  jsou  povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení
jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

§ 6

Výjimky z působnosti zákona

(1) Tohoto zákona nelze použít, jde-li o

a) stát,

b) územní samosprávný celek^2),

c) Českou národní banku,

d) Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky,

e) Fond pojištění vkladů,

f) Garanční fond obchodníků s cennými papíry,

g)  veřejné  neziskové  ústavní  zdravotnické  zařízení,  zřízené podle
zvláštního zákona^2a),

h) veřejnou vysokou školu, nebo

i)  právnickou  osobu,  jestliže  stát  nebo  vyšší  územní samosprávný
celek^2) před zahájením insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy
nebo se za ně zaručil.

(2) Tohoto zákona nelze dále použít, jde-li o

a)  finanční  instituci,  po  dobu, po kterou je nositelem licence nebo
povolení podle zvláštních právních předpisů, upravujících její činnost,

b)  zdravotní pojišťovnu zřízenou podle zvláštního právního předpisu^3)
,  po  dobu,  po  kterou  je  nositelem  povolení k provádění veřejného
zdravotního pojištění,

c)  politickou  stranu  nebo  politické  hnutí v době vyhlášených voleb
podle zvláštního právního předpisu.

§ 7

Použití občanského soudního řádu

(1)  Pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně
ustanovení  občanského soudního řádu^4), nestanoví-li tento zákon jinak
nebo  není-li  takový  postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá
insolvenční řízení.

(2)  Pro  určení  věcné  a místní příslušnosti soudu, který rozhoduje v
insolvenčním   řízení   a  v  incidenčních  sporech,  platí  ustanovení
občanského soudního řádu^5) .

§ 8

Ustanovení   části   první  a  třetí  tohoto  zákona  se  použijí,  jen
nestanoví-li  tento  zákon  v  části druhé ohledně některého ze způsobů
řešení úpadku jinak.

Hlava II

Procesní subjekty

Díl 1

Procesní subjekty

§ 9

Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou

a) insolvenční soud,

b) dlužník,

c) věřitelé, kteří uplatňují svá práva vůči dlužníku,

d) insolvenční správce, popřípadě další správce,

e)  státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo
do incidenčního sporu, a

f) likvidátor dlužníka.

§ 10

Insolvenční soud

Insolvenční soud v insolvenčním řízení

a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá,

b)   průběžně   vykonává  dohled  nad  postupem  a  činností  ostatních
procesních  subjektů  a  rozhoduje  o záležitostech s tím souvisejících
(dále jen "dohlédací činnost").

§ 11

(1)   Při  výkonu  dohlédací  činnosti  insolvenční  soud  rozhoduje  o
záležitostech,  které  se  týkají  průběhu  insolvenčního  řízení, činí
opatření  potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající
se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

(2)  Insolvenční  soud  je  oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce
zprávy  a  vysvětlení  o  jeho  postupu,  nahlížet do jeho účtů a konat
potřebná  šetření.  Je  oprávněn  dávat  insolvenčnímu správci pokyny a
uložit  mu,  aby  si  vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského
výboru.

§ 12

(1)  V insolvenčním řízení a v incidenčních sporech jedná a rozhoduje v
prvním stupni jediný soudce (samosoudce).

(2)  Zvláštní  právní  předpis^6) stanoví, kdy je v insolvenčním řízení
oprávněn jednat a rozhodovat vyšší soudní úředník.

§ 13

Asistent soudce insolvenčního soudu

Asistent soudce insolvenčního soudu činí jednotlivé úkony insolvenčního
řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

Díl 2

Účastníci řízení

§ 14

(1)  Účastníky  insolvenčního  řízení  jsou  dlužník  a věřitelé, kteří
uplatňují své právo vůči dlužníku.

(2)   Vedlejší   účastenství  není  v  insolvenčním  řízení  přípustné;
ustanovení § 16 odst. 3 tím není dotčeno.

§ 15

Nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v
insolvenčním  řízení  účastníky  tohoto  řízení  jen po dobu, po kterou
insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.

§ 16

(1)  Účastníky  řízení  v incidenčních sporech jsou žalobce a žalovaný,
není-li dále stanoveno jinak.

(2)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  je buď žalobcem nebo žalovaným v
incidenčním sporu insolvenční správce.

(3) Vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné.

§ 17

Vstup  do  řízení^7) a záměna účastníka řízení^8) nejsou v insolvenčním
řízení přípustné.

§ 18

(1)  Nastane-li  v  průběhu  insolvenčního řízení skutečnost, se kterou
právní  předpisy  spojují  převod  nebo přechod přihlášené pohledávky z
původního  věřitele  na  nabyvatele  pohledávky,  aniž  původní věřitel
ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že
místo  tohoto  věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho
pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu
nabyvatele  jeho  pohledávky.  Převod  nebo  přechod  pohledávky, který
nevyplývá   přímo  z  právního  předpisu,  je  nutné  doložit  veřejnou
listinou^9)  nebo  listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů
osob, které ji podepsaly.

(2)  O  návrhu  podle  odstavce  1  rozhodne  insolvenční soud do konce
pracovního  dne  nejblíže  následujícího  po  dni,  kdy mu takový návrh
došel;  nestane-li  se  tak,  má  se  po  uplynutí této lhůty za to, že
insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl.

(3)  Rozhodnutí  podle  odstavce  1  vydá  insolvenční soud také tehdy,
učiní-li  věřitel  a  nabyvatel  jeho  pohledávky do protokolu u tohoto
soudu  společné  prohlášení  o  tom,  že  nastala  skutečnost uvedená v
odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně.

(4)  Rozhodnutí  podle  odstavců 1 a 3 se doručuje věřiteli, nabyvateli
jeho  pohledávky,  dlužníku  a  insolvenčnímu  správci; těmto osobám se
doručuje  zvlášť.  Odvolání proti němu není přípustné, insolvenční soud
však tímto rozhodnutím není vázán.

§ 19

Nabyvatel  pohledávky se stává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile
insolvenční  soud  podle  §  18 rozhodne o jeho vstupu do insolvenčního
řízení,  a  platí pro něj stav insolvenčního řízení v době, kdy se stal
jeho účastníkem. Nabyvatel takto vstupuje na místo původního věřitele i
do incidenčních sporů, které se týkají jím nabyté pohledávky.

§ 20

(1)  Ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která
se  týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky
a  zastoupení  účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a
incidenční spory.

(2)  Odborová  organizace  může  v insolvenčním řízení a v incidenčních
sporech  zastupovat  dlužníkova  zaměstnance, jde-li o uplatňování jeho
pracovněprávních pohledávek.

Díl 3

Insolvenční správce a další správci

§ 21

(1) Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců,
který vede Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").

(2) Náležitosti seznamu insolvenčních správců, údaje do něj zapisované,
jeho  členění,  vedení a podmínky zápisu do něj a vznik práva vykonávat
činnost  insolvenčního  správce  a  hostujícího  insolvenčního  správce
upravuje zvláštní právní předpis^9a).

(3) Insolvenčním správcem se pro účely tohoto zákona rozumí i hostující
insolvenční správce.

§ 22

(1)  Osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců může své ustanovení
insolvenčním správcem odmítnout, jen má-li pro to důležité důvody.

(2)  Nelze-li  insolvenčního  správce  vybrat  ze seznamu insolvenčních
správců,  je možné jím ustanovit i fyzickou osobu, která splňuje obecné
a  kvalifikační  předpoklady pro zápis do seznamu a se svým ustanovením
souhlasí.

§ 23

Insolvenční   správce   uzavře  na  svůj  náklad  smlouvu  o  pojištění
odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem
jeho funkce nebo s činností jeho zaměstnanců pro celou dobu trvání jeho
funkce.

§ 24

(1) Insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se
zřetelem  na  jeho  poměr  k  věci  nebo k osobám účastníků je tu důvod
pochybovat  o  jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34.
Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro
jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

(2)  Veřejná  obchodní  společnost,  která  je  ustanovena insolvenčním
správcem,   oznámí   insolvenčnímu   soudu  neprodleně,  kdo  z  jejích
společníků  bude  jejím  jménem funkci insolvenčního správce vykonávat;
odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně.

§ 25

(1) Insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční
soud;  insolvenčním  správcem  ustanoví  osobu,  kterou  určí  předseda
insolvenčního soudu.

(2) Při určení osoby insolvenčního správce předseda insolvenčního soudu
se  zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení přihlédne zejména
k  osobě  dlužníka  a  k  jeho  majetkovým  poměrům,  jakož i k odborné
způsobilosti insolvenčního správce a k jeho zatížení.

§ 26

Proti   rozhodnutí  o  ustanovení  insolvenčního  správce  je  odvolání
přípustné.  V  odvolání  lze  však  namítat  pouze  to,  že  ustanovený
insolvenční  správce  nesplňuje  podmínky  pro  ustanovení nebo že není
nepodjatý.  Ke  skutečnostem,  které  nastaly  nebo  vznikly  po vydání
rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

§ 27

(1)  Insolvenční  soud  ustanoví  insolvenčního  správce  nejpozději  v
rozhodnutí  o  úpadku.  Za  podmínek  stanovených  tímto  zákonem  může
insolvenční  soud  ustanovit  před  rozhodnutím  o  úpadku  předběžného
insolvenčního  správce  (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí
se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku.

(2)  Předběžný  správce  vykonává  před  rozhodnutím  o úpadku činnosti
stanovené  v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a
povinnosti,  které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže
insolvenční   soud  vymezit  v  širším  rozsahu,  než  v  jakém  náleží
insolvenčnímu  správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční
soud  o  osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává
se  předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou
působností.

(3) Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného
správce.

§ 28

Za  podmínek  stanovených  tímto  zákonem  rozhodují  o  změně  v osobě
insolvenčního  správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí
§ 21 až 24 obdobně.

§ 29

(1) Na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání,
se   mohou   věřitelé   usnést,  že  insolvenčním  soudem  ustanoveného
insolvenčního  správce  odvolávají  z  funkce  a  že  ustanovují nového
insolvenčního  správce.  Toto  usnesení  je  přijato,  jestliže  pro ně
hlasovala   nejméně   polovina   všech  věřitelů  přihlášených  ke  dni
předcházejícímu  konání  schůze  věřitelů,  počítaná  podle výše jejich
pohledávek.

(2)  Usnesení  o  ustanovení  insolvenčního  správce  podle  odstavce 1
potvrzuje  insolvenční  soud;  nepotvrdí  je  pouze tehdy, nesplňuje-li
insolvenční  správce  podmínky  uvedené  v  § 21 až 24; § 54 odst. 1 se
nepoužije.

(3)  Rozhodnutí  podle  odstavce  2  vydá  insolvenční soud do skončení
schůze  věřitelů,  která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je
přípustné,  jen  jestliže  insolvenční  soud  usnesení  schůze věřitelů
nepotvrdí.  Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který
na  schůzi  věřitelů  hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí
obdobně.

§ 30

(1)   Přijme-li   schůze  věřitelů  usnesení  o  odvolání  ustanoveného
insolvenčního  správce,  aniž  se  usnese  na  ustanovení insolvenčního
správce nového, nebo byl-li touto schůzí ustanovený insolvenční správce
odvolán  z  funkce  podle  § 31 odst. 2, ustanoví insolvenčního správce
svým rozhodnutím insolvenční soud; pro takto ustanoveného insolvenčního
správce se § 29 odst. 1 nepoužije.

(2)  Jestliže  v  důsledku  rozhodnutí  insolvenčního soudu o odmítnutí
přihlášky  pohledávky dojde k takové změně v osobách věřitelů nebo výši
jejich  pohledávek,  která  by  měla  vliv  na výsledek usnesení schůze
věřitelů  podle odstavce 1, může usnesení podle § 29 odst. 1 přijmout i
schůze věřitelů, která nejblíže následuje po této změně.

§ 31

Odvolání insolvenčního správce

(1)  Z  důležitých  důvodů,  které  nemají  původ v porušení povinností
insolvenčního  správce,  může  insolvenční  soud na návrh insolvenčního
správce  nebo  věřitelského  orgánu  anebo  i bez tohoto návrhu odvolat
insolvenčního   správce  z  funkce.  Učiní  tak  zpravidla  po  slyšení
insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

(2) Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 29 odst. 1 až 3
insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, požádá-li o to do 3 dnů poté,
co  se  o  svém  ustanovení  dozvěděl; to neplatí, jestliže insolvenční
správce se svým ustanovením předem souhlasil.

(3) Odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví
současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí
je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se
však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26.

(4)  Odvolaný  insolvenční  správce  je  povinen bez zbytečného odkladu
řádně  informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti
a  předá  mu  všechny  doklady  souvisící  s  výkonem jeho funkce; jeho
odpovědnost za dobu výkonu funkce nezaniká.

§ 32

Zproštění insolvenčního správce

(1) Insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který
nepostupuje  při  výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně
porušil  důležitou  povinnost,  uloženou  mu  zákonem nebo soudem, může
insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez
tohoto  návrhu  jeho  funkce  zprostit.  Učiní tak zpravidla po slyšení
insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

(2)  Proti  rozhodnutí  podle  odstavce  1 se mohou odvolat insolvenční
správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31
odst. 3 a 4 platí obdobně.

§ 33

Zástupce insolvenčního správce

Je-li  to účelné, může insolvenční soud ustanovit insolvenčnímu správci
zástupce  pro  případ,  že by ze závažných důvodů nemohl přechodně svou
funkci  vykonávat.  Pro zástupce insolvenčního správce platí § 29 až 31
přiměřeně.

§ 34

Oddělený insolvenční správce

Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen
k  některému  z  dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců
dlužníkových  věřitelů  a  není-li  se zřetelem k charakteru pohledávky
dlužníkova  věřitele  a  jeho  postavení  v  insolvenčním  řízení důvod
pochybovat,  že  tento  vztah  ovlivní  celkový  způsob  výkonu  práv a
povinností  insolvenčního  správce, může insolvenční soud ustanovit pro
tyto úkony odděleného insolvenčního správce.

§ 35

Zvláštní insolvenční správce

(1)  V  případech,  kdy  je  nutné  v  rámci insolvenčního řízení řešit
zvláštní problematiku vyžadující odborné specializace, může insolvenční
soud  ustanovit i zvláštního insolvenčního správce a upravit jeho vztah
k insolvenčnímu správci.

(2)  Pro ustanovení do funkce, odměňování a zprošťování funkce zástupce
insolvenčního  správce,  odděleného  insolvenčního správce a zvláštního
insolvenčního správce platí ustanovení o insolvenčním správci obdobně.

§ 36

(1)  Insolvenční  správce  je  povinen  při  výkonu  funkce  postupovat
svědomitě  a  s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které
lze  po  něm  spravedlivě  požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co
nejvyšší  míře.  Společnému  zájmu  věřitelů  je povinen dát při výkonu
funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

(2)   Insolvenční  správce  poskytuje  věřitelským  orgánům  součinnost
nezbytnou  k  řádnému  výkonu  jejich  funkce;  zejména  se  na  žádost
věřitelského  orgánu  účastní jeho jednání a nejméně jednou za 3 měsíce
předkládá  věřitelskému  orgánu a insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o
stavu insolvenčního řízení.

§ 37

(1)  Insolvenční  správce  odpovídá  za  škodu  nebo jinou újmu, kterou
dlužníku,  věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své
funkce   porušil   povinnosti,  které  jsou  mu  uloženy  zákonem  nebo
rozhodnutím  soudu,  jakož  i  tím,  že při jejím výkonu nepostupoval s
odbornou  péčí.  Této  odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen
když  prokáže,  že  škodě  nebo  jiné  újmě  nemohl  zabránit  ani  při
vynaložení  veškerého  úsilí,  které  po  něm  bylo  možné  spravedlivě
požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.

(2) Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za škodu nebo jinou
újmu  způsobenou osobami, kterých použil k plnění svých úkolů. To platí
i  pro zaměstnance dlužníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti,
nebo pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dlužníkem.

(3)  Insolvenční  správce  odpovídá  za  škodu  nebo  jinou újmu, která
věřiteli  s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, že nemohla
být  uspokojena  jeho  pohledávka  vzniklá  na  základě  právního úkonu
insolvenčního   správce;   této  odpovědnosti  se  insolvenční  správce
zprostí,  jen  když  prokáže,  že  v době, kdy tento právní úkon činil,
nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé
pohledávky za majetkovou podstatou.

(4)  Právo  na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci
se  promlčí  do  2  let  poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a
odpovědnosti  insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li
o  škodu  způsobenou  úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční
správce   pravomocně   odsouzen,  nejpozději  do  10  let  od  skončení
insolvenčního řízení.

§ 38

(1) Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V
případě  konkursu  se  výše  odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k
rozdělení  mezi  věřitele.  Je-li  insolvenční  správce  plátcem daně z
přidané  hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka
odpovídající  této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny
a   z   náhrady   hotových  výdajů  odvést  podle  zvláštního  právního
předpisu^10) .

(2)   Odměna   a  náhrada  hotových  výdajů  insolvenčního  správce  se
uspokojují  z  majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na
náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů
možné, hradí je stát.

(3)  Vyúčtování  odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v
konečné  zprávě,  a  není-li  jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční
soud  může  podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem
odměnu  insolvenčního  správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke
snížení  odměny  je  zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil
některou  ze  svých  povinností  nebo  že nenavrhl provedení částečného
rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

(4)  Insolvenční  soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o
vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

(5)  Způsob  určení  odměny  a  některých hotových výdajů insolvenčního
správce,  jejich  nejvyšší  přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení
odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis.

§ 39

(1) Věřitelé jsou oprávněni se souhlasem insolvenčního soudu na základě
rozhodnutí  věřitelského výboru poskytnout insolvenčnímu správci zálohu
k  úhradě  jeho  výdajů, a to i opětovně. Při poskytnutí zálohy se určí
podmínky  jejího vyúčtování; určit lze též účel, na který má být záloha
vynaložena.

(2) Náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle
zákona  nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho
odměně a nese je ze svého. Výjimečně může splnění těchto činností zadat
jiným  osobám  na  účet  majetkové  podstaty se souhlasem insolvenčního
soudu  a  věřitelského  výboru;  tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani
odpovědnost podle tohoto zákona.

(3)   Náklady   insolvenčního  správce  spojené  s  využitím  právních,
ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové
podstaty,  jen  je-li  jejich  využití  účelné  vzhledem  k  rozsahu  a
náročnosti  insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským
výborem.

§ 40

(1)  Insolvenční  správce  jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na
něho  přešlo  oprávnění  nakládat  s  majetkovou podstatou. Označuje se
způsobem,   z   něhož   je  patrno,  že  tak  činí  při  výkonu  funkce
insolvenčního  správce;  součástí  jeho  označení  je  i  nezaměnitelné
označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá.

(2)  Jednáním  podle  odstavce  1  jsou  zejména  právní  úkony,  jimiž
insolvenční  správce  zpeněžuje  majetkovou  podstatu  nebo  s ní jinak
nakládá,  a  jeho  úkony  v  incidenčních  sporech,  jakož  i v dalších
sporech, kterých se účastní místo dlužníka.

(3)  Insolvenční  správce  může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance
dlužníka,  aby  za  něho  jednal v soudních a jiných řízeních; tím není
dotčena jeho odpovědnost podle tohoto zákona.

Úvěrové financování

§ 41

(1)  Insolvenční  správce  může  pro  udržení provozu podniku, který je
součástí  majetkové  podstaty, uzavřít za obvyklých obchodních podmínek
smlouvy  o  úvěru  a  smlouvy  obdobné,  jakož  i  smlouvy  na  dodávky
energií^11)  a  surovin,  včetně smluv o zajištění splnění těchto smluv
(dále jen "úvěrové financování").

(2)  Nenabídnou-li  horší podmínky než nejlepší nabídka, mají dosavadní
zajištění  věřitelé přednostní právo, aby smlouvy podle odstavce 1 byly
uzavřeny  s  nimi;  to  platí  obdobně pro věřitele ze smluv na dodávky
energií a surovin podle odstavce 1.

§ 42

(1)  Majetek  získaný  z  prostředků  poskytnutých  v  rámci  úvěrového
financování není předmětem zajištění podle dříve uzavřených smluv.

(2)  Prostředky  získané z úvěrového financování lze použít jen k účelu
uvedenému ve smlouvách o úvěrovém financování.

(3)  K uzavření smluv o úvěrovém financování je oprávněn také dlužník s
dispozičními oprávněními nebo dlužník po dobu trvání moratoria.

§ 43

(1)  Orgány veřejné správy, zejména katastrální úřady, orgány evidující
motorová   vozidla  a  jiné  správní  úřady,  jakož  i  notáři,  soudní
exekutoři,  osoby  vedoucí evidenci cenných papírů, finanční instituce,
provozovatelé telekomunikačních služeb, provozovatelé poštovních služeb
a  jiné  osoby, které se zabývají přepravou zásilek, vydavatelé tisku a
dopravci  poskytnou  insolvenčnímu  správci na jeho písemnou žádost bez
zbytečného odkladu součinnost dále uvedeným způsobem.

(2)  Součinnost podle odstavce 1 spočívá v tom, že orgány a osoby v něm
uvedené  poskytují  insolvenčnímu  správci  údaje  o majetku dlužníka a
některé další údaje, které jsou nutné pro výkon správy, a to ve stejném
rozsahu, v jakém by je poskytly přímo dlužníku. Tato součinnost spočívá
také  v  tom, že uvedené orgány a osoby, které mají u sebe listiny nebo
jiné  věci,  které mohou sloužit ke zjištění dlužníkova majetku, je bez
zbytečného   odkladu   po   doručení   žádosti   vydají   nebo  zapůjčí
insolvenčnímu  správci.  Součinnost  se poskytuje bezplatně; nejde-li o
orgány  veřejné správy, přísluší tomu, kdo součinnost poskytl, právo na
náhradu s tím spojených hotových výdajů.

(3)   Povinnost  orgánů  a  osob  uvedených  v  odstavci  1  poskytnout
insolvenčnímu správci součinnost podle jiných ustanovení tohoto zákona,
případně  podle  ustanovení  zvláštního  právního  předpisu,  tím  není
dotčena.

§ 44

(1) Součinnost podle § 43 se poskytuje zejména tak, že

a)  osoby  vedoucí  evidenci cenných papírů sdělí insolvenčnímu správci
údaje  o  tam  evidovaných  cenných  papírech,  které náleží do majetku
dlužníka,

b)  banky,  spořitelní  a  úvěrní  družstva a pobočky zahraničních bank
sdělí  insolvenčnímu  správci  čísla dlužníkových účtů, informují jej o
stavech těchto účtů a pohybech peněžních prostředků na nich a podají mu
informace o dlužníkových úschovách a vkladních knížkách,

c)  provozovatelé  poštovních  služeb  a  jiné osoby, které se zabývají
přepravou  zásilek,  informují  insolvenčního  správce  o  dlužníkových
doručovacích  místech,  rozsahu  a  povaze doručovaných zásilek a úhrnu
peněžních prostředků, které dlužník přijímá jejich prostřednictvím,

d)  poskytovatelé služeb elektronických komunikací oznámí insolvenčnímu
správci  údaje o dlužníkových telefonních, dálnopisných, telefaxových a
jiných  elektronických  stanicích  a  adresách,  které nejsou uvedeny v
dostupných seznamech,

e)   pojišťovny   sdělí  insolvenčnímu  správci  údaje  o  dlužníkových
pojistných smlouvách a pojistných plněních,

f)  vydavatelé tisku sdělí insolvenčnímu správci údaje o inzerci, která
se týká majetkové podstaty,

g)   dopravci   sdělí  insolvenčnímu  správci  údaje  o  přepravovaných
dlužníkových věcech a jejich příjemci.

(2)  Na žádost orgánů a osob, od nichž vyžaduje součinnost, insolvenční
správce  doloží  své  ustanovení  do  funkce  rozhodnutím insolvenčního
soudu.

(3)  Osoby  a orgány, které jsou povinny poskytnout insolvenčnímu soudu
nebo  insolvenčnímu  správci součinnost, odpovídají za škodu nebo jinou
újmu, kterou způsobily, v případě, že tuto součinnost neposkytnou řádně
a včas.

§ 45

Insolvenční  správce  zachovává  mlčenlivost o skutečnostech, o kterých
zvláštní právní předpis stanoví povinnost mlčenlivosti, pokud se o nich
dozvěděl  při  výkonu  své  funkce,  a  to  i  po  jejím skončení; této
mlčenlivosti  jej  v  rozsahu  výkonu  této funkce může zprostit ten, v
jehož  zájmu  ji má, nebo insolvenční soud. Totéž platí pro třetí osoby
vykonávající činnosti, ke kterým je povinen insolvenční správce.

Díl 4

Věřitelské orgány

§ 46

Schůze věřitelů, věřitelský výbor a zástupce věřitelů

(1)  Věřitelskými  orgány  jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo
zástupce věřitelů.

(2) Schůzi věřitelů přísluší volba a odvolání členů věřitelského výboru
a  jeho  náhradníků  nebo  zástupce  věřitelů; rozhoduje též o tom, zda
ponechá  ve funkci prozatímní věřitelský výbor. Schůze věřitelů si může
vyhradit  cokoli,  co  patří do působnosti věřitelských orgánů. Není-li
ustanoven  věřitelský  výbor  ani  zástupce  věřitelů a není-li v tomto
zákoně stanoveno jinak, vykonává schůze věřitelů i jejich působnost.

(3)  Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou
věcí,  které  patří  do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze
věřitelů vyhradila.

§ 47

Schůze věřitelů

(1) Schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud. Svolá ji z vlastní
iniciativy,  nebo  na  návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru
anebo  alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49
odst.  1)  činí  alespoň  desetinu přihlášených pohledávek. Insolvenční
soud  svolá schůzi věřitelů tak, aby se konala do 30 dnů poté, co byl o
její svolání požádán, není-li navržen pozdější termín konání.

(2)  Právo  zúčastnit  se  schůze  věřitelů  mají  přihlášení věřitelé,
dlužník,  insolvenční správce a státní zastupitelství, pokud se účastní
insolvenčního  řízení. Má-li dlužník zaměstnance, má právo zúčastnit se
schůze  věřitelů  také  odborová  organizace,  která u dlužníka působí.
Působí-li  u  dlužníka  vedle  sebe více odborových organizací, má toto
právo  odborová  organizace  s  největším  počtem  členů  nebo sdružení
odborových  organizací  s  největším  počtem  členů,  nedohodnou-li  se
odborové organizace působící u dlužníka jinak.

§ 48

(1)  Oznámení  o  svolání  schůze  věřitelů  zveřejní  insolvenční soud
vyhláškou  (§ 71 odst. 3), v níž musí být uveden předmět jednání, jakož
i  místo  a  termín  konání schůze. Svolává-li schůzi věřitelů na návrh
osoby  uvedené  v  §  47  odst. 1, označí insolvenční soud jako předmět
jednání vždy i záležitost, pro kterou byl tento návrh podán.

(2)  Schůzí  věřitelů může být projednán jen předmět jednání, který byl
uveden  v  oznámení o jejím svolání. Jsou-li přítomni všichni věřitelé,
mohou  se  usnést  i  na  dalším předmětu jednání; za přítomného se pro
tento  účel  nepovažuje  věřitel, který hlasuje písemně (§ 50 odst. 2).
Předmětem  jednání  první  schůze  věřitelů  je vždy volba věřitelského
výboru  a  usnesení  věřitelů  podle  §  29  odst.  1, byl-li ustanoven
insolvenční  správce  a  koná-li  se tato schůze po přezkumném jednání,
zpráva  insolvenčního  správce  o  jeho  dosavadní  činnosti,  a byl-li
ustanoven  prozatímní  věřitelský  výbor,  zpráva  tohoto výboru o jeho
dosavadní činnosti.

(3)  Věřitel,  který  podal opakovaně nedůvodně návrh na svolání schůze
věřitelů,  je  povinen  uhradit  ostatním  věřitelům  na  jejich žádost
náklady,  které  jim  vznikly  v  souvislosti s jejich účastí na schůzi
věřitelů, konané na jeho návrh; takovému věřiteli může insolvenční soud
také  uložit  náhradu  nákladů, které tento soud vynaložil na svolání a
organizaci schůze věřitelů konané na jeho návrh.

Hlasovací právo

§ 49

(1)  Nestanoví-li  tento  zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení
schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených
věřitelů,  počítaná  podle  výše jejich pohledávek; přitom platí, že na
každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas.

(2)  Náleží-li  pohledávka  více  osobám,  musí  se dohodnout, kdo bude
vykonávat  práva  s ní spojená. Nedohodnou-li se, vykonávají tato práva
jen  ohledně  svého  dílu  pohledávky; pro tyto účely platí, že každé z
těchto   osob  náleží  stejný  díl  pohledávky.  Ustanovení  občanského
zákoníku^12) o spoluvlastnictví se použijí obdobně.

§ 50

(1) Není-li dále stanoveno jinak, právo hlasovat mají všichni na schůzi
přítomní  věřitelé.  Ke  hlasu,  který je vázán na splnění podmínky, se
nepřihlíží.

(2)  Věřitelé  mohou  hlasovat také písemně, podáním výslovně označeným
jako  "Hlasovací  lístek",  které  nesmí  obsahovat žádný jiný procesní
úkon,  ze  kterého  je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně
ověřena pravost jejich podpisu. K jejich hlasu se přihlíží, jen bylo-li
podání  obsahující  všechny  náležitosti  doručeno  insolvenčnímu soudu
nejpozději  v  den  předcházející  schůzi  věřitelů;  §  43  občanského
soudního řádu se nepoužije.

(3)  Náležitosti  hlasovacího  lístku  podle  tohoto ustanovení stanoví
prováděcí právní předpis.

§ 51

(1)  Věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření
hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. V rozsahu, v němž takové
usnesení není přijato, rozhodne o hlasovacím právu insolvenční soud.

(2) Pro pohledávky věřitelů vázané na odkládací podmínku platí odstavec
1 obdobně.

(3)  Nejde-li  o  případy  uvedené  v  odstavcích  1  a  2,  rozhodne o
hlasovacím  právu  věřitelů,  jejichž  pohledávka nebyla ještě zjištěna
nebo  je  sporná,  insolvenční  soud.  Učiní tak jen na návrh dlužníka,
insolvenčního  správce  nebo  některého  z  věřitelů. Návrh lze podat i
přede dnem konání schůze věřitelů.

§ 52

(1)  Hlasovací  právo  zkoumá  insolvenční  soud  u  každého z věřitelů
jednotlivě.

(2)  Proti  rozhodnutí  insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů
není  přípustný  opravný prostředek. Tímto rozhodnutím není insolvenční
soud pro další schůzi věřitelů vázán.

§ 53

Nejde-li  o  volbu věřitelského výboru, nesmí žádný z věřitelů hlasovat
ve  vlastní  věci nebo ve věci osoby věřiteli blízké anebo osoby, která
tvoří s věřitelem koncern.

§ 54

Postup insolvenčního soudu

(1)  Odporuje-li  usnesení  schůze  věřitelů společnému zájmu věřitelů,
může  je  insolvenční soud zrušit; to neplatí v případě uvedeném v § 29
odst.  1,  § 51 odst. 1 a pro usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení
dlužníkova úpadku, o reorganizačním plánu nebo o způsobu oddlužení.

(2) Rozhodnutí o zrušení usnesení schůze věřitelů může insolvenční soud
vydat  jen  do skončení schůze věřitelů, která usnesení přijala, a může
tak  učinit  jen  na  návrh  insolvenčního správce nebo věřitele, který
hlasoval proti přijetí usnesení schůze věřitelů.

§ 55

(1)  Po  vyhlášení  rozhodnutí,  kterým zruší usnesení schůze věřitelů,
insolvenční  soud  vyzve každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali
pro  přijetí  usnesení  schůze  věřitelů,  aby  uvedl,  zda  se  vzdává
odvolání;  současně  je  poučí,  že  odvolání,  které  nebude podáno do
skončení  schůze věřitelů, již nelze podat. Vyjádření věřitelů a jejich
poučení  se  uvede  v  protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční soud
doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání.

(2)  Jestliže  insolvenční  soud  návrh  na  zrušení  rozhodnutí schůze
věřitelů  zamítl, uplatní postup podle odstavce 1 přiměřeně ve vztahu k
osobě, která návrh podala.

(3)  Osobou  oprávněnou  k  podání  odvolání proti rozhodnutí o zrušení
usnesení  schůze  věřitelů je pouze věřitel, který hlasoval pro přijetí
tohoto  usnesení. K podání odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu
na  zrušení  usnesení  schůze  věřitelů je oprávněna pouze osoba, která
návrh podala.

Věřitelský výbor

§ 56

(1) Je-li přihlášených věřitelů více než 50, je schůze věřitelů povinna
ustanovit   věřitelský   výbor.  Členy  věřitelského  výboru  a  jejich
náhradníky volí schůze věřitelů.

(2)  Věřitelský  výbor  má  nejméně  3 a nejvýše 7 členů. O počtu členů
rozhoduje  schůze  věřitelů.  Každý  člen  věřitelského výboru má svého
náhradníka;  schůze  věřitelů může rozhodnout o vyšším počtu náhradníků
členů věřitelského výboru.

§ 57

(1)  Ve věřitelském výboru mají být zastoupeny všechny skupiny věřitelů
podle  povahy  jejich  pohledávek. Členů věřitelského výboru navržených
nezajištěnými  věřiteli  musí  být  vždy  nejméně  tolik,  kolik  členů
navržených  zajištěnými  věřiteli;  to  neplatí,  jestliže  nezajištění
věřitelé  své členy nenavrhnou nebo jimi navržené osoby s tímto návrhem
nesouhlasí anebo nejsou zvoleny z jiných důvodů.

(2)  Členové  a  náhradníci  věřitelského výboru navržení nezajištěnými
věřiteli  se  volí  hlasy  nezajištěných věřitelů. Členové a náhradníci
věřitelského   výboru  navržení  zajištěnými  věřiteli  se  volí  hlasy
zajištěných věřitelů.

(3)  Volbu členů a náhradníků věřitelského výboru potvrzuje insolvenční
soud; jeho rozhodnutí se nedoručuje. Pro usnesení schůze věřitelů podle
§ 62 odst. 2 platí věta první obdobně.

§ 58

(1)  Věřitelský  výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s
insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení.

(2) Věřitelský výbor zejména

a) dohlíží na činnost insolvenčního správce,

b) poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti,

c)   uděluje   insolvenčnímu   správci  nebo  dlužníku  s  dispozičními
oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování,

d)  schvaluje  průběžně  výši a správnost hotových výdajů insolvenčního
správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty,

e)  může  nahlížet  do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle
zvláštního právního předpisu^13) ,

f) může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní
závěrky auditorem,

g)  může  nahlížet  do  dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako
insolvenční správce,

h)  plní  úkoly  stanovené  tímto  zákonem nebo uložené mu insolvenčním
soudem,

i)  je  oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu
insolvenčního řízení, včetně návrhů na uložení procesních sankcí.

(3)  Věřitelský  výbor vykonává svou činnost jako sbor; ze svého středu
volí  předsedu,  který  svolává a řídí jeho schůze. Jestliže věřitelský
výbor  nezvolí  předsedu  ani  při opakované volbě, určí ho z řad členů
věřitelského  výboru  insolvenční  soud.  Věřitelský  výbor se schází z
vlastní  iniciativy  nebo  jej svolá insolvenční soud anebo insolvenční
správce.  Rozhoduje  většinou  hlasů  svých  členů s tím, že nepřítomné
členy  zastupují jejich náhradníci; má-li člen věřitelského výboru více
náhradníků  (§  56  odst.  2),  zastupují  jej  v pořadí určeném schůzí
věřitelů  při jejich volbě. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy.
Usnášet se věřitelský výbor může jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční
většina  jeho  členů  nebo  jejich  náhradníků.  Připouští-li to povaha
některé  z  činností,  může  věřitelský  výbor  jejím  provedením  nebo
prováděním pověřit některého ze svých členů nebo jeho náhradníka.

(4)  Členové  a  náhradníci věřitelského výboru se mohou ve věřitelském
výboru  dát  na  své  nebezpečí  zastoupit kteroukoliv fyzickou osobou,
která  má  způsobilost  k  právním  úkonům  v plném rozsahu; nejde-li o
advokáta,  může tento zástupce jednat jedině osobně. Náklady, které jim
tím vzniknou, platí ze svého.

§ 59

(1)  Členy  a  náhradníky  věřitelského výboru mohou být jen přihlášení
věřitelé,  kteří  se  svým  zvolením  souhlasí. Stane-li se členem nebo
náhradníkem  věřitelského  výboru  právnická  osoba,  oznámí neprodleně
insolvenčnímu   soudu  fyzickou  osobu,  která  bude  jejím  jménem  ve
věřitelském výboru jednat.

(2)  Členy  ani  náhradníky  věřitelského  výboru  nemohou být osoby, u
kterých  je  vzhledem  k  jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o
jejich   nepodjatosti,   zejména   osoby   dlužníkovi  blízké,  vedoucí
zaměstnanci dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce,
společníci  dlužníka,  s  výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech
dlužníka   nebo  nevlastní  dlužníkovy  akcie  anebo  jiné  jím  vydané
účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního
kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern.

(3) Insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského
výboru,  je-li  tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom,
že  budou  k  výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční
soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě došlo.

(4)  Po  vyhlášení  rozhodnutí  podle odstavce 3 insolvenční soud vyzve
každého  z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro zvolení, aby uvedl,
zda  se  vzdává  odvolání, současně je poučí, že odvolání, které nebude
podáno do skončení schůze věřitelů, již nelze podat. Vyjádření věřitelů
a jejich poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční
soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání.

§ 60

(1)  Členové  a  náhradníci věřitelského výboru jsou povinni při výkonu
své  funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídají za škodu nebo jinou
újmu,  kterou  způsobili  porušením  svých  povinností  nebo neodborným
výkonem  své  funkce.  Společnému zájmu věřitelů jsou při výkonu funkce
povinni  dát  přednost  před  zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.
Nabývat  majetek  z  majetkové  podstaty  mohou jen se souhlasem schůze
věřitelů.  Odpovídají  i  za  své  zaměstnance  a  jiné  osoby, jejichž
prostřednictvím plnili či měli plnit své povinnosti.

(2)  Členové  a  náhradníci  věřitelského  výboru mají právo na náhradu
nutných výdajů spojených s výkonem funkce a na přiměřenou odměnu, jejíž
výši určí insolvenční soud.

(3)  Věřitelský  výbor  může při své činnosti využívat služeb právních,
ekonomických  a  jiných  specializovaných odborníků. Náklady, které tím
členům  nebo  náhradníkům  věřitelského  výboru  vzniknou, lze hradit z
majetkové   podstaty   pouze  se  souhlasem  insolvenčního  soudu.  Při
udělování   souhlasu  insolvenční  soud  zkoumá  účelnost  vynaložených
nákladů,  jejich  rozsah  v  porovnání  s  celkovým  rozsahem majetkové
podstaty  a přínos pro majetkovou podstatu. Je-li souhlas udělen, jde o
pohledávku za majetkovou podstatou.

(4)   Způsob   určení  nutných  výdajů  a  odměny  členů  a  náhradníků
věřitelského výboru a jejich nejvyšší přípustnou výši stanoví prováděcí
právní předpis.

§ 61

(1)  Do  doby, než dojde k ustanovení věřitelského výboru a k potvrzení
volby jeho členů a náhradníků, může insolvenční soud, a to i před první
schůzí  věřitelů  a  před  rozhodnutím  o  úpadku,  jmenovat prozatímní
věřitelský   výbor;   podá-li  insolvenční  návrh  dlužník,  učiní  tak
neprodleně.

(2) Insolvenční soud vždy jmenuje prozatímní věřitelský výbor, jestliže
věřitelský  výbor  neustanovila  schůze  věřitelů k tomu účelu svolaná.
Novou  schůzi  věřitelů  za účelem ustanovení věřitelského výboru svolá
insolvenční soud jen na návrh oprávněné osoby (§ 47 odst. 1).

(3)   Proti   rozhodnutí,  jímž  insolvenční  soud  jmenuje  prozatímní
věřitelský  výbor,  není  odvolání  přípustné.  Rozhodnutí  se doručuje
zvlášť  dlužníkovi,  insolvenčnímu  správci  nebo předběžnému správci a
jmenovaným členům prozatímního věřitelského výboru.

§ 62

(1)  Je-li  to  možné,  jmenuje  insolvenční soud prozatímní věřitelský
výbor  tak,  aby  v  něm  byly  zastoupeny  všechny  skupiny  věřitelů,
posuzováno  podle  povahy  jejich  pohledávek.  Jestliže z celkové výše
pohledávek   dlužníkových  věřitelů  tvoří  významnou  část  pohledávky
dlužníkových  zaměstnanců,  jmenuje  insolvenční  soud  do prozatímního
věřitelského výboru i jejich zástupce.

(2) První schůze věřitelů konaná po jmenování prozatímního věřitelského
výboru  rozhodne  o  tom,  zda  ponechá ve funkci prozatímní věřitelský
výbor.  Může  též  odvolat některého z členů tohoto věřitelského výboru
nebo  jeho  náhradníků  nebo  do  něj  zvolit  dalšího  člena nebo jeho
náhradníka.

(3)   Prozatímní   věřitelský   výbor   ukončí  svou  činnost,  jakmile
insolvenční  soud  potvrdí věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů.
Od  okamžiku,  kdy  insolvenční  soud  potvrdí  usnesení,  jímž  schůze
věřitelů  ponechá prozatímní věřitelský výbor ve funkci, se tento výbor
považuje za věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů.

§ 63

(1)  Funkce  člena  nebo  náhradníka  věřitelského  výboru  zaniká jeho
odvoláním  z  funkce, odstoupením z funkce nebo ukončením jeho účasti v
insolvenčním řízení.

(2) Jestliže účast věřitele v insolvenčním řízení skončí postupem podle
§ 18, přechází na nabyvatele jeho pohledávky i členství tohoto věřitele
ve  věřitelském výboru; to neplatí, nabylo-li tímto způsobem pohledávku
dosavadního věřitele více osob.

(3)  Z  důležitých  důvodů,  zejména  při  porušování  nebo zanedbávání
povinností,   může  insolvenční  soud  odvolat  věřitelský  výbor  nebo
některého  z  jeho  členů  a  náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu;
podá-li  však  tento návrh schůze věřitelů, insolvenční soud mu vyhoví,
je-li návrh v souladu se zákonem.

§ 64

(1)  Proti  rozhodnutí  o odvolání z funkce může podat odvolání každá z
odvolaných osob; těmto osobám se rozhodnutí doručuje zvlášť.

(2) Proti rozhodnutí, kterým se návrh na odvolání z funkce zamítá, může
podat  odvolání osoba, která návrh podala; jde-li o návrh podaný schůzí
věřitelů,  může  se  odvolat každý z věřitelů, který na schůzi hlasoval
pro přijetí návrhu. Těmto osobám se rozhodnutí doručuje zvlášť.

§ 65

(1)  Člen nebo náhradník věřitelského výboru může kdykoli ze své funkce
odstoupit.  Činí  tak  podáním  adresovaným  insolvenčnímu soudu, které
nemusí obsahovat důvody.

(2) Dojde-li k tomu, že věřitelský výbor nebo některý z jeho členů nebo
náhradníků  nemůže  pro  zánik  funkce  vykonávat  svou  činnost, svolá
insolvenční  soud  schůzi  věřitelů za účelem provedení nové volby nebo
doplňující volby. Zanikne-li funkce člena věřitelského výboru, nastoupí
na  jeho  místo  jeho  náhradník  a  doplňující  volbou bude určen nový
náhradník.  Jde-li o prozatímní věřitelský výbor jmenovaný insolvenčním
soudem,  který  dosud  nepotvrdila schůze věřitelů, pak nový prozatímní
věřitelský  výbor  nebo některého z jeho členů anebo náhradníků jmenuje
insolvenční soud.

§ 66

Insolvenční soud jako věřitelský výbor

(1)  Jestliže  v  průběhu  insolvenčního  řízení  poklesne  počet členů
věřitelského  výboru  ustanoveného  schůzí  věřitelů  na  méně  než  3,
vykonává  působnost věřitelského výboru až do potvrzení nové volby nebo
doplňující  volby  členů  věřitelského  výboru  do počtu nejméně 3 a za
podmínek   stanovených  v  odstavci  2  až  do  jmenování  prozatímního
věřitelského výboru insolvenční soud.

(2)  Jestliže  chybějící  členy  věřitelského výboru do počtu nejméně 3
nezvolila schůze věřitelů k tomu účelu svolaná, jmenuje chybějící členy
věřitelského  výboru  a  jejich  náhradníky do počtu stanoveného schůzí
věřitelů  insolvenční  soud. Od okamžiku, kdy tak učiní, se tento výbor
považuje  za  prozatímní  věřitelský  výbor;  § 61 odst. 2 věta druhá a
odstavec 3 a § 62 platí obdobně.

§ 67

Účast odborové organizace ve věřitelském výboru

Má-li  dlužník  zaměstnance, má právo zúčastnit se jednání věřitelského
výboru  nebo  prozatímního  věřitelského  výboru s hlasem poradním také
odborová  organizace,  která  u  dlužníka  působí. Působí-li u dlužníka
vedle   sebe   více  odborových  organizací,  má  toto  právo  odborová
organizace s největším počtem členů nebo sdružení odborových organizací
s největším počtem členů, nedohodnou-li se odborové organizace působící
u dlužníka jinak.

§ 68

Zástupce věřitelů

(1)  Není-li  volba  věřitelského  výboru povinná, může schůze věřitelů
místo něho zvolit zástupce věřitelů a jeho náhradníka.

(2)  Ustanovení o věřitelském výboru platí pro zástupce věřitelů a jeho
náhradníka obdobně. Zástupce věřitelů a jeho náhradník však nemohou být
jmenováni insolvenčním soudem a neplatí pro ně § 63 odst. 2.

Díl 5

Další procesní subjekty

§ 69

Státní zastupitelství

Státní  zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo do
incidenčního  sporu,  může  podat  opravný  prostředek proti rozhodnutí
insolvenčního soudu, jen mají-li toto právo všichni účastníci řízení.

§ 70

Likvidátor dlužníka

(1) Likvidátor dlužníka vykonává v insolvenčním řízení svou působnost v
rozsahu,  v jakém nepřešla na insolvenčního správce; do jeho působnosti
patří i součinnost s insolvenčním správcem uložená zákonem dlužníkovi.

(2)  Působnost  podle odstavce 1 vykonává likvidátor dlužníka od podání
insolvenčního  návrhu,  a  jde-li  o  insolvenční  návrh  věřitele,  od
rozhodnutí o úpadku.

(3)  V souvislosti se svou činností v insolvenčním řízení má likvidátor
dlužníka právo na náhradu, nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, jejíž
výši  určí insolvenční soud na návrh insolvenčního správce v souladu se
zvláštním právním předpisem.

(4) Pro osoby v postavení obdobném postavení likvidátora dlužníka platí
odstavce 1 až 3 obdobně.

Hlava III

Ustanovení o insolvenčním řízení

Doručování

§ 71

(1)  Soudní  rozhodnutí,  předvolání,  vyrozumění  nebo  jiná písemnost
insolvenčního  soudu  nebo  účastníků se v insolvenčním řízení doručují
pouze  vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím
současným  zveřejněním  v  insolvenčním  rejstříku  (dále jen "doručení
vyhláškou"),  ledaže  zákon  stanoví pro určité případy nebo pro určité
osoby i zvláštní způsob doručení.

(2)  Při  doručení  vyhláškou  se písemnost považuje za doručenou dnem,
popřípadě   okamžikem   jejího  zveřejnění  v  insolvenčním  rejstříku;
okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den,
hodina a minuta zveřejnění.

(3)  Povinnost  insolvenčního  soudu  zveřejnit  vyhláškou různé údaje,
stanovená  v tomto zákoně, je splněna vyvěšením příslušné písemnosti na
úřední   desce   insolvenčního   soudu   se   současným  zveřejněním  v
insolvenčním   rejstříku,   pokud   zákon  nestanoví  pouze  zveřejnění
písemnosti   na   úřední  desce  insolvenčního  soudu;  při  zveřejnění
písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně.

§ 72

(1) Vedle doručení vyhláškou nebo zveřejnění vyhláškou může insolvenční
soud  písemnost  nebo  údaje  zveřejnit  i  prostřednictvím  hromadných
sdělovacích   prostředků   anebo   sítě   nebo   služby  elektronických
komunikací,  je-li  to účelné vzhledem k počtu účastníků a povaze věci;
toto zveřejnění nemusí obsahovat odůvodnění.

(2)  Namísto  úplného znění soudního rozhodnutí vydaného v insolvenčním
řízení  lze  na  úřední  desce  insolvenčního  soudu  zveřejnit  vhodně
zkrácené   znění   rozhodnutí.   Zkrácené  znění  rozhodnutí  zpravidla
neobsahuje odůvodnění.

(3)  Předvolání  účastníků k insolvenčnímu soudu učiněné vyhláškou musí
být  zveřejněno  nejméně 15 dnů přede dnem, kdy se má jednání nebo jiný
úkon insolvenčního soudu konat.

§ 73

(1)  Je-li  stanoveno,  že  písemnost  má  být vyvěšena na úřední desce
insolvenčního  soudu,  vyvěsí  se na úřední desce insolvenčního soudu a
vyznačí  se  na ní, kdy se tak stalo. Po uplynutí lhůty, po kterou měla
být  písemnost vyvěšena, se sejme z úřední desky, vyznačí se na ní den,
kdy byla sňata, a odevzdá se k založení do příslušného spisu.

(2)  Je-li  pro  zveřejnění  nebo doručení písemnosti rozhodný den nebo
okamžik  jejího  zveřejnění  v insolvenčním rejstříku, vyznačí se to na
písemnosti při jejím vyvěšení. Jakmile je insolvenčnímu soudu znám údaj
o  tom,  kdy byla písemnost zveřejněna v insolvenčním rejstříku, opatří
se vyvěšená písemnost i tímto údajem, se současným vyznačením data, kdy
byl  údaj na písemnost připojen; písemnost nelze z úřední desky sejmout
dříve než po 10 dnech od vyznačení uvedeného údaje.

§ 74

(1)  Zveřejnění  písemnosti  v  insolvenčním  rejstříku  je  dokladem o
doručení i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti.

(2)  Je-li  s  doručením  písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní
způsob   doručení,   spojen  začátek  běhu  lhůty  k  podání  opravného
prostředku  nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne,
kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem. O tom musí být
adresát poučen.

§ 75

(1)  O  zvláštní  způsob doručení jde tehdy, jestliže zákon ukládá, aby
písemnost byla doručena zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta.

(2)   Nestanoví-li   tento   zákon   jinak,  doručuje  se  písemnost  v
insolvenčním   řízení   zvlášť   dlužníku,   insolvenčnímu   správci  a
věřitelskému  výboru. Soudní rozhodnutí se doručuje zvlášť také osobám,
o  jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, dále osobám, které mají v
insolvenčním  řízení  něco  osobně  vykonat, a státnímu zastupitelství,
které  vstoupilo  do  insolvenčního  řízení.  Písemnosti,  o  nichž tak
stanoví  zvláštní  právní  předpis^16), se doručují zvlášť také orgánu,
který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán.

(3)  Vedle  doručení  vyhláškou  mohou  být v určitých případech zvlášť
doručeny  i  písemnosti,  o  kterých tak stanoví předseda senátu. Tento
postup  insolvenčního  soudu  však  nesmí  být  v  rozporu  s principem
rovnosti účastníků insolvenčního řízení.

§ 76

(1)    Doručuje-li   insolvenční   správce   písemnosti   týkající   se
insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele.

(2)  Písemnosti  doručované  prostřednictvím  provozovatelů  poštovních
služeb  insolvenční  správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný
doklad  o  doručení  písemnosti,  jako poštovní zásilku s dodejkou nebo
jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta.

(3)    Nepodaří-li   se   insolvenčnímu   správci   písemnost   doručit
prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo
prostřednictvím   provozovatelů   poštovních  služeb,  může  požádat  o
doručení insolvenční soud.

§ 77

(1)  Písemnost  určenou  insolvenčnímu  správci  předá insolvenční soud
doručujícímu  orgánu k doručení na adresu jeho sídla zapsanou v seznamu
insolvenčních  správců.  Jestliže  insolvenční  správce  o  to  požádá,
insolvenční  soud  předá  písemnost  k doručení na jinou adresu v České
republice,  kterou sdělil insolvenčnímu soudu; to neplatí, nemůže-li mu
být  písemnost  v  označeném  místě  doručena způsobem stanoveným tímto
zákonem.

(2)   Písemnost   určenou   insolvenčnímu   správci  včetně  písemnosti
doručované  do  vlastních  rukou  mohou přijmout také jeho zaměstnanci,
jakož i jiné fyzické osoby, které k tomu insolvenční správce zmocnil.

(3)  Nebyl-li  na  adrese  uvedené  v  odstavci  1 zastižen insolvenční
správce  nebo  osoba,  která  by byla oprávněna podle odstavce 2 za něj
písemnost přijmout, doručující orgán písemnost uloží.

§ 78

(1)   Je-li   insolvenčním  správcem  fyzická  osoba,  které  se  podle
občanského   soudního  řádu  písemnosti  vzhledem  k  jejímu  postavení
doručují  jinak  než  ostatním  fyzickým osobám, předá insolvenční soud
písemnost  určenou insolvenčnímu správci doručujícímu orgánu k doručení
tímto způsobem; § 77 se nepoužije.

(2)  Nejde-li  o  případ  uvedený  v  odstavci  1,  insolvenční  soud v
písemnosti,  kterou  předá  k  doručení  doručujícímu orgánu, připojí k
označení insolvenčního správce dodatek "insolvenční správce".

§ 79

(1)  Písemnost  určenou  věřitelskému  výboru  insolvenční  soud  předá
doručujícímu  orgánu k doručení na adresu jeho předsedy. Nepodaří-li se
písemnost  doručit  proto,  že  se předseda věřitelského výboru v místě
doručování nezdržuje a jiná jeho adresa není insolvenčnímu soudu známa,
insolvenční  soud  předá  písemnost k doručení na adresu kteréhokoli ze
zbývajících členů věřitelského výboru.

(2)  Jestliže  o  to  věřitelský  výbor  požádá, insolvenční soud předá
písemnost  k  doručení  na  jinou  adresu  v  České  republice,  kterou
věřitelský  výbor sdělil insolvenčnímu soudu; to neplatí, nemůže-li být
písemnost v označeném místě doručena způsobem stanoveným tímto zákonem.

(3) Pro doručování věřitelskému výboru platí § 78 odst. 1 obdobně.

§ 80

(1)  Jestliže  se osobě, které se písemnost doručuje zvlášť, nepodařilo
doručit  písemnost  na  adresu  uvedenou  v  podání,  které  učinila  v
insolvenčním  řízení, jako adresa jejího bydliště nebo sídla anebo jako
adresa  v  České  republice,  na kterou jí má být písemnost doručována,
doručí  insolvenční  soud  písemnost  znovu  vyhláškou; ustanovení § 74
odst.  2  se  v  takovém  případě  nepoužije. Neobsahovala-li písemnost
označení  adresáta, opatří ji insolvenční soud před doručením vyhláškou
i tímto údajem.

(2)   Učinila-li   osoba,   které   se  písemnost  doručuje  zvlášť,  v
insolvenčním  řízení  více  podání,  doručuje  se  jí  písemnost  podle
odstavce  1  na  adresu  bydliště  nebo  sídla  anebo na adresu v České
republice,  na  kterou  má  být  písemnost  doručována, kterou uvedla v
posledním podání insolvenčnímu soudu.

(3) Osoba, které bylo rozhodnutí insolvenčního soudu doručeno vyhláškou
nebo  které  bylo doručeno pouze zkrácené znění takového rozhodnutí, má
právo  na  bezplatné vyhotovení stejnopisu rozhodnutí. Insolvenční soud
tak učiní na její žádost.

§ 81

Pořádková pokuta

(1)  Pořádkovou  pokutu^17)  může insolvenční soud uložit i členům nebo
náhradníkům  věřitelského  výboru,  kteří se bez řádné omluvy neúčastní
jeho schůzí nebo jinak neplní své povinnosti.

(2)  Insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem
nebo  řádně  neplní  jiné  své povinnosti, může insolvenční soud uložit
pořádkovou  pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200
000 Kč.

§ 82

Předběžné  opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit
i bez návrhu. Předběžným opatřením může insolvenční soud také ustanovit
předběžného správce.

§ 83

Prominutí  zmeškání  lhůty  v insolvenčním řízení není přípustné; totéž
platí,  jde-li  o  zmeškání  soudního  jednání,  včetně zmeškání schůze
věřitelů nebo přezkumného jednání.

§ 84

(1)  Přerušení  insolvenčního řízení není přípustné; po dobu, po kterou
Česká  národní  banka  pozastavila  obchodování  se  všemi investičními
nástroji  na  regulovaném trhu podle zvláštního právního předpisu^18) ,
však nelze vydat rozhodnutí o úpadku dlužníka, který je podnikatelem.

(2)  Jde-li  o  případ  podle  odstavce  1  a  navrhne-li to přihlášený
věřitel,   insolvenční  soud  ustanoví  dlužníku  předběžného  správce.
Nejde-li  o  insolvenčního navrhovatele, může insolvenční soud takovému
věřiteli  uložit,  aby  ve  stanovené  lhůtě zaplatil zálohu na náklady
předběžného správce; § 108 se použije přiměřeně.

§ 85

Jednání

(1)  V insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy,
stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné.

(2)  Návrhy,  které  mohou  být  podle tohoto zákona podány, a procesní
úkony,  které  mají  být provedeny při jednání, při jiném soudním úkonu
nebo  na  schůzi  věřitelů,  nemohou  dodatečně provést osoby, které se
nedostavily, ač byly řádně obeslány.

Dokazování

§ 86

V insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy
potřebné  k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než
byly účastníky navrhovány.

§ 87

(1)  I  v  případě,  že podle tohoto zákona může insolvenční soud vydat
příslušné  rozhodnutí nebo učinit jiný úkon v insolvenčním řízení až po
slyšení  dlužníka, lze od slyšení dlužníka upustit, jestliže se dlužník
zdržuje  v  cizině  a je-li zde nebezpečí nepřiměřeného prodlení; totéž
platí,  není-li znám pobyt dlužníka. Je-li to možné, insolvenční soud v
takovém  případě  vyslechne  zástupce  dlužníka  nebo  osobu dlužníkovi
blízkou.

(2)  Je-li  dlužníkem  právnická  osoba, platí odstavec 1 přiměřeně pro
výslech fyzických osob, které jsou oprávněny za ni jednat.

Rozhodnutí

§ 88

(1) Insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení usnesením.

(2)  Nestanoví-li  tento  zákon  jinak,  v záhlaví písemného vyhotovení
usnesení vydaného v insolvenčním řízení se uvede označení insolvenčního
soudu,  jména  a  příjmení  soudců,  označení dlužníka a jeho zástupce,
označení  osoby,  o  jejímž  podání  se  rozhoduje, a jejího zástupce a
označení  věci.  Je-li  to možné, uvede se v označení dlužníka též jeho
datum narození nebo jeho identifikační číslo.

§ 89

(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná
v  insolvenčním  řízení  jsou  účinná  okamžikem  jejich  zveřejnění  v
insolvenčním rejstříku.

(2) Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení v průběhu jednání nebo hned
po  skončení jednání, jsou proti všem účastníkům insolvenčního řízení a
insolvenčnímu  správci  účinná,  jakmile  jsou  vyhlášena  účastníkům a
insolvenčnímu  správci,  kteří byli při jednání přítomní; rozhodnutí ve
věci  samé  jsou  v takovém případě proti všem účastníkům insolvenčního
řízení  a  insolvenčnímu  správci  účinná,  jakmile je insolvenční soud
vyhlásí veřejně.

(3)  Ukládá-li  zákon  insolvenčnímu  soudu  vyvěsit  rozhodnutí  podle
odstavce  2  na  úřední  desce  insolvenčního  soudu,  zveřejnit  je  v
insolvenčním  rejstříku  nebo  je vyvěsit na úřední desce insolvenčního
soudu   a  současně  zveřejnit  v  insolvenčním  rejstříku,  učiní  tak
nejpozději  do  konce  pracovního  dne  nejblíže  následujícího  po dni
jednání, při kterém bylo rozhodnutí vyhlášeno.

§ 90

Ustanovení občanského soudního řádu o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí
se  pro  rozhodnutí  insolvenčního  soudu  vydaná v insolvenčním řízení
nepoužijí.

Opravné prostředky

§ 91

Proti  rozhodnutím,  která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací
činnosti  včetně  předběžných  opatření, není odvolání přípustné, pokud
zákon nestanoví jinak.

§ 92

Odvolací   soud  je  povinen  projednat  a  rozhodnout  odvolání  proti
rozhodnutím   insolvenčního  soudu  vydaným  v  insolvenčním  řízení  s
nejvyšším urychlením, a to nejprve odvolání proti rozhodnutí o nařízení
předběžného  opatření,  proti  rozhodnutí o úpadku a proti rozhodnutí o
způsobu řešení úpadku.

§ 93

(1) Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření,
proti  rozhodnutí  o úpadku a proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku,
předloží  soud  prvního  stupně  věc  odvolacímu  soudu,  jakmile  všem
účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání; po uplynutí této lhůty úkony
směřující  k  odstranění  vad  včasného  odvolání,  k doručení odvolání
ostatním  účastníkům,  k  vyšetření  podmínek  řízení nebo jiná obdobná
šetření činí předseda senátu odvolacího soudu.

(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 odvolací soud projedná a
rozhodne  o  něm  nejpozději  do  2  měsíců poté, co mu bylo předloženo
soudem prvního stupně; ustanovení § 92 tím není dotčeno.

§ 94

(1) K projednání odvolání proti rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným
v insolvenčním řízení nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.

(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže

a) se odmítá odvolání,

b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení,

c)  odvolání  směřuje  proti  rozhodnutí  insolvenčního soudu, které se
podle  zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto
ve věci samé,

d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1 občanského soudního řádu,

e)  odvolání  se  týká  toliko  nákladů  řízení,  lhůty  k  plnění nebo
předběžné vykonatelnosti.

(3)  Jednání  není  třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno
jen  z  důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva
účasti  na  projednání  věci  vzdali,  popřípadě s rozhodnutím věci bez
nařízení  jednání  souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje
nebo doplňuje dokazování.

§ 95

Rozhodnutí  vydaná  v  insolvenčním  řízení,  proti  kterým je odvolání
přípustné,  může na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud
odvolání  v  celém  rozsahu vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti
rozhodnutí  o  nařízení  předběžného  opatření  nebo  o  odvolání proti
rozhodnutí ve věci samé.

§ 96

Obnova insolvenčního řízení není přípustná.

Hlava IV

Projednání úpadku a rozhodnutí o něm

Díl 1

Zahájení insolvenčního řízení

§ 97

(1)  Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy
insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.

(2)  Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby,
která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se
k němu nepřihlíží.

(3)  Insolvenční  návrh  je  oprávněn  podat dlužník nebo jeho věřitel;
jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

§ 98

(1)  Dlužník,  který  je  právnickou  osobou  nebo  fyzickou  osobou  -
podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu
poté,  co  se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém
úpadku.  Tuto  povinnost  má  i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon
rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního
předpisu4)  proto,  že  cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje
výši  závazků  náležejících  k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě
jiný podnik.

(2)  Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho
statutární  orgán  a  likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v
likvidaci.  Je-li  těchto  osob  více a jsou-li oprávněny jednat jménem
dlužníka  samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh
podávají jménem dlužníka.

(3)  Povinnost  podat  insolvenční  návrh  podle  odstavců  1  a 2 není
splněna,  bylo-li  řízení  o  insolvenčním  návrhu  vinou  navrhovatele
zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut.

§ 99

(1)  Osoba,  která  v  rozporu  s ustanovením § 98 nepodala insolvenční
návrh,  odpovídá  věřiteli  za  škodu  nebo  jinou újmu, kterou způsobí
porušením této povinnosti.

(2)  Škoda  nebo  jiná  újma  podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v
insolvenčním  řízení  zjištěnou  výší pohledávky přihlášené věřitelem k
uspokojení   a   částkou,  kterou  věřitel  v  insolvenčním  řízení  na
uspokojení této pohledávky obdržel.

(3) Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu
podle  odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat
insolvenční  návrh  nemělo  vliv  na  rozsah částky určené k uspokojení
pohledávky  přihlášené  věřitelem  v  insolvenčním řízení, nebo že tuto
povinnost  nesplnila  vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle
na  její  vůli  a  které  nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého
úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.

§ 100

(1)  Je-li  již  v  průběhu  insolvenčního  řízení  zřejmé, že věřiteli
vznikla  škoda  nebo  jiná  újma porušením povinnosti podat insolvenční
návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné
osobě  uloží,  aby  na  náhradu  této  škody  nebo jiné újmy složila do
úschovy  u  soudu  přiměřenou  peněžitou  částku^19) . Učiní tak jen na
návrh  oprávněného  věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že
celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

(2)  Výši  částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby
kryla  podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení
předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě,
kterou  mu  určí  a  která  nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční
řízení,  podal  u  příslušného  soudu  žalobu o náhradu škody nebo jiné
újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem.

(3)  V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné
újmy  podle  odstavce  2,  se  jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o
udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci.

§ 101

Oznámení o zahájení insolvenčního řízení

(1)  Zahájení  insolvenčního  řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou,
kterou  zveřejní  nejpozději  do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční
návrh. Vyhláška obsahuje

a) označení insolvenčního soudu, který ji vydal,

b) označení insolvenčního navrhovatele,

c) označení dlužníka,

d) údaj o okamžiku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku,

e) jméno a příjmení osoby, která ji vydala,

f) den vydání.

(2)  Vyhláška  podle  odstavce  1  se doručuje účastníkům insolvenčního
řízení; odvolání proti ní není přípustné.

§ 102

(1)   O   zahájení   insolvenčního  řízení  vyrozumí  insolvenční  soud
neprodleně

a)  finanční  úřad,  v  jehož  obvodu má dlužník sídlo, je-li dlužníkem
právnická  osoba,  jinak  finanční  úřad, v jehož obvodu má dlužník své
bydliště,

b)  celní  úřad,  v  jehož  obvodu  má  dlužník  sídlo, je-li dlužníkem
právnická  osoba,  jinak  celní  úřad,  v  jehož  obvodu má dlužník své
bydliště,

c)  úřad  práce,  v  jehož obvodu má dlužník, který je zaměstnavatelem,
sídlo,  je-li  dlužníkem  právnická  osoba, nebo místo podnikání, je-li
dlužníkem fyzická osoba, anebo bydliště, je-li dlužníkem fyzická osoba,
která nemá místo podnikání,

d) příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení,

e) obecný soud dlužníka,

f)  soud,  správce  daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého
podle  údajů  obsažených  v  insolvenčním  návrhu  a  listinách  k němu
připojených  probíhá  řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek
dlužníka,

g)  Českou  národní  banku, je-li dlužník účastníkem platebního systému
uvedeného  v  seznamu  České  národní  banky  podle zákona upravujícího
platební  styk1),  nebo  účastníkem  vypořádacího  systému podle zákona
upravujícího podnikání na kapitálovém trhu^18).

(2)  Je-li insolvenčnímu soudu již v době zahájení insolvenčního řízení
známo,  že správcem daně dlužníka je jiný finanční úřad, vyrozumí jej o
zahájení  insolvenčního  řízení  namísto  finančního  úřadu uvedeného v
odstavci 1 písm. a). Pro celní úřad to platí obdobně.

(3)  Je-li insolvenčnímu soudu již v době zahájení insolvenčního řízení
známo, že dlužník má majetek, ohledně kterého lze vést výkon rozhodnutí
nebo  exekuci  u  jiného soudu, než je obecný soud dlužníka, vyrozumí o
zahájení insolvenčního řízení i tento soud.

(4)  Vyjdou-li  údaje  nezbytné  k  postupu  insolvenčního  soudu podle
odstavců 1 až 3 najevo až po zahájení insolvenčního řízení, avšak ještě
před  rozhodnutím o úpadku, insolvenční soud příslušné osoby vyrozumí o
zahájení  insolvenčního  řízení  neprodleně  poté, kdy tyto údaje vyšly
najevo.

(5)  Povinnost  vyrozumět osoby podle odstavců 1 až 3 splní insolvenční
soud  tím,  že  jim  zvlášť,  a to prostřednictvím veřejné datové sítě,
doručí vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení.

Díl 2

Insolvenční návrh

§ 103

(1)  Insolvenční  návrh  musí  kromě  obecných  náležitostí  podání^20)
obsahovat  označení  insolvenčního  navrhovatele  a  označení dlužníka,
kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí
být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde
o  podnikatele,  též  identifikačním  číslem.  Právnická osoba musí být
označena  obchodní  firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem.
Je-li  navrhovatelem  stát,  musí  insolvenční návrh obsahovat označení
příslušné  organizační  složky  státu,  která za stát před insolvenčním
soudem vystupuje.

(2)   V   insolvenčním   návrhu   musí  být  dále  uvedeny  rozhodující
skutečnosti,  které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,
skutečnosti,   ze   kterých  vyplývá  oprávnění  podat  návrh,  není-li
insolvenčním   navrhovatelem   dlužník,  označeny  důkazy,  kterých  se
insolvenční  navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím
insolvenční navrhovatel domáhá.

(3)  Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů
tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu
se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen
k  insolvenčnímu  návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy,
kterých   se   dovolává;   přílohy   a  listiny  však  nejsou  součástí
insolvenčního návrhu.

(4) Stejnopis insolvenčního návrhu věřitele se doručuje pouze dlužníku,
a to do vlastních rukou. Insolvenční návrh dlužníka se nedoručuje.

§ 104

(1) Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit

a)  seznam  svého  majetku  včetně  svých  pohledávek  s uvedením svých
dlužníků (dále jen "seznam majetku"),

b)  seznam  svých  závazků  s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam
závazků"),

c) seznam svých zaměstnanců,

d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

(2)  V  seznamu  majetku  je  dlužník  povinen  označit jednotlivě svůj
majetek,  včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na
kterých  se  zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k
jejich  dobytnosti.  U  majetku,  včetně  pohledávek, o kterých probíhá
soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem
rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.

(3)  V  seznamu  závazků  je  dlužník povinen jako své věřitele označit
všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo
jiná  majetková  práva,  nebo  které  vůči  němu  pohledávky  nebo jiná
majetková  práva  uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi
blízké  nebo  osoby, které tvoří s dlužníkem koncern^21) , musí dlužník
tyto  skutečnosti  výslovně  uvést.  Dlužník  v seznamu závazků stručně
uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do
výše  a  proč.  Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti
němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti
němu  uplatňují,  uvede  je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále
označí  věci,  práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých
se  uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité
věci  se  nacházejí  v  držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení
druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém
rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

(4)  Nemá-li  dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v
seznamech  výslovně.  Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1
obdobně.  Předložené  seznamy  musí  dlužník podepsat a výslovně v nich
uvést, že jsou správné a úplné.

§ 105

Podá-li  insolvenční  návrh  věřitel,  je  povinen doložit, že má proti
dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

§ 106

(1)  Dlužník,  který  hodlá  řešit  svůj  úpadek  nebo  hrozící  úpadek
oddlužením,  musí  s  insolvenčním  návrhem  spojit i návrh na povolení
oddlužení.  S  insolvenčním  návrhem  je  rovněž  možné spojit návrh na
povolení  reorganizace.  V  těchto  případech  musí  insolvenční  návrh
obsahovat  i  náležitosti  předepsané pro tyto návrhy a musí k němu být
přiloženy další pro ně požadované přílohy.

(2)  I když s insolvenčním návrhem nejsou spojeny návrhy podle odstavce
1,  může v něm být uvedeno, jak má být podle insolvenčního navrhovatele
řešen úpadek dlužníka.

§ 107

(1) Další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než
insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k
řízení.  Od  okamžiku,  kdy  takový  návrh dojde insolvenčnímu soudu, u
kterého  probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která
jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele.

(2)  Pro  dalšího  insolvenčního  navrhovatele platí stav řízení v době
jeho přistoupení k řízení.

(3)  Byl-li  další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud
již  rozhodl  o  původním  insolvenčním  návrhu jinak než rozhodnutím o
úpadku,  avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního
řízení,   insolvenční   soud   vydané   rozhodnutí   doručí  i  dalšímu
insolvenčnímu    navrhovateli.   Došel-li   další   insolvenční   návrh
insolvenčnímu  soudu  až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním
návrhu,  avšak  předtím,  než  toto rozhodnutí nabylo právní moci, může
další  insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání
ve  lhůtě  počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří
jsou  oprávněni  podat  proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže
rozhodnutí  o  původním  insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu
navrhovateli již dříve doručeno.

(4)  K  dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud
vydal  rozhodnutí  o  úpadku,  se  nepřihlíží.  Je-li  součástí dalšího
insolvenčního  návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který
byl  podán  dříve,  než  insolvenční  soud  o způsobu řešení dlužníkova
úpadku  rozhodl,  zůstávají  účinky  návrhu na způsob řešení dlužníkova
úpadku zachovány.

(5)  Stejnopis  dalšího  insolvenčního návrhu podaného jinou osobou než
dlužníkem  se  doručuje  pouze dosavadnímu insolvenčnímu navrhovateli a
dlužníku, a to do vlastních rukou.

§ 108

Záloha na náklady insolvenčního řízení

(1) Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit
insolvenčnímu  navrhovateli,  aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na
náklady  insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a
prostředky  k  tomu  nelze  zajistit  jinak.  Tuto  zálohu nelze uložit
insolvenčnímu  navrhovateli,  který  je  zaměstnancem  dlužníka a jehož
pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

(2)  Výši  zálohy  může  insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.
Je-li  insolvenčních  navrhovatelů  více,  jsou povinni zaplatit zálohu
společně a nerozdílně.

(3) Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě
zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu
insolvenční  řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu
vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

(4)  Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady
insolvenčního  řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako
pohledávku za majetkovou podstatou.

Díl 3

Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení

§ 109

(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:

a)  pohledávky  a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být
uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou,

b)  právo  na  uspokojení  ze  zajištění,  které  se  týká  majetku  ve
vlastnictví  dlužníka  nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty,
lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to
platí  i  pro  zřízení  soudcovského zástavního práva na nemovitostech,
které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení,

c)  výkon  rozhodnutí  či  exekuci,  která  by  postihovala  majetek ve
vlastnictví  dlužníka,  jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové
podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

(2)  Se  zahájením  insolvenčního  řízení  se spojují také další účinky
stanovené zákonem.

(3)  Lhůty  k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze
přihláškou,  po  zahájení  insolvenčního  řízení  nezačínají  nebo dále
neběží.

(4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění
vyhlášky,   kterou   se   oznamuje  zahájení  insolvenčního  řízení,  v
insolvenčním rejstříku.

(5)  Nestanoví-li  zákon  u  některého  ze způsobů řešení úpadku jinak,
trvají  účinky  spojené  se  zahájením insolvenčního řízení do skončení
insolvenčního   řízení,   a   jde-li   o   reorganizaci,  do  schválení
reorganizačního plánu.

§ 110

(1)  Věřitelé  dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni
uplatnit  v  něm  své  pohledávky  přihláškou,  a  to  i  v případě, že
insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek.

(2)  Insolvenční  soud  vyzve  věřitele,  kteří  chtějí  své pohledávky
uplatnit  v  insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto
výzvu  lze  spojit  s  oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li
výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se
stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení.

(3)  Přihlášky  pohledávek  na  základě  výzvy  podle  odstavce 2 mohou
věřitelé   podávat  až  do  rozhodnutí  o  úpadku.  Kratší  lhůtu  není
insolvenční  soud  oprávněn  stanovit.  Náležitosti  této výzvy stanoví
prováděcí právní předpis.

Nakládání s majetkovou podstatou

§ 111

(1)  Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se
od  okamžiku,  kdy  nastaly  účinky  spojené se zahájením insolvenčního
řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může
náležet,  pokud  by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo
určení  tohoto  majetku  anebo  o  jeho  nikoli  zanedbatelné zmenšení.
Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník
oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

(2)  Omezení  podle  odstavce  1  se  netýká  úkonů  nutných ke splnění
povinností  stanovených zvláštními právními předpisy^22), k provozování
podniku  v  rámci  obvyklého  hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k
plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.

(3)   Právní   úkony,  které  dlužník  učinil  v  rozporu  s  omezeními
stanovenými  v  důsledku  účinků  spojených  se zahájením insolvenčního
řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

§ 112

(1)  Insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce
i  bez  návrhu,  jestliže  nařídil  předběžné  opatření,  kterým omezil
dlužníka  v  nakládání  s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je
uvedeno v § 111.

(2)  Insolvenční  soud  může  předběžného  správce  ustanovit  i tehdy,
jestliže  vyhlásil  moratorium  nebo  odůvodňuje-li to rozsah majetkové
podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li
zde jiné, stejně závažné důvody.

(3)  Povinností  předběžného  správce  je  provést opatření ke zjištění
dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova
účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu^13).

(4) Jestliže insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku zruší předběžné
opatření,  kterým  byl  ustanoven předběžný správce, uloží mu současně,
aby ve stanovené lhůtě podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti,
zejména  o  stavu  majetku,  který  spravoval, a aby vyúčtoval náklady,
které  mu  vznikly.  Stejně  se postupuje, jestliže na základě odvolání
změní  předběžné  opatření  odvolací soud, ledaže jde o změny, které se
netýkají osoby předběžného správce a jeho činnosti.

§ 113

(1)  Je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v
rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může
i  bez  návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby
nenakládal  s  určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové
podstaty,   nebo  rozhodne,  že  dlužník  může  nakládat  s  majetkovou
podstatou  nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může
též  nařídit,  aby  osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště
plnění  neposkytovaly  dlužníkovi,  ale  předběžnému  správci. Současně
ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

(2)  Rozhodnutí  podle  odstavce 1 doručí insolvenční soud do vlastních
rukou  dlužníkovi  a  předběžnému  správci. Jiné rozhodnutí o návrhu na
předběžné  opatření  se  doručí  zvlášť  dlužníku a osobě, která takový
návrh podala.

(3)  Týkají-li  se  omezení  uložená  dlužníku  té části jeho majetkové
podstaty,  která  je zapsána v katastru nemovitostí, v Rejstříku zástav
nebo   v   jiných  veřejných  či  neveřejných  seznamech,  které  podle
zvláštních  právních  předpisů  osvědčují  vlastnictví  nebo jiná věcná
práva  k  tomuto majetku, insolvenční soud doručí stejnopis předběžného
opatření  také katastrálním pracovištím příslušných katastrálních úřadů
(dále  jen "katastrální pracoviště"), Notářské komoře České republiky a
orgánu nebo osobě, která vede jiný veřejný či neveřejný seznam.

(4)  Proti  předběžnému  opatření nařízenému podle tohoto ustanovení se
může  odvolat pouze dlužník. Jde-li o usnesení, kterým insolvenční soud
návrh  na  nařízení  takového  předběžného  opatření  zamítl, je osobou
oprávněnou k podání odvolání osoba, která návrh podala.

(5) Předběžné opatření zanikne

a) uplynutím doby, po kterou mělo trvat,

b) vydáním rozhodnutí podle § 142, neurčí-li insolvenční soud v takovém
rozhodnutí, že předběžné opatření zanikne až právní mocí rozhodnutí,

c)  účinností  moratoria,  ledaže insolvenční soud určil v rozhodnutí o
vyhlášení moratoria jinak,

d)  vydáním  rozhodnutí,  kterým  se  předběžné opatření zruší, jakmile
pominou důvody, pro které bylo nařízeno.

(6)  Rozhodnutí podle odstavce 5 písm. d) může insolvenční soud vydat i
bez  návrhu. Pro jeho doručení platí odstavce 2 a 3 obdobně; odvolat se
proti  němu  může  pouze  osoba,  která  návrh  na nařízení předběžného
opatření  podala,  není-li  totožná  s  osobou,  která  navrhla zrušení
předběžného opatření.

§ 114

Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po
zahájení  insolvenčního  řízení  dlužníku,  ačkoliv  podle  předběžného
opatření   má  plnění  poskytnout  předběžnému  správci,  a  plnění  se
nedostane  do  majetkové  podstaty,  není  tím svého závazku zproštěna,
ledaže prokáže, že o předběžném opatření nemohla vědět.

Díl 4

Moratorium

§ 115

Dlužník,  který  je podnikatelem, může do 7 dnů od podání insolvenčního
návrhu,  a  jde-li  o  insolvenční  návrh  věřitele,  do 15 dnů od jeho
doručení  insolvenčním  soudem, navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlášení
moratoria; toto právo nemá právnická osoba v likvidaci.

Návrh na moratorium

§ 116

(1)  Návrh  na  moratorium  musí  kromě obecných náležitostí podání^18)
obsahovat všechny skutečnosti, které odůvodňují jeho vyhlášení.

(2)  K návrhu podle odstavce 1 je dlužník kromě seznamů a listin, které
je  povinen  připojit k insolvenčnímu návrhu, povinen připojit poslední
účetní  závěrku  a  písemné  prohlášení většiny jeho věřitelů, počítané
podle  výše  jejich  pohledávek,  že  s  vyhlášením moratoria souhlasí;
podpisy věřitelů na tomto prohlášení musí být úředně ověřeny.

§ 117

Rozhodnutí o návrhu na moratorium

O  návrhu  na  moratorium rozhodne insolvenční soud do konce pracovního
dne  nejblíže  následujícího  po  dni,  kdy mu takový návrh došel; § 43
občanského soudního řádu se nepoužije.

§ 118

Vyhlášení moratoria

(1)   Insolvenční   soud  vyhlásí  moratorium,  jestliže  jsou  splněny
předpoklady  uvedené  v  §  115  a  116  a nebylo-li dosud rozhodnuto o
insolvenčním návrhu; jinak návrh na moratorium odmítne.

(2)  Proti  rozhodnutí,  jímž insolvenční soud vyhlásí moratorium, není
odvolání  přípustné.  Proti  rozhodnutí,  kterým se návrh na moratorium
odmítá, se může odvolat pouze dlužník.

§ 119

Účinnost moratoria

(1)  Moratorium  je  účinné  od  okamžiku  zveřejnění rozhodnutí o jeho
vyhlášení  v insolvenčním rejstříku a trvá po dobu uvedenou v návrhu na
moratorium, nejdéle však 3 měsíce.

(2)  Insolvenční  soud  může  na  návrh  dlužníka prodloužit moratorium
nejdéle  o  30  dnů,  jestliže dlužník k takovému návrhu připojí ke dni
podání návrhu aktualizovaný seznam závazků a písemné prohlášení většiny
jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že s prodloužením
moratoria  souhlasí;  podpisy  věřitelů  na  tomto  prohlášení musí být
úředně ověřeny.

Účinky moratoria

§ 120

(1) Po dobu trvání moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku.

(2)  Není-li  dále  stanoveno jinak, po dobu trvání moratoria zůstávají
zachovány účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.

§ 121

(1) I v době trvání moratoria mohou oprávněné osoby přistoupit k řízení
a  věřitelé  uplatnit  svá  práva  přihláškou pohledávky. Účinky těchto
úkonů  však  nastávají  až  zánikem  moratoria,  není-li dále stanoveno
jinak.

(2)   Za  věřitele  dlužníka  se  po  dobu  trvání  moratoria  považují
přihlášení věřitelé a osoby uvedené v seznamu závazků.

§ 122

Nakládání s majetkovou podstatou po dobu trvání moratoria

(1)  Závazky  bezprostředně  souvisící  se  zachováním  provozu podniku
vzniklé  v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm je
dlužník  po dobu trvání moratoria oprávněn hradit přednostně před dříve
splatnými závazky.

(2)  Smlouvy  na  dodávky  energií  a  surovin, jakož i další smlouvy o
dodávkách  zboží  a  služeb,  které  ke  dni vyhlášení moratoria trvaly
alespoň  po dobu 3 měsíců, nemůže druhý účastník smlouvy po dobu trvání
moratoria  vypovědět  nebo  od  nich  odstoupit pro prodlení dlužníka s
placením  úhrady za zboží nebo služby, ke kterému došlo před vyhlášením
moratoria,  nebo  pro  zhoršení  majetkové  situace  dlužníka, hradí-li
dlužník  na  základě  těchto  smluv  řádně a včas alespoň závazky podle
odstavce 1.

§ 123

(1)  Navrhne-li  to  dlužník,  ustanoví insolvenční soud v rozhodnutí o
vyhlášení  moratoria  předběžného správce. Za trvání moratoria ustanoví
insolvenční  soud  předběžného  správce  též  na  návrh  věřitele  nebo
věřitelů  dlužníka,  kteří nepodepsali prohlášení podle § 116 odst. 2 a
jejichž   pohledávky,   počítané  podle  výše,  činí  alespoň  desetinu
pohledávek věřitelů, které dlužník uvedl v seznamu závazků.

(2)  Nejde-li  o  insolvenčního  navrhovatele,  může  insolvenční  soud
navrhovateli  nebo  navrhovatelům  podle  odstavce  1  uložit,  aby  ve
stanovené  lhůtě  zaplatil zálohu na náklady předběžného správce; § 108
se použije přiměřeně.

§ 124

Zánik moratoria

(1)  Moratorium  zaniká  uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno; před
uplynutím této doby zaniká moratorium rozhodnutím insolvenčního soudu o
jeho zrušení.

(2) Insolvenční soud zruší moratorium

a)  na  návrh  většiny věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek,
uvedené v seznamu závazků,

b)  i  bez  návrhu,  jestliže  dlužník  uvedl  v  návrhu  na moratorium
nepravdivé  údaje, nebo vyjde-li za trvání moratoria najevo, že dlužník
vyhlášením  moratoria  sledoval  nepoctivý  záměr,  zejména  přednostní
uspokojení jen některých jeho věřitelů.

(3)  Rozhodnutí  podle  odstavce  2  písm.  b) vydá insolvenční soud po
slyšení  dlužníka,  předběžného  správce, byl-li ustanoven, a zpravidla
též  po  vyjádření  alespoň 3 věřitelů s nejvyššími pohledávkami, kteří
podepsali prohlášení podle § 116 odst. 2.

(4) O návrhu na zrušení moratoria rozhodne insolvenční soud neprodleně.

(5)  Před  uplynutím  stanovené  doby  zanikne  moratorium  i  tím,  že
insolvenční  soud zamítne nebo odmítne insolvenční návrh anebo řízení o
něm zastaví.

§ 125

Dlužník  uvedený  v  §  115  může  u insolvenčního soudu podat návrh na
moratorium   i   před  zahájením  insolvenčního  řízení.  Není-li  dále
stanoveno jinak, platí pro řízení o tomto návrhu obdobně § 115 až 124.

§ 126

(1)  Rozhoduje-li  o  návrhu na moratorium před zahájením insolvenčního
řízení,  nezveřejňuje  insolvenční  soud  až  do rozhodnutí o vyhlášení
moratoria  informace  o  průběhu  řízení;  právo  nahlížet  do spisu, s
výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy, má po
tuto dobu pouze dlužník.

(2)  Před zahájením insolvenčního řízení nastávají vyhlášením moratoria
účinky  spojené se zahájením insolvenčního řízení; ustanovení § 122 tím
není dotčeno.

(3)  Moratorium  vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení zaniká i
tím, že dlužník podá insolvenční návrh.

§ 127

(1)  Dlužník,  který  v  době  trvání  moratoria  poruší své povinnosti
stanovené  tímto  zákonem, odpovídá věřitelům za škodu nebo jinou újmu,
kterou  jim tím způsobí. Této odpovědnosti se dlužník zprostí, jen když
prokáže,  že  škodě  nebo  jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení
veškerého  úsilí,  které  po  něm  bylo  možné spravedlivě požadovat se
zřetelem k průběhu moratoria.

(2)  Za škodu nebo jinou újmu vzniklou podle odstavce 1 ručí společně a
nerozdílně členové statutárního orgánu dlužníka.

Díl 5

Projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm

§ 128

(1)  Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který
je  nesrozumitelný  anebo  neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže
pro  tyto  nedostatky  nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně,
nejpozději  do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení §
43 občanského soudního řádu se nepoužije.

(2)  Nejsou-li  k  insolvenčnímu  návrhu  připojeny  zákonem požadované
přílohy,  nebo  neobsahují-li  tyto přílohy stanovené náležitosti, určí
insolvenční  soud  navrhovateli  lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu.
Tato  lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční
návrh  podle  §  98  odst.  1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené
lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

(3)  Insolvenční  soud  může rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104
odst.  1  předložil  i  dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem;
má-li  insolvenční  navrhovatel  vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku,
uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy.

(4)   Rozhodnutí  podle  odstavce  1  doručí  insolvenční  soud  zvlášť
insolvenčnímu  navrhovateli  a  dlužníku;  osobou  oprávněnou  k podání
odvolání je insolvenční navrhovatel. Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí
insolvenční soud zvlášť dlužníku; proti tomuto rozhodnutí není odvolání
přípustné.

§ 129

(1)  Insolvenční  navrhovatel  může  vzít  insolvenční návrh zpět až do
vydání  rozhodnutí  o  úpadku  nebo  do právní moci jiného rozhodnutí o
insolvenčním návrhu.

(2)  Věřitel,  který  vzal  zpět  insolvenční návrh, jej může pro tutéž
pohledávku  znovu  podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž
platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla.

§ 130

(1) Je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví.
Je-li  insolvenční  návrh  vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud
rozhodl  jinak  než  vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není
dosud   v   právní  moci,  insolvenční  soud  rozhodne  též  o  zrušení
rozhodnutí.

(2)  Je-li  insolvenčních  navrhovatelů  více a insolvenční návrh vezme
zpět  jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu
k navrhovateli, který vzal návrh zpět.

(3) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku
nebo  poté,  co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní
moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není
účinné.

(4)  Rozhodnutí  podle  odstavců  1 až 3 doručí insolvenční soud zvlášť
insolvenčnímu  navrhovateli  a  dlužníku;  osobou  oprávněnou  k podání
odvolání je pouze insolvenční navrhovatel.

§ 131

Skutečnosti,  na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v
rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

§ 132

(1)   U   insolvenčního   návrhu  dlužníka  postačí,  jsou-li  rozhodné
skutečnosti osvědčeny údaji insolvenčního návrhu a jeho přílohami.

(2)  Má-li  dlužník  více  statutárních  orgánů oprávněných jednat jeho
jménem   samostatně   nebo   má-li  více  osob,  které  mají  postavení
statutárního  orgánu,  oprávněných  jednat  jeho  jménem  samostatně, a
není-li  jeho  insolvenční  návrh  některou  z  těchto  osob  podepsán,
insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku až poté, co se takováto osoba
k  insolvenčnímu  návrhu  vyjádřila nebo jí uplynula lhůta k vyjádření.
Obdobně se postupuje, má-li dlužník více zákonných zástupců oprávněných
jednat jeho jménem samostatně.

(3)   Podle   odstavce   1   nelze   postupovat,  vyjdou-li  v  průběhu
insolvenčního   řízení  najevo  skutečnosti,  které  jsou  s  tvrzeními
dlužníka   obsaženými   v  insolvenčním  návrhu  nebo  se  skutečnostmi
obsaženými  v  listinách  připojených k insolvenčnímu návrhu v rozporu.
Totéž platí, jestliže insolvenční soud zjistí, že další osoby oprávněné
jednat  jménem dlužníka, které insolvenční návrh nepodepsaly, s podáním
insolvenčního návrhu nesouhlasí.

§ 133

(1)  O  insolvenčním  návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez
jednání jen tehdy, jestliže

a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo

b)   o  něm  lze  rozhodnout  jen  na  základě  účastníky  předložených
listinných  důkazů  a  účastníci  se  práva  účasti  na projednání věci
vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

(2)  Insolvenční  soud  vždy  nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné
osoby   než   dlužníka,   závisí-li  rozhodnutí  na  zjištění  sporných
skutečností  o  tom,  zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke
zjištění  dlužníkova  úpadku  nebo  jeho  hrozícího  úpadku  nad  rámec
důkazních  návrhů  účastníků,  nařídí jednání i v případě insolvenčního
návrhu dlužníka.

(3)  Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu
před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

§ 134

Insolvenční  soud  je  povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního
návrhu  úkony  směřující  k  rozhodnutí  věci.  O  insolvenčním  návrhu
rozhodne  bez  zbytečného  odkladu,  v případě uvedeném v § 132 odst. 1
nejpozději  do  15  dnů  od  jeho  podání;  je-li vyhlášeno moratorium,
neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od zániku moratoria.

§ 135

Při   projednávání  insolvenčního  návrhu  podaného  jinou  osobou  než
dlužníkem  mají  jiní účastníci insolvenčního řízení než dlužník stejná
práva  a  povinnosti  jako  insolvenční navrhovatel; jednají však pouze
sami   za   sebe.   Odporují-li   jejich   úkony  úkonům  insolvenčního
navrhovatele, posoudí je insolvenční soud po uvážení všech okolností.

Rozhodnutí o úpadku

§ 136

(1)  Insolvenční  soud  vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo
dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

(2) Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat

a)  výrok  o  tom,  že  se  zjišťuje  úpadek dlužníka nebo jeho hrozící
úpadek,

b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce,

c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku,

d)  výzvu,  aby  věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak
učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání,

e)  výzvu,  aby  osoby,  které  mají  závazky vůči dlužníkovi, napříště
plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci,

f)  výzvu,  aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká
zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách
nebo  jiných  majetkových  hodnotách, s poučením o následcích nesplnění
této povinnosti,

g)  výrok,  jímž  se  určí  místo  a  termín  konání  schůze věřitelů a
přezkumného jednání,

h)  výrok,  jímž  se  uloží  dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve
stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého
majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů,

i)   označení   hromadných  sdělovacích  prostředků,  ve  kterých  bude
insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí.

(3)  Lhůta  k  přihlášení  pohledávek  stanovená v rozhodnutí nesmí být
kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

(4)  Je-li  s  rozhodnutím  o  úpadku  spojeno  rozhodnutí  o  povolení
oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.

§ 137

(1)   Schůzi  věřitelů  svolá  insolvenční  soud  tak,  aby  se  konala
nejpozději do 2 měsíců od rozhodnutí o úpadku.

(2) Termín přezkumného jednání určí insolvenční soud tak, aby se konalo
nejpozději  do  2  měsíců po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, ne
však  dříve  než  po  7  dnech od uplynutí této lhůty; z důvodů hodných
zvláštního zřetele může insolvenční soud tuto lhůtu prodloužit. Je-li s
rozhodnutím  o  úpadku  spojeno  rozhodnutí  o povolení oddlužení, určí
insolvenční  soud termín prvního přezkumného jednání tak, aby se konalo
nejpozději do 15 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek.

(3) Jestliže se první schůze věřitelů svolaná po rozhodnutí o úpadku má
konat  před  přezkumným jednáním, svolá insolvenční soud v rozhodnutí o
úpadku další schůzi věřitelů na den, kdy se má konat přezkumné jednání,
a to tak, aby se konala po skončení přezkumného jednání.

§ 138

(1)  Rozhodnutí  o  úpadku  doručí  insolvenční soud zvlášť dlužníkovi,
insolvenčnímu  správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli
a  osobám, které přistoupily k řízení; dlužníku a insolvenčnímu správci
se toto rozhodnutí doručuje do vlastních rukou.

(2)  Považuje-li to za vhodné, může insolvenční soud doručit rozhodnutí
o  úpadku  nebo  jeho zkrácené znění zvlášť i věřitelům dlužníka, kteří
přihlásili své pohledávky před jeho vydáním.

§ 139

Oznámení o vydání rozhodnutí o úpadku

(1) O vydání rozhodnutí o úpadku vyrozumí insolvenční soud

a)  orgán,  který  vede  obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník
zapsán,

b)  finanční  úřad,  v  jehož obvodu má dlužník sídlo, je-li právnickou
osobou,  jinak finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník bydliště; místo
toho  vyrozumí  jiný  finanční úřad, o němž je mu známo, že je správcem
daně dlužníka,

c)  úřad  práce,  v  jehož obvodu má dlužník, který je zaměstnavatelem,
sídlo; místo podnikání, je-li dlužníkem fyzická osoba, která nemá sídlo
nebo  bydliště,  je-li  dlužníkem  fyzická  osoba, která nemá ani místo
podnikání,

d) příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení,

e) obecný soud dlužníka,

f)  soud,  správce  daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého
podle  dosavadních  výsledků  insolvenčního  řízení  probíhá  řízení  o
nárocích,  které  se  týkají  majetkové  podstaty  nebo  které mají být
uspokojeny  z majetkové podstaty, včetně řízení o výkon rozhodnutí nebo
exekuce na majetek dlužníka,

g)  Českou  národní  banku, je-li dlužník účastníkem platebního systému
uvedeného  v  seznamu  České  národní  banky  podle zvláštního právního
předpisu^1),

h)  Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem vypořádacího systému
podle zvláštního právního předpisu^18),

i)  orgán  nebo  osobu,  která  vede veřejný či neveřejný seznam, který
podle  zvláštního  právního  předpisu  osvědčuje vlastnictví dlužníka k
majetkové  podstatě  nebo  existenci  práva  dlužníka  náležejícího  do
majetkové  podstaty,  zejména  katastrální pracoviště, která v katastru
nemovitostí  evidují  majetek,  o němž je insolvenčnímu soudu známo, že
náleží  dlužníkovi; Notářskou komoru České republiky, která v Rejstříku
zástav  eviduje majetek, o němž je insolvenčnímu soudu známo, že náleží
dlužníkovi;

Středisko  cenných  papírů,  které  eviduje  zaknihované  cenné  papíry
dlužníka.

(2)  Povinnost  vyrozumět osoby podle odstavce 1 splní insolvenční soud
tím,  že  jim  zvlášť, a to prostřednictvím veřejné datové sítě, doručí
rozhodnutí o úpadku.

§ 140

Účinky rozhodnutí o úpadku

(1)  I  po  rozhodnutí  o  úpadku  trvají  účinky  spojené s předběžným
opatřením  nařízeným  insolvenčním soudem; insolvenční soud však může i
bez  návrhu  změnit své rozhodnutí o předběžném opatření. V rozsahu, ve
kterém  není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází
toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce.

(2)   Započtení   vzájemných  pohledávek  dlužníka  a  věřitele  je  po
rozhodnutí   o  úpadku  přípustné,  jestliže  zákonné  podmínky  tohoto
započtení  byly  splněny  před  rozhodnutím  o  způsobu  řešení úpadku,
není-li dále stanoveno jinak.

(3)  Započtení  podle  odstavce  2  není  přípustné, jestliže dlužníkův
věřitel

a)   se   ohledně   své  započitatelné  pohledávky  nestal  přihlášeným
věřitelem, nebo

b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo

c)  v  době  nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku,
anebo

d)  dosud  neuhradil  splatnou  pohledávku  dlužníka  v rozsahu, v němž
převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.

§ 141

Odvolání proti rozhodnutí o úpadku

(1)  Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu
dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na
základě  insolvenčního  návrhu  věřitele se může odvolat pouze dlužník;
odvoláním  však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být
vydáno  proto,  že  úpadek  není  osvědčen,  nebo  proto, že tomu brání
překážka  stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo
vznikly  po  vydání  rozhodnutí  soudu  prvního  stupně, se v odvolacím
řízení nepřihlíží.

(2)  Je-li  osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací
soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční
navrhovatel  nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani
skutečnost,  že  insolvenční  navrhovatel  v  průběhu odvolacího řízení
ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu

§ 142

Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou

a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady,

b)  zastavení  řízení  pro  nedostatek  podmínky  řízení,  který  nelze
odstranit  nebo  který  se  nepodařilo  odstranit,  nebo  pro zpětvzetí
insolvenčního návrhu,

c) zamítnutí insolvenčního návrhu,

d) zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka.

§ 143

(1)  Insolvenční  soud  insolvenční  návrh  zamítne,  nejsou-li splněny
zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

(2)  Insolvenční  návrh  podaný  věřitelem  insolvenční  soud  zamítne,
jestliže  nebylo  osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna
další  osoba  má  proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se
nepovažuje  osoba,  na  kterou  byla  převedena  některá  z  pohledávek
insolvenčního  navrhovatele  proti  dlužníku  nebo  její  část v době 6
měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního
řízení.

(3)  Není-li  dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud
insolvenční   návrh   podaný  věřitelem  i  tehdy,  osvědčí-li  dlužník
jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku
protiprávního  jednání  třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem
lze  důvodně  předpokládat,  že  ji  odvrátí  v  době  do  3  měsíců po
splatnosti jeho peněžitých závazků.

(4)   Je-li   dlužníkem   právnická  osoba,  insolvenční  soud  zamítne
insolvenční  návrh  podaný  věřitelem i tehdy, jestliže stát nebo vyšší
územní  samosprávný  celek  po  zahájení  insolvenčního  řízení převzal
všechny její dluhy nebo se za ně zaručil.

§ 144

(1)  Insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku,
jestliže

a)  dlužník  je  obchodní  společností,  která byla zrušena rozhodnutím
soudu,

b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze
seznamu insolvenčních správců,

c)  likvidátor  dlužníka  předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že
prověřil   možnost  uplatnit  v  insolvenčním  řízení  neplatnost  nebo
neúčinnost právních úkonů dlužníka,

d)  ze  seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá,
že  majetek  dlužníka  nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního
řízení, a

e)  věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku
dlužníka  a  údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno
uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka
nebyly zjištěny.

(2)  Odstavec  1  se  nepoužije, pokud navrhovatel v souladu se zákonem
zaplatil požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

(3)  Proti  rozhodnutí  o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek
majetku  dlužníka  se  může  odvolat  i věřitel, který doloží, že má za
dlužníkem pohledávku.

(4) Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je
podkladem  pro  výmaz  dlužníka  z  obchodního  rejstříku,  nejde-li  o
právnickou osobu zřízenou zákonem.

§ 145

(1)  Rozhodnutí  o  zamítnutí  insolvenčního  návrhu se doručuje zvlášť
dlužníkovi a insolvenčnímu navrhovateli.

(2)  Proti  rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se může odvolat
pouze insolvenční navrhovatel.

§ 146

(1)  Účinností  rozhodnutí  podle  §  142  zanikají  účinky  spojené se
zahájením  insolvenčního  řízení  a  dosud  vydaná  předběžná opatření.
Odůvodňují-li  to  okolnosti  případu,  může insolvenční soud určit, že
účinky  spojené  se  zahájením  insolvenčního  řízení  a  dosud  vydaná
předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.

(2)  Je-li  toho  podle  stavu insolvenčního řízení zapotřebí, rozhodne
insolvenční  soud  po  právní  moci  rozhodnutí  podle § 142 o hotových
výdajích a odměně předběžného správce, jakož i o způsobu jejich úhrady;
§ 38 a 39 platí obdobně.

§ 147

(1)  Jestliže řízení o insolvenčním návrhu věřitele bylo zastaveno nebo
insolvenční  návrh  byl  odmítnut  vinou insolvenčního navrhovatele, má
dlužník  nebo  jiný  dlužníkův věřitel proti insolvenčnímu navrhovateli
právo  na  náhradu  škody  nebo  jiné  újmy, která mu vznikla zahájením
insolvenčního  řízení  a  opatřeními přijatými v jeho průběhu. Jde-li o
odpovědnost  vůči dlužníku, má se v pochybnostech za to, že insolvenční
navrhovatel zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního
návrhu zavinil.

(2)  Právo  na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 má dlužník
nebo  jiný  dlužníkův  věřitel  také  tehdy,  byl-li  insolvenční návrh
zamítnut; to neplatí, jestliže insolvenční návrh byl zamítnut proto, že
dlužník  po  jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek,
nebo  proto,  že  se  s  věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto
závazků, anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3.

(3)  Je-li  insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění
náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 společně a nerozdílně
členové  jeho  statutárního  orgánu,  ledaže prokáží, že bez zbytečného
odkladu  po  podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o
tom,  že  insolvenční  návrh  není  podán  důvodně, nebo o tom, že není
splněn  některý  z  dalších  předpokladů stanovených zákonem pro vydání
rozhodnutí o úpadku.

(4)  Žalobu  podle  odstavců  1 až 3 musí dlužník podat nejpozději do 3
měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o
insolvenčním návrhu, a jiný dlužníkův věřitel nejpozději do 3 měsíců od
zveřejnění  tohoto  rozhodnutí  v insolvenčním rejstříku; o žalobě však
nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční
spor.

(5)  Nebyla-li  včas podána žaloba podle odstavců 1 a 2, právo dlužníka
na  náhradu  škody  nebo  jiné  újmy  podle  odstavců 1 a 2 tím zaniká.
Nebyla-li  včas  podána žaloba podle odstavce 3, právo dlužníka domáhat
se  splnění  náhrady  škody  nebo  jiné újmy podle odstavců 1 a 2 podle
odstavce 3 tím zaniká.

Díl 6

Stanovení způsobu řešení úpadku

§ 148

(1)  Insolvenční  soud  spojí  s  rozhodnutím  o  úpadku  rozhodnutí  o
prohlášení  konkursu,  je-li  dlužníkem  osoba,  u  které  tento  zákon
vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

(2)  Jestliže  dlužník  společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako
způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán
přijatý  všemi skupinami věřitelů, spojí insolvenční soud s rozhodnutím
o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

(3)  Jestliže  dlužník  společně  s  insolvenčním návrhem podá návrh na
povolení  oddlužení,  spojí  insolvenční  soud s rozhodnutím o úpadku i
rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

§ 149

(1)  Nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu
řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí
o  úpadku;  nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů
svolané rozhodnutím o úpadku.

(2)  Odstavec  1 se nepoužije, jestliže dlužník podal návrh na povolení
oddlužení  v  insolvenčním  řízení  zahájeném  na základě insolvenčního
návrhu  jiné  osoby;  v  takovém  případě  rozhodne  insolvenční soud o
způsobu  řešení  úpadku  samostatným  rozhodnutím  vydaným do 30 dnů po
rozhodnutí o úpadku.

(3)  Má-li  insolvenční  soud  rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle
odstavce  1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o
úpadku  vždy  zpráva  insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a
jeho  vyjádření  o  vhodnosti  navrženého  způsobu řešení úpadku; je-li
takových  návrhů  více,  vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z
nich považuje za nejvhodnější a proč.

§ 150

Má-li  insolvenční  soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149
odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout
usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

§ 151

(1)  Usnesení  schůze  věřitelů  podle  §  150  je  přijato, jestliže z
věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů

a)  pro  ně  hlasovala  nejméně  polovina  všech přítomných zajištěných
věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech
přítomných   nezajištěných   věřitelů   počítaná   podle   výše  jejich
pohledávek, nebo

b)  pro  ně  hlasovalo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle
výše pohledávek.

(2)  Za  přítomného  podle  odstavce  1  se  nepovažuje  věřitel, který
hlasoval písemně.

§ 152

Přijme-li  schůze  věřitelů  usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční
soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v
době  přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které
zákon  tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení
v  rozporu  s  reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů,
který  dlužník  předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; §
54 odst. 1 se nepoužije.

§ 153

(1)  Jestliže  insolvenční  soud rozhodne, že způsobem řešení úpadku je
reorganizace,  spojí  s  tímto  rozhodnutím  i  rozhodnutí o ustanovení
znalce za účelem ocenění majetkové podstaty; současně znalci uloží, aby
posudek   vypracoval   písemně.  Obdobně  insolvenční  soud  postupuje,
jestliže  schůze  věřitelů  vedle  usnesení  o  způsobu  řešení  úpadku
dlužníka  konkursem  přijme  i  usnesení,  kterým  doporučuje zpeněžení
majetkové podstaty podle § 290.

(2)  Schůze  věřitelů,  která  přijme  usnesení o způsobu řešení úpadku
reorganizací,  nebo  schůze  věřitelů,  která  vedle usnesení o způsobu
řešení  úpadku  dlužníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje
zpeněžení  majetkové  podstaty podle § 290, může též přijmout usnesení,
kterým  určí  osobu znalce podle odstavce 1; v takovém případě rozhodne
insolvenční soud o ustanovení znalce podle tohoto usnesení.

(3) Usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce je přijato, jestliže
z  věřitelů  přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů
pro  ně  hlasovaly  nejméně  dvě  třetiny  všech  přítomných  věřitelů,
počítáno podle výše pohledávek.

§ 154

(1)  Odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem podle § 153 se řídí
předpisy,  které  obecně  upravují  odměňování  znalce při úkonech mimo
soudní řízení^23) .

(2)  Výši  odměny  znalce  podle odstavce 1 schvaluje věřitelský výbor;
nedojde-li  ke  schválení  odměny  do  15  dnů  po  ustanovení  znalce,
schvaluje jeho odměnu insolvenční soud.

§ 155

(1)   Pro  účely  ocenění  majetkové  podstaty  na  základě  rozhodnutí
insolvenčního  soudu  podle  §  153 platí, že provoz dlužníkova podniku
skončil  ke dni podání znaleckého posudku; části majetkové podstaty, ke
kterým  je  uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, se ve znaleckém
posudku ocení i odděleně.

(2)  Znalecký  posudek  podle odstavce 1 předkládá znalec insolvenčnímu
soudu,  který  neprodleně  poté  svolá  za  účelem  jeho  projednání  a
schválení schůzi věřitelů, ke které předvolá i znalce; znalecký posudek
musí  být  zveřejněn  v  insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede
dnem, kdy se má schůze věřitelů konat.

(3)  Po  projednání  znaleckého posudku rozhodne schůze věřitelů o tom,
zda  jej  schvaluje;  usnesení  schůze  věřitelů o schválení znaleckého
posudku   je   přijato,   jestliže   z  věřitelů  přihlášených  ke  dni
předcházejícímu  konání  schůze  věřitelů  pro ně hlasovaly nejméně dvě
třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.

(4)  Podle usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku vydá
insolvenční  soud  rozhodnutí  o  ceně majetkové podstaty; proti tomuto
rozhodnutí není odvolání přípustné.

§ 156

Jestliže  schůze  věřitelů  znalecký  posudek  neschválí, může přijmout
usnesení,  kterým  určí  osobu  nového  znalce; ustanovení § 153 až 155
platí obdobně.

§ 157

(1)  Zajištění  věřitelé  uhradí  do  majetkové podstaty bez zbytečného
odkladu  společně  a  nerozdílně  polovinu  odměny  a  hotových  výdajů
uhrazených  znalci; mezi sebou se vypořádají podle poměru hodnot jejich
zajištění určených znaleckým posudkem.

(2)  Po  dobu,  po  kterou  je zajištěný věřitel v prodlení se splněním
povinnosti podle odstavce 1, se jeho zajištěná pohledávka neúročí.

Díl 7

Rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku

§ 158

(1)  Před  rozhodnutím  o  způsobu  řešení  úpadku podle § 149 rozhodne
insolvenční soud i bez návrhu, že dlužník není v úpadku, zjistí-li, že

a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo

b) zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou
podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny.

(2)  Před  rozhodnutím  o  způsobu  řešení  úpadku podle § 149 rozhodne
insolvenční  soud,  že  dlužník  není  v úpadku, též na návrh dlužníka,
jestliže  dlužník  k  tomuto  návrhu připojil listinu, na které všichni
věřitelé  a  insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na
které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.

(3)  Rozhodnutí  podle  odstavců  1  a  2  je vykonatelné a jeho účinky
nastávají  dnem,  kdy nabude právní moci. Právní mocí tohoto rozhodnutí
insolvenční řízení končí.

(4)  Pro  rozhodnutí  podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení části druhé
hlavy první dílu 8 tohoto zákona o zrušení konkursu přiměřeně.

(5)  Tytéž účinky jako rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 má i rozhodnutí,
kterým  odvolací  soud  změnil  nebo  zrušil rozhodnutí o úpadku vydané
soudem  prvního  stupně;  právní  mocí  usnesení,  kterým odvolací soud
zrušil   rozhodnutí   o  úpadku  vydané  soudem  prvního  stupně,  však
insolvenční řízení nekončí.

Díl 8

Incidenční spory

§ 159

(1) Incidenčními spory jsou

a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek,

b)  spory  o  vyloučení  věci,  práva,  pohledávky  nebo jiné majetkové
hodnoty  z  majetkové  podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle §
225 odst. 5,

c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,

d) spory na základě odpůrčí žaloby,

e)  spory  o  náhradu  škody  na  majetkové  podstatě vzniklé porušením
povinností insolvenčním správcem,

f) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.

(2)  Pro  jiné  spory, jejichž účastníkem je insolvenční správce, nelze
ustanovení  o  incidenčních  sporech použít, i když probíhají za trvání
insolvenčního řízení.

§ 160

(1)  Incidenční  spor  se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby,
podaný  v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh
má povahu žaloby.^24)

(2)  Jestliže  by  projednání  a  rozhodnutí incidenčního sporu v rámci
insolvenčního  řízení  mohlo  vést  k  průtahům  v insolvenčním řízení,
přikáže   předseda   insolvenčního  soudu  takový  spor  jinému  soudci
insolvenčního soudu.

(3)  V  řízení  o  žalobě  podle odstavce 1 se z ustanovení části první
hlavy  třetí  tohoto  zákona  použijí  pouze  ustanovení  o doručování;
nejde-li  o  případ podle § 80 odst. 1, účastníkům řízení se písemnosti
doručují zvlášť a rozhodnutí ve věci samé do vlastních rukou.

(4)  Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu
nebyla  oprávněna,  insolvenční  soud  odmítne. Stejně postupuje, má-li
žaloba  nedostatky,  které  se  nepodařilo odstranit a které mu brání v
řízení o ní pokračovat^25) .

(5)  Brání-li  projednání  žaloby  podle odstavce 1 nedostatek podmínky
řízení,  který  nelze  odstranit,  nebo  který se nepodařilo odstranit,
insolvenční soud řízení o této žalobě zastaví.

§ 161

Insolvenční  soud  projedná  incidenční  spor  při  jednání,  pro které
neplatí  ustanovení  o  jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání
předvolá  účastníky  a  osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může
insolvenční  soud upustit v případech, kdy to připouští občanský soudní
řád.

§ 162

(1)  V incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud rozsudkem, jde-li o
rozhodnutí ve věci samé; o smíru však rozhoduje usnesením.

(2)  Smír  uzavřený  v  incidenčním  sporu  insolvenčním  správcem může
insolvenční  soud  schválit,  jen  jestliže  s  ním souhlasí věřitelský
výbor. § 163

O  nákladech  incidenčního  sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční
soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského
soudního  řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů
incidenčního  sporu  je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje §
170 písm. f).

§ 164

Pravomocný  rozsudek  vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny
procesní subjekty.

Hlava V

Věřitelé a uplatňování pohledávek

Díl 1

Postavení věřitelů a jejich pohledávek

§ 165

(1)  Věřitelé,  kteří  své  pohledávky  uplatňují podáním přihlášky, se
uspokojují  v  závislosti  na  způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při
konkursu,  plněním  reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním
při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.

(2)  Zákon  může  stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří
věřitelé,  kteří  nepodávají  přihlášku  pohledávky, splňují-li zákonem
stanovené podmínky.

§ 166

Zajištění  věřitelé  uplatňují  své pohledávky přihláškou pohledávky, v
níž  se  musí  dovolat  svého  zajištění,  uvést  okolnosti,  které  je
osvědčují,  a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy,
jde-li  o  zajištěné  věřitele,  kteří  mohou  pohledávku vůči dlužníku
uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

§ 167

(1)  Zajištění  věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení
věci,  práva  pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich
pohledávka  zajištěna,  nestanoví-li  zákon  jinak.  Pro  pořadí jejich
uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku
zajištění.

(2)  Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení
po  rozhodnutí  o  úpadku  hodnota  zajištění  nižší než výše zajištěné
pohledávky,  považuje  se  pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za
pohledávku nezajištěnou.

§ 168

(1)  Pohledávkami  za  majetkovou  podstatou, pokud vznikly po zahájení
insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou

a)  náhrada  hotových  výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí,
byl-li předběžný správce ustanoven insolvenčním správcem,

b)  náhrada  nutných  výdajů  a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného
soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému
správci nebo insolvenčnímu správci,

c)  náhrada  nutných  výdajů  a  odměna členů a náhradníků věřitelského
výboru,

d)  náhrada  zálohy  na  náklady  insolvenčního  řízení,  jestliže ji v
souladu  s  rozhodnutím  insolvenčního  soudu  zaplatila jiná osoba než
dlužník,

e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122
odst. 2.

(2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o
úpadku, jsou

a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce,

b) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka,

c)  náhrada  nutných  výdajů  a  odměna  likvidátora, osoby v postavení
obdobném  postavení  likvidátora  a  odpovědného  zástupce  za  činnost
prováděnou po rozhodnutí o úpadku,

d)  náhrada  hotových  výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním
soudem za účelem ocenění majetkové podstaty,

e) daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na
státní   politiku   zaměstnanosti   a  pojistné  na  veřejné  zdravotní
pojištění,

f)  pohledávky  věřitelů  ze  smluv  uzavřených  osobou  s dispozičními
oprávněními,

g)  pohledávky  věřitelů ze smluv, jejichž splnění osoba s dispozičními
oprávněními  povolila,  jakož  i  ze  smluv, které osoba s dispozičními
oprávněními nevypověděla,

h)  pohledávky  věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv,
od  nichž  bylo  odstoupeno nebo které osoba s dispozičními oprávněními
vypověděla,

i)  náhrada  hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci
součinnost,

j) další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon.

(3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se
uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

§ 169

Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou

(1)   Pohledávkami  postavenými  na  roveň  pohledávkám  za  majetkovou
podstatou jsou

a)  pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, které vznikly v
posledních  3 letech před rozhodnutím o úpadku nebo po něm, pokud zákon
ohledně některých z nich nestanoví jinak,

b) pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví,

c)   pohledávky   státu   -  úřadů  práce  za  náhradu  mzdy  vyplacené
zaměstnancům   a  za  prostředky  odvedené  podle  zvláštních  právních
předpisů,

d)   pohledávky   účastníků   z   penzijního  připojištění  se  státním
příspěvkem,

e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona,

f)   náhrada  nákladů,  které  třetí  osoby  vynaložily  na  zhodnocení
majetkové  podstaty,  mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z
bezdůvodného obohacení,

g)  pohledávky  věřitelů  vzniklé  za trvání moratoria vyhlášeného před
zahájením  insolvenčního  řízení  ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li
insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,

h) další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.

(2)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  pohledávky  postavené  na  roveň
pohledávkám  za  majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli
po rozhodnutí o úpadku.

§ 170

V  insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku,
není-li dále stanoveno jinak,

a)  úroky,  úroky  z  prodlení  a  poplatek  z  prodlení  z  pohledávek
přihlášených  věřitelů,  vzniklých  před  rozhodnutím  o  úpadku, pokud
přirostly až v době po tomto rozhodnutí,

b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů,
které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku,

c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv,

d)  mimosmluvní  sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále
za nezaplacení daní, poplatků, cla, pojistného na sociální zabezpečení,
příspěvku  na  státní  politiku  zaměstnanosti  a pojistného za veřejné
zdravotní  pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před
rozhodnutím o úpadku,

e)  smluvní  pokuty,  pokud  právo  na  jejich  uplatnění vzniklo až po
rozhodnutí o úpadku,

f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

§ 171

(1)  Byl-li  sjednán  úrok,  zajištěná  pohledávka  se  úročí v rozsahu
zajištění  ode  dne  následujícího  po  dni rozhodnutí o způsobu řešení
úpadku  úrokovou  sazbou  dohodnutou před tím, než se dlužník dostal do
prodlení; to neplatí, jde-li o úrok z prodlení.

(2)  Je-li  způsobem  řešení  úpadku  konkurs  a  majetková podstata je
zpeněžena  podle  §  290,  zvyšuje se přihlášená pohledávka zajištěného
věřitele o úroky přirostlé podle odstavce 1.

(3)  Je-li  způsobem  řešení  úpadku  konkurs  a  majetková podstata je
zpeněžena jinak než podle § 290, odstavec 1 se nepoužije.

(4)  Je-li  způsobem řešení úpadku reorganizace, přirůstají úroky podle
odstavce  1  věta před středníkem k pohledávce zajištěného věřitele ode
dne  následujícího  po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a splatné
jsou měsíčně, jakmile znalec ocení hodnotu zajištění.

§ 172

(1)  Po  úplném  uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční
řízení,  s  výjimkou  pohledávek  uvedených v § 170, lze v insolvenčním
řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo
členů  dlužníka  vyplývající  z  jejich  účasti  ve  společnosti nebo v
družstvu.

(2)  Podřízenou  pohledávkou  je pohledávka, která má být podle smlouvy
uspokojena   až   po  uspokojení  jiné  pohledávky  případně  ostatních
pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka;
za  podřízenou  pohledávku  se  považuje  také pohledávka z podřízeného
dluhopisu podle zvláštního právního předpisu^26) .

(3)  Podřízené  pohledávky  se  postupem  podle odstavce 1 uspokojují v
závislosti  na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak
se  uspokojují  poměrně.  Jako  poslední  se vždy uspokojují pohledávky
společníků   nebo   členů  dlužníka  vyplývající  z  jejich  účasti  ve
společnosti nebo v družstvu, a to poměrně.

(4)  Pohledávky  společníků  nebo  členů  dlužníka vyplývající z jejich
účasti  ve  společnosti  nebo  v  družstvu  se  v  insolvenčním  řízení
neuplatňují,  ale  pouze  se oznamují insolvenčnímu správci, který vede
jejich evidenci.

Díl 2

Přihlášky pohledávek a jejich přezkoumání

§ 173

Podání přihlášky

(1)  Věřitelé  podávají  přihlášky  pohledávek u insolvenčního soudu od
zahájení   insolvenčního   řízení   až   do  uplynutí  lhůty  stanovené
rozhodnutím   o  úpadku.  K  přihláškám,  které  jsou  podány  později,
insolvenční   soud   nepřihlíží  a  takto  uplatněné  pohledávky  se  v
insolvenčním řízení neuspokojují.

(2) Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož
i  pohledávky  vykonatelné  včetně  těch,  které  jsou vymáhány výkonem
rozhodnutí nebo exekucí.

(3)  Přihlásit  lze  i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na
podmínku.

(4)  Přihláška  pohledávky  má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik
práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to
ode  dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je
podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně
soudu  insolvenčnímu,  aniž  o  tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s
podáním   takové   přihlášky   nastávají   dnem,  kdy  přihláška  dojde
insolvenčnímu soudu.

Náležitosti přihlášky

§ 174

(1) Přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis
přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci.

(2)  Přihláška  pohledávky  musí  kromě obecných náležitostí podání^20)
obsahovat  důvod  vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku
přihlašované  pohledávky  se  rozumí  uvedení  skutečností, na nichž se
pohledávka zakládá.

(3) Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda
uplatňuje  právo  na  její  uspokojení  ze  zajištění  a  označit  druh
zajištění  a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo
na  uspokojení  přihlašované  pohledávky  ze  zajištění  v insolvenčním
řízení uplatněno nebylo.

(4)  Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i
skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.

§ 175

Pohledávku  je  nutné vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku
nepeněžitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu
podle  kurzu  devizového  trhu  vyhlášeného Českou národní bankou v den
zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve,
podle  kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek
v   cizích  měnách,  pro  něž  Česká  národní  banka  nevyhlašuje  kurz
devizového  trhu,  se  použije  střední  kurz centrální banky příslušné
země,  popřípadě  aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru
nebo  k  euru. Jde-li o pohledávku nepeněžitou nebo pohledávku neurčité
výše, musí být vyjádřena v penězích na základě odhadu její hodnoty.

§ 176

Za  správnost  údajů  uvedených  v  přihlášce  jeho pohledávky odpovídá
věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti
formuláře  stanoví  prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní
ministerstvo  způsobem  umožňujícím  dálkový přístup; tato služba nesmí
být zpoplatněna.

§ 177

K  přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška
dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

§ 178

Bude-li   po   přezkoumání  postupem  podle  tohoto  zákona  přihlášená
pohledávka  zjištěna  tak,  že skutečná výše přihlášené pohledávky činí
méně  než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží
ani  v  rozsahu,  ve  kterém  byla  zjištěna.  Věřiteli,  který takovou
pohledávku přihlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové
podstaty  zaplatil  částku,  o  kterou  přihlášená pohledávka převýšila
rozsah, ve kterém byla zjištěna.

§ 179

Bude-li   po   přezkoumání  postupem  podle  tohoto  zákona  přihlášená
pohledávka  zjištěna tak, že věřitel má právo na právo na uspokojení ze
zajištění  přihlášené  pohledávky  v  rozsahu  menším  než 50 % hodnoty
zajištění  uvedené  v  přihlášce  nebo  že  má  právo  na uspokojení ze
zajištění  v  pořadí  horším,  než uvedl v přihlášce pohledávky, k jeho
právu  na  uspokojení  této  pohledávky  ze zajištění se v insolvenčním
řízení nepřihlíží; ustanovení § 299 odst. 2 tím není dotčeno. Věřiteli,
který  takovou  pohledávku  přihlásil,  insolvenční  soud uloží, aby ve
prospěch   zajištěných   věřitelů,   kteří   přihlásili  pohledávku  se
zajištěním  ke  stejnému  majetku,  zaplatil  částku,  o kterou hodnota
zajištění uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného zajištění.

§ 180

Povinnost  zaplatit  částku podle § 178 nebo 179 nelze uložit věřiteli,
který   práva  spojená  s  nezjištěnou  pohledávkou  v  průběhu  řízení
nevykonával.

§ 181

Osoby, které přihlášku pohledávky podepsaly, ručí za splnění povinnosti
zaplatit   částku  podle  §  178  nebo  179  společně  a  nerozdílně  s
přihlášeným  věřitelem;  v  případě,  že jde o zástupce na základě plné
moci,  však  za  splnění  této  povinnosti ručí osoby, které zástupce k
takovému úkonu zmocnily.

§ 182

Jestliže  na základě přihlášky pohledávky zjištěné v rozsahu uvedeném v
§ 178 nebo 179 učinil věřitel v insolvenčním řízení úkon, který zhoršil
nebo  mohl  zhoršit  postavení  jiného věřitele nebo vyjde-li v průběhu
insolvenčního  řízení najevo, že tento věřitel nepřihlásil pohledávku v
dobré víře, nemá skutečnost, že věřitel vzal přihlášku pohledávky zpět,
žádný  vliv  na  rozhodnutí  insolvenčního  soudu  o uložení povinnosti
zaplatit částku podle § 178 nebo 179.

§ 183

(1) Přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo
jiné  majetkové  hodnoty  třetích  osob,  není  dotčeno  právo věřitele
domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění.

(2)  Přihláškou  pohledávky  není dotčeno ani právo věřitele domáhat se
uspokojení  pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a
nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova
ručitele,  včetně  bankovní  záruky a zvláštních případů ručení^27), to
platí obdobně.

(3)  Osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a
2,  mohou  pohledávku,  která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením
věřitele,  přihlásit  jako  pohledávku  podmíněnou, pokud ji nepřihlásí
věřitel. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí
tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení
domáhat  místo něj s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně
§ 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy.

§ 184

Věřitel,  který  podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako
na  věřitele  přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení
vzít  přihlášku  pohledávky  zpět.  Insolvenční  soud  vezme  zpětvzetí
přihlášky  na  vědomí  rozhodnutím,  které se zvlášť doručuje věřiteli,
dlužníku  a  insolvenčnímu  správci; odvolání proti němu může podat jen
věřitel. Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.

§ 185

Jestliže  v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě
které  se  podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené
pohledávce  nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím,
proti  kterému  je  odvolání  přípustné  a  které  se  doručuje  zvlášť
přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti
němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí
účast  tohoto  věřitele  v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční
soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

§ 186

(1)   Jestliže   pohledávka   přihlášeného   věřitele  byla  v  průběhu
insolvenčního   řízení   uspokojena   nebo  zanikla  jiným  způsobem  a
přihlášený  věřitel  nevzal  přihlášku  bez  zbytečného  odkladu  zpět,
insolvenční  soud  jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím,
které   se   doručuje   zvlášť   přihlášenému   věřiteli,   dlužníku  a
insolvenčnímu   správci.   Proti  tomuto  rozhodnutí,  které  musí  být
odůvodněno,  nejsou  opravné  prostředky  přípustné;  v odůvodnění však
insolvenční soud vždy uvede důvod zániku pohledávky.

(2)  Přihlášený  věřitel,  který  tvrdí,  že  jeho  pohledávka nebyla v
průběhu  insolvenčního  řízení uspokojena ani nezanikla jiným způsobem,
se  může  žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat určení, že jeho
pohledávka  nadále  trvá.  Žaloba  musí  být podána proti insolvenčnímu
správci,  a  to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy přihlášenému věřiteli bylo
doručeno  rozhodnutí  podle  odstavce  1.  Lhůta je zachována, dojde-li
žaloba  nejpozději  posledního  dne  lhůty soudu. Nebyla-li žaloba včas
podána,  platí,  že  pohledávka  přihlášeného věřitele zanikla způsobem
uvedeným   v   rozhodnutí  podle  odstavce  1.  Totéž  platí,  jestliže
insolvenční  soud  žalobu zamítne, odmítne ji nebo řízení o ní zastaví.
Právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud žalobě vyhoví, se účast
přihlášeného   věřitele  v  insolvenčním  řízení  obnovuje.  Žaloba  se
projednává jako incidenční spor.

§ 187

Pro část přihlášené pohledávky platí postup podle § 184 až 186 obdobně.

§ 188

Přezkoumání přihlášek insolvenčním správcem

(1)  Insolvenční  správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména
podle  přiložených  dokladů  a  podle  účetnictví  dlužníka  nebo  jeho
evidence  vedené  podle  zvláštního  právního  předpisu13).  Dále vyzve
dlužníka,  aby  se  k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba,
provede  o  pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti
orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.

(2)  Nelze-li  přihlášku  pohledávky  přezkoumat  pro  její  vady  nebo
neúplnost,  vyzve  insolvenční  správce  věřitele,  aby ji opravil nebo
doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je
nutné  opravu  a  doplnění  provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly
včas  a  řádně  doplněny  nebo  opraveny,  předloží insolvenční správce
insolvenčnímu  soudu  k  rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky
nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

§ 189

Seznam přihlášených pohledávek

(1)  Insolvenční  správce  sestaví  seznam  přihlášených  pohledávek; u
pohledávek,  které  popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují
pohledávky,  ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení
a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v
seznamu  uvádějí  zvlášť.  U  každého  věřitele  musí být uvedeny údaje
potřebné  k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše
a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a
způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

(2)  Účastníci  jsou  oprávněni  u  insolvenčního správce nahlédnout do
seznamu  přihlášených  pohledávek  a do dokladů, na jejichž základě byl
sestaven.

(3)   Seznam   přihlášených  pohledávek  zveřejní  insolvenční  soud  v
insolvenčním  rejstříku  nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se o nich má
konat  přezkumné  jednání, a má-li se přezkumné jednání konat do 15 dnů
po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, nejpozději 3 dny přede dnem,
kdy  se  o  nich  má konat přezkumné jednání. Insolvenční soud dále bez
zbytečného  odkladu  zveřejní  v  insolvenčním  rejstříku  každou změnu
seznamu přihlášených pohledávek.

Přezkoumání přihlášených pohledávek

§ 190

Přezkumné jednání

(1)  Přezkoumání  přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání
nařízeném insolvenčním soudem.

(2)  Termín  a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v
rozhodnutí   o   úpadku.   Dlužníku   a  insolvenčnímu  správci  doručí
insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s
poučením o nezbytnosti jejich účasti.

(3)  Oznámení  o  změně  termínu  nebo místa konání přezkumného jednání
doručí insolvenční soud zvlášť osobám uvedeným v odstavci 2 za podmínek
tam  stanovených. O změně termínu nebo místa konání přezkumného jednání
vyrozumí  insolvenční  soud  zvlášť také osoby uvedené v § 139 odst. 1,
pokud  jde  o  přihlášené věřitele, a to prostřednictvím veřejné datové
sítě.

§ 191

Přezkoumání  pohledávek  při  přezkumném  jednání se děje podle seznamu
přihlášených pohledávek.

§ 192

Popření přihlášených pohledávek

(1)  Dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí
všech  přihlášených  pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají.
Stanovisko,  které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám
v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

(2)  Věřitel  může  až  do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud
jeho  pohledávka  není zjištěna nebo účinně popřena, měnit důvod vzniku
přihlašované  pohledávky,  její  výši  nebo pořadí. Jestliže v důsledku
této  změny  není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném
přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání.
Věřitel  je  však  povinen  uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost
náklady,  které  jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním
přezkumném jednání.

§ 193

Popření pravosti pohledávky

O  popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že
pohledávka  nevznikla  nebo  že  již  zcela  zanikla  anebo že se zcela
promlčela.

§ 194

Popření výše pohledávky

O  popření  pohledávky  co  do  její výše jde tehdy, je-li namítáno, že
dlužníkův  závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši
pohledávky,   musí   současně   uvést,  jaká  je  ve  skutečnosti  výše
pohledávky.

§ 195

Popření pořadí pohledávky

O  popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že
pohledávka  má  méně  výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce
pohledávky,  nebo  je-li  popíráno  právo  na  uspokojení pohledávky ze
zajištění.  Ten,  kdo  popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v
jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

§ 196

Účinky popření pohledávky

(1)  Popření  výše  pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí
pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky.

(2)  Popření  práva  na  uspokojení  pohledávky  ze zajištění má však u
zajištěného   věřitele,   který  může  tuto  pohledávku  vůči  dlužníku
uspokojit  pouze  z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako
popření  pravosti  pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti,
tytéž účinky jako popření výše pohledávky.

§ 197

(1)  Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu
přihlášených  pohledávek;  takto upravený seznam tvoří součást zápisu o
přezkumném  jednání.  Věřitelům,  kteří o to požádají, vydá insolvenční
soud z tohoto seznamu výpis.

(2)  Věřitele,  jehož  nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena
při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce
písemně  vyrozumí,  a  to  i  tehdy,  je-li popření uvedeno v upraveném
seznamu přihlášených pohledávek.

§ 198

(1)  Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním
správcem,  mohou  uplatnit  své právo žalobou na určení u insolvenčního
soudu  do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve
než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu
podávají   vždy  proti  insolvenčnímu  správci.  Nedojde-li  žaloba  ve
stanovené  lhůtě  insolvenčnímu  soudu,  k  pohledávce  popřené  co  do
pravosti  se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v
takovém  případě  zjištěna  ve  výši  nebo  pořadí  uvedeném  při jejím
popření.

(2)  V  žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku
popřené  pohledávky  pouze  skutečnosti,  které  jako důvod vzniku této
pohledávky  uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále
skutečnosti,  o  kterých  se  žalobce  dozvěděl  později  proto,  že mu
kupující  ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního
zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

(3)  Vyjde-li  v  průběhu  řízení  o žalobě podle odstavce 1 najevo, že
popřená  pohledávka  je  pohledávkou  vykonatelnou,  není  to důvodem k
zamítnutí  žaloby,  žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat
důvod popření podle § 199.

§ 199

(1)  Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do
30  dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své
popření   uplatní   proti   věřiteli,   který  vykonatelnou  pohledávku
přihlásil.  Lhůta  je  zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního
dne lhůty soudu.

(2)  Jako  důvod  popření  pravosti  nebo  výše  vykonatelné pohledávky
přiznané  pravomocným  rozhodnutím  příslušného orgánu lze uplatnit jen
skutečnosti,   které   nebyly   uplatněny  dlužníkem  v  řízení,  které
předcházelo  vydání  tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být
jiné právní posouzení věci.

(3)  V  žalobě  podle  odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce
uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

§ 200

Popření pohledávky dlužníkem

Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na
její  zjištění;  jeho  účinkem  však vždy je, že pro pohledávku, kterou
dlužník  popřel  co  do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření
upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

§ 201

(1) Nevykonatelná pohledávka je zjištěna

a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce,

b)  jestliže  insolvenční  správce,  který ji popřel, vezme své popření
zpět, nebo

c)  rozhodnutím  insolvenčního  soudu  ve sporu o určení její pravosti,
výše nebo pořadí.

(2)  Vykonatelná  pohledávka  je zjištěna, nebyla-li včas podána žaloba
podle  §  198  nebo  byla-li  taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní
skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.

(3)  Výsledek  sporu  o  určení  pravosti,  výše nebo pořadí pohledávky
poznamená  insolvenční soud v upraveném seznamu pohledávek; učiní tak i
bez návrhu.

(4)  Rozhodnutí  insolvenčního  soudu  o  pravosti,  výši  nebo  pořadí
pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům.

§ 202

(1)  Ve  sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá
žádný  z  účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu
správci. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se
hradí  z  majetkové  podstaty;  do  ní  náleží i náhrada nákladů řízení
přiznaná insolvenčnímu správci.

(2)  Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo
náhodou,  která  se  mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je
povinen je nahradit.

Díl 3

Jiné způsoby uplatňování pohledávek

§ 203

(1)  Pohledávky  za  majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na
roveň  se  uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako
by insolvenční správce byl v nich dlužníkem.

(2)   Neuplatní-li   dlužníkův  zaměstnanec  pracovněprávní  pohledávku
uvedenou  v  §  169  odst.  1  písm.  a)  v  jiné výši, pokládá se jeho
pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo
z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu^13).

(3)   Insolvenční  správce  uspokojí  pohledávky  podle  odstavce  1  z
majetkové podstaty.

(4)  Neuspokojí-li  insolvenční  správce  pohledávky podle odstavce 1 v
plné  výši  a  včas,  může  se  věřitel  domáhat jejich splnění žalobou
podanou  proti insolvenčnímu správci; nejde o incidenční spor. Náklady,
které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové
podstaty,  pokud  nevznikly zaviněním správce nebo náhodou, která se mu
přihodila.

(5)  Po  právní  moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k
uspokojení   přisouzené   pohledávky   a   jejího   příslušenství  svým
rozhodnutím  insolvenční  soud; současně rozhodne, která část majetkové
podstaty  může  být  použita  k  uspokojení.  Učiní  tak  jen  na návrh
oprávněné osoby nebo insolvenčního správce, kterým se rozhodnutí, proti
němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť.

§ 204

(1)  Zajištění  věřitelé,  kteří mají právo, aby jejich pohledávka byla
uspokojena  v  průběhu  insolvenčního řízení, uplatňují její uspokojení
vůči  insolvenčnímu  správci.  Pokud  jim insolvenční správce nevyhoví,
mohou  se  nápravy domáhat u insolvenčního soudu v rámci jeho dohlédací
činnosti;  sporné skutečnosti o tom, zda jde o zajištěné věřitele a zda
a  v  jakém  rozsahu  trvá  zajištěná pohledávka nebo zajištění, přitom
nelze řešit.

(2)  Věřitelé,  kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo
jiná  majetková  hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou
učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.

Hlava VI

Majetková podstata

§ 205

Pojem a rozsah majetkové podstaty

(1)  Jestliže  insolvenční  návrh  podal  dlužník,  náleží do majetkové
podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního
řízení,  jakož  i  majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního
řízení.

(2)  Podal-li  insolvenční  návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty
majetek,  který  dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil
předběžné  opatření,  kterým  zcela  nebo  zčásti omezil právo dlužníka
nakládat  s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy
insolvenční  soud  vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který
dlužník   nabyl   v  průběhu  insolvenčního  řízení  po  vydání  těchto
rozhodnutí.

(3)  Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží
do  majetkové  podstaty  podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle
odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném
jmění dlužníka a jeho manžela.

(4)  Majetek  jiných  osob  než  dlužníka náleží do majetkové podstaty,
stanoví-li  to  zákon,  zejména  jde-li  o plnění z neúčinných právních
úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek
dlužníka.

Obsah majetkové podstaty

§ 206

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle §
205 tvoří zejména

a) peněžní prostředky,

b) věci movité a nemovité,

c) podnik,

d) soubor věcí a věci hromadné,

e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů,

f)  akcie,  směnky,  šeky  nebo  jiné  cenné papíry anebo jiné listiny,
jejichž předložení je nutné k uplatnění práva,

g) obchodní podíl,

h)  dlužníkovy  peněžité  i  nepeněžité  pohledávky,  včetně pohledávek
podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné,

i)  dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva
a  příjmy,  které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod,
nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího
výdělku,  náhrady  poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v
nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,

j)  další  práva  a  jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou
hodnotu.

(2)  Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a
užitky majetku uvedeného v odstavci 1.

§ 207

(1)  Do  majetkové  podstaty  nepatří  majetek,  který nelze postihnout
výkonem  rozhodnutí  nebo  exekucí^28)  ;  věci  sloužící  k  podnikání
dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou.

(2)  Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v
jakém  z  nich  mohou  být  při  výkonu  rozhodnutí  nebo  při  exekuci
uspokojeny přednostní pohledávky^29) .

§ 208

Do  majetkové  podstaty  nepatří  též  majetek,  se  kterým  lze  podle
zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen,
zejména  účelové  dotace  a  návratné  výpomoci ze státního rozpočtu, z
Národního  fondu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního
fondu,   finanční   rezervy   vytvářené   podle   zvláštních   právních
předpisů^30)  ,  majetek  České  národní  banky,  který  byl na základě
zvláštních  dohod  svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním
úřadem  k  dočasnému  použití  a  majetek  státu  v  rozsahu stanoveném
zvláštním právním předpisem^31) .

Zjišťování majetkové podstaty

§ 209

(1)   Zjišťování  majetkové  podstaty  zajišťuje  od  svého  ustanovení
insolvenční  správce nebo předběžný správce. Přitom je povinen řídit se
pokyny insolvenčního soudu.

(2)  Dokud  insolvenční  správce nebo předběžný správce není ustanoven,
může  insolvenční  soud  rozhodnout o opatřeních potřebných ke zjištění
podstaty a o způsobu jejich provedení.

§ 210

(1)   Dlužník   je   povinen   poskytnout  insolvenčnímu  správci  nebo
předběžnému  správci  při  zjišťování  majetkové  podstaty  všestrannou
součinnost,  zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předběžného
správce.

(2)  Je-li  dlužníkem právnická osoba, mají povinnosti podle odstavce 1
její  statutární  orgány  a  jejich  členové  nebo likvidátor, jde-li o
právnickou osobu v likvidaci. Jestliže postavení statutárního orgánu má
více  osob oprávněných jednat samostatně, lze splnění těchto povinností
požadovat  od  kterékoli  z nich. Uvedené osoby mají tuto povinnost i v
případě,  že  jejich  postavení  zaniklo  v  posledních 3 měsících před
zahájením insolvenčního řízení.

(3) Insolvenční soud může vyžadovat splnění povinností podle odstavců 1
a  2  také  od  osob,  které  jsou  společníky,  zaměstnanci nebo členy
právnické  osoby,  a to v rozsahu jejich oprávnění jednat za právnickou
osobu.

(4) Je-li dlužníkem fyzická osoba, mají povinnosti podle odstavců 1 a 2
i  její  zákonní  zástupci; má-li fyzická osoba více zákonných zástupců
oprávněných  jednat  jejím  jménem  samostatně,  může  insolvenční soud
vyžadovat splnění těchto povinností od každého z nich.

§ 211

(1)  Východiskem zjišťování majetkové podstaty je seznam majetku, který
je  dlužník povinen předložit současně s insolvenčním návrhem, případně
na základě rozhodnutí insolvenčního soudu.

(2)  Insolvenční správce nebo předběžný správce provede vlastní šetření
o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva, pohledávky
a  majetkové  hodnoty  než  ty,  které dlužník uvedl v seznamu majetku.
Potřebnou součinnost mu jsou povinny poskytnout také věřitelské orgány.

(3)  Nemůže-li  insolvenční  správce  nebo  předběžný správce dosáhnout
úplného  zjištění  majetkové  podstaty  proto,  že mu nebyla poskytnuta
požadovaná  součinnost,  oznámí  to  insolvenčnímu  soudu  a navrhne mu
přijetí příslušného opatření.

§ 212

(1)  Dlužník  musí  umožnit  insolvenčnímu  správci  přístup na všechna
místa, kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty.

(2)  Je-li  to  potřebné,  zejména neposkytuje-li dlužník insolvenčnímu
správci   součinnost   potřebnou  ke  zjištění  a  zajištění  majetkové
podstaty,  může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nařídit
prohlídku  bytu,  sídla,  místa  podnikání a jiných místností dlužníka,
jakož  i  jeho  skříní  nebo  jiných schránek v nich umístěných, kde má
dlužník  svůj  majetek;  za  tím účelem je insolvenční správce oprávněn
zjednat  si  do bytu nebo do jiné místnosti dlužníka přístup, popřípadě
uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.

(3)  Písemné  vyhotovení  rozhodnutí  podle odstavce 2 nemusí obsahovat
odůvodnění; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Rozhodnutí
se  doručuje  pouze  insolvenčnímu správci a dlužníku. Insolvenční soud
doručí   rozhodnutí   insolvenčnímu   správci   spolu   se  stejnopisem
rozhodnutí,  který  má být doručen dlužníku. Dlužníku doručí rozhodnutí
insolvenční  správce při prohlídce místností, kterých se usnesení týká.
Nepodaří-li  se  insolvenčnímu  správci doručit rozhodnutí dlužníku při
tomto úkonu, vrátí je k doručení insolvenčnímu soudu.

(4)  Každý, v jehož objektu má dlužník svůj byt, sídlo, místo podnikání
nebo  jiné  své  místnosti, je povinen strpět, aby insolvenční správce,
který  provádí  soupis  nebo činí úkony směřující k řádnému zajištění a
správě  majetkové  podstaty,  provedl prohlídku bytu a jiných místností
dlužníka.  Nesplní-li  tuto  povinnost, je insolvenční správce oprávněn
zjednat si k bytu nebo jiné místnosti dlužníka přístup.

(5)  Je-li to potřebné, přibere insolvenční správce k prohlídce vhodnou
osobu,   podle  možnosti  zástupce  orgánu  obce.  O  prohlídce  sepíše
insolvenční správce protokol, v němž musí být uveden majetek, který byl
při  prohlídce  zjištěn,  a  majetek, který byl při prohlídce zajištěn.
Protokol   podepíše  insolvenční  správce,  případně  osoba,  kterou  k
prohlídce  přibral.  Protokol  předá  insolvenční správce insolvenčnímu
soudu s tím, že si ponechá opis. Opis protokolu insolvenční soud doručí
dlužníkovi a věřitelskému výboru.

§ 213

Ten,  kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty,
je  povinen  to oznámit insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci,
jakmile se dozví o vydání rozhodnutí o úpadku, a uvést právní důvod, na
jehož  základě  má tento majetek u sebe. Na výzvu insolvenčního správce
nebo  předběžného  správce  mu  musí umožnit prohlídku tohoto majetku a
jeho ocenění.

§ 214

(1)   Insolvenční   soud  může  na  návrh  insolvenčního  správce  nebo
věřitelského výboru předvolat dlužníka nebo osoby jednající za dlužníka
k  výslechu a vyzvat je k prohlášení o majetku. Předvolání k prohlášení
o majetku musí obsahovat účel výslechu a poučení o následcích odmítnutí
prohlášení    nebo   uvedení   nepravdivých,   neúplných   nebo   hrubě
zkreslujících  údajů.  Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních
rukou, a to nejméně 10 dnů před výslechem.

(2)  Předvolaný  je  povinen  dostavit se k insolvenčnímu soudu osobně.
Jestliže  se  nedostaví  bez včasné a důvodné omluvy, bude předveden; o
tom musí být předvolaný poučen.

(3)  Před  zahájením  výslechu  zopakuje insolvenční soud poučení podle
odstavce 1. V prohlášení o majetku musí předvolaný uvést, který majetek
náleží do majetkové podstaty.

§ 215

(1) V prohlášení o majetku je předvolaný vždy povinen uvést

a) plátce mzdy dlužníka nebo jiného jeho příjmu postižitelného srážkami
ze mzdy a výši této pohledávky,

b)  banky,  pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva, u
kterých má dlužník účty, výši pohledávek a čísla účtů,

c)  dlužníky, u nichž má dlužník jiné peněžité pohledávky, důvod a výši
těchto pohledávek,

d)  osoby,  vůči  nimž  má  dlužník jiná majetková práva nebo majetkové
hodnoty, jejich důvod a hodnotu,

e)  movité  věci  dlužníka  nebo  spoluvlastnický podíl na nich, a kde,
popřípadě  u  koho  se  nacházejí;  totéž  platí  o vkladních knížkách,
vkladních  listech  a  jiných formách vkladů, akciích, směnkách, šecích
nebo  jiných  listinných  cenných  papírech  anebo  o jiných listinách,
jejichž  předložení je nutné k uplatnění práva, jakož i o zaknihovaných
a imobilizovaných cenných papírech dlužníka,

f) nemovitosti dlužníka nebo spoluvlastnický podíl na nich,

g) podnik dlužníka a jeho části, a kde se nachází,

h)  další  práva  a  jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou
hodnotu.

(2)  Pro  označení  osob  v  prohlášení  o  majetku platí § 103 odst. 1
obdobně.

§ 216

(1)   O   prohlášení   o  majetku  sepíše  insolvenční  soud  protokol;
předloží-li  předvolaný  seznam  majetku,  tvoří  tento  seznam přílohu
protokolu,  jestliže  předvolaný  o  něm  prohlásí, že obsahuje úplné a
pravdivé údaje, popřípadě jestliže jej do protokolu doplní. V protokolu
se  dále  uvede  obsah poučení poskytnutého insolvenčním soudem podle §
214 a výslovné prohlášení předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen
úplné  a  pravdivé  údaje o majetku dlužníka. Protokol podepíše soudce,
zapisovatel  a  předvolaný.  Úkony  insolvenčního  soudu  podle  tohoto
odstavce může učinit jen soudce.

(2)  O  výslechu  k  prohlášení  o  majetku  vyrozumí  insolvenční soud
insolvenčního   správce  a  věřitelský  výbor.  Insolvenční  správce  a
věřitelský  výbor  má právo klást předvolanému otázky. Opis protokolu o
výslechu se doručuje insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Soupis majetkové podstaty

§ 217

Pořízení soupisu

Soupis  majetkové  podstaty  (dále jen "soupis") je listinou, do níž se
zapisuje  majetek  náležející  do  majetkové  podstaty. Jakmile dojde k
zápisu  do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen
způsobem  stanoveným  tímto  zákonem;  učinit  tak  může  jen  osoba  s
dispozičními   oprávněními.   Soupis   provádí   a  soustavně  doplňuje
insolvenční  správce  v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů
insolvenčního  soudu  a  za  součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho
povinnost nezaniká uplynutím doby.

§ 218

Označení majetku v soupisu

(1)  Majetek  náležející  do  majetkové podstaty se zapisuje do soupisu
samostatnými  položkami.  Není-li  to  vyloučeno jeho povahou, musí být
sepisovaný  majetek  v  soupisu  označen  způsobem, který umožňuje jeho
identifikaci;  to neplatí, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Je-li zde
překážka   dočasné   povahy  bránící  řádné  identifikaci  sepisovaného
majetku,  doplní insolvenční správce označení tohoto majetku neprodleně
po jejím odpadnutí.

(2)  Podnik^32)  nebo  jiná  hromadná  věc  a  soubory věcí se zapisují
jedinou  položkou, ze které však musí být zřejmé, co všechno do podniku
nebo souboru věcí náleží v den zápisu do soupisu podstaty.

§ 219

Ocenění položek soupisu

(1)  Součástí  soupisu  je  i  ocenění provedené insolvenčním správcem,
který  přitom  vychází  z  údajů  v účetnictví dlužníka nebo v evidenci
vedené  podle  zvláštního  právního předpisu^13) a z dalších dostupných
informací. Ocenění musí být v souladu se zvláštními právními předpisy o
oceňování majetku; nepromítá se však do účetnictví dlužníka.

(2)  Požaduje-li  to  věřitelský  výbor, provede se ocenění znalcem, za
předpokladu, že to věřitelský výbor finančně zajistí.

(3) Ocenění obtížně ocenitelného majetku může insolvenční správce zadat
znalci  i  bez  žádosti věřitelského výboru; to neplatí, lze-li důvodně
předpokládat,  že  náklady  na  ocenění majetku znalcem budou vyšší než
přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění.

(4)  Je-li  uplatněno  právo  na  uspokojení  přihlášené  pohledávky ze
zajištění  nebo má-li být majetková podstata zpeněžena podle § 290 nebo
292,  insolvenční  správce  zadá  znalci  ocenění hodnoty zajištění a v
případě  podle  §  290  nebo  292 ocenění hodnoty zpeněžovaného majetku
vždy; odstavec 3 se použije přiměřeně.

(5)  Postup podle odstavců 1 až 4 se neuplatní, byl-li ustanoven znalec
podle § 153 odst. 1.

§ 220

Důvod soupisu

Vedle  označení  sepisovaného  majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy
byla  příslušná položka sepsána, musí být v soupisu vždy uveden i důvod
soupisu, případně den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu. V
pochybnostech  se  má  za to, že insolvenční správce příslušnou položku
sepsal  nebo  ji ze soupisu vyloučil v den, kdy tuto skutečnost oznámil
insolvenčnímu soudu.

§ 221

Prohlášení o správnosti soupisu

Jestliže  o  to  insolvenční správce požádá, je dlužník povinen písemně
potvrdit  úplnost  a správnost soupisu. Prohlášení o správnosti soupisu
nebo  jeho  části může dlužník písemně odmítnout, jen jestliže současně
písemně  uvede  důvody,  pro  které soupis nebo jeho část nepovažuje za
správný.

§ 222

Zveřejnění soupisu

Soupis  a  doplněný  soupis  zveřejní  insolvenční  soud v insolvenčním
rejstříku neprodleně po jeho sestavení nebo doplnění.

§ 223

Upuštění od soupisu nebo ocenění

V případech stanovených zákonem lze na základě rozhodnutí insolvenčního
soudu  upustit  od soupisu nebo od ocenění sepsaného majetku. Po právní
moci  takového  rozhodnutí  insolvenční  správce předloží insolvenčnímu
soudu zprávu o stavu majetku náležejícího do majetkové podstaty.

§ 224

Vyrozumění o soupisu

(1)  Do  soupisu se zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové
hodnoty,  které  nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové
podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva,
která  to  vylučují.  Do  soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek
náleží,  nebo  kdo  k  němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční
správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost
jí  o  tom  vydá  osvědčení.  Osvědčení  musí  vždy obsahovat i uvedení
důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.

(2)   Je-li   do  soupisu  zapsána  nemovitost,  která  podle  katastru
nemovitostí  není  ve  vlastnictví dlužníka, vyrozumí o tom insolvenční
správce příslušné katastrální pracoviště. Je-li do soupisu sepsána věc,
která  podle  Rejstříku zástav není ve vlastnictví dlužníka, vyrozumí o
tom  insolvenční  správce  Notářskou komoru České republiky. Obdobně to
platí  o  majetku uvedeném v jiných veřejných či neveřejných seznamech,
jestliže  podle zvláštních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo
jiná věcná práva k tomuto majetku.

(3)  Je-li  do  soupisu  zapsána  kulturní památka^33) , sbírka muzejní
povahy  nebo  předmět  kulturní  hodnoty,  vyrozumí  o  tom insolvenční
správce neprodleně Ministerstvo kultury.

Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty

§ 225

(1)  Osoby,  které  tvrdí,  že  označený  majetek  neměl být do soupisu
zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný
důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou
u  insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje
z majetkové podstaty.

(2)  Žaloba  musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě
30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění
o  soupisu  majetku,  k  němuž  uplatňuje  právo.  Lhůta  je zachována,
dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

(3)  Nebyla-li  žaloba  podána  včas,  platí, že označený majetek je do
soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud
žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

(4) Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího
skončení  a  po  dobu  řízení  o  podané žalobě až do jeho pravomocného
skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem
žaloby,  ani  s  ním  jinak  nakládat,  ledaže  tím odvrací újmu tomuto
majetku  bezprostředně  hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí
se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.

(5)  Před  pravomocným  skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo
jinému  nakládání  s  majetkem  podle  odstavce  4 přistoupit, jestliže
insolvenční  soud  v  prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil
nebo  ji  odmítl.  Z  výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým
majetkem  mohou  být  věřitelé  uspokojeni  až  po pravomocném skončení
řízení o žalobě.

(6)  Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její
vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody
tím není dotčeno.

§ 226

(1)  Dlužník  může  uplatnit  vynětí  majetku  z majetkové podstaty jen
tehdy,  jde-li  o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu,
která  do  majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči
insolvenčnímu  správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo
při  náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci,
práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.

(2)  V  návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí
podání20) označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu,
o  jejíž  vynětí  ze  soupisu  žádá,  a  uvést  skutečnosti, ze kterých
vyplývá,  že  tento  majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo
vadný  a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o něm,
vyzve  insolvenční  správce  dlužníka,  aby jej opravil nebo doplnil. K
opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí, jak
je  nutné  opravu  nebo  doplnění  provést. Poučí jej rovněž, že návrh,
který  nebude  přes  výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud
odmítne.

(3)  Nezdaří-li  se  insolvenčnímu  správci  odstranit vady a neúplnost
dlužníkova  návrhu  nebo  má-li  za  to, že návrh je opožděný, předloží
insolvenční  správce  návrh  se  zprávou  o  tom  insolvenčnímu  soudu.
Pokládá-li  to  insolvenční  soud  za  potřebné, může usnesením výzvu k
odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou.

(4)  Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve
věřitelský  výbor,  aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li
po  uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej
s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro
které  majetek  nevyloučil,  insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k
těmto důvodům vyjádřit.

(5)  O  návrhu  podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své
dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se
doručuje  dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době
od  podání  tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce
zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně.

§ 227

Insolvenční  správce  může  z  majetkové  podstaty  kdykoli  v  průběhu
insolvenčního   řízení   vyjmout  věci,  práva,  pohledávky  nebo  jiné
majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, zejména
neprodejné  věci  a  nedobytné  pohledávky.  Učiní  tak  po  předchozím
souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu.

Nakládání s majetkovou podstatou a její správa

§ 228

Nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména

a)  právní  úkony,  které  se  týkají majetku náležejícího do majetkové
podstaty,

b)  výkon  práv  a  povinností  akcionáře  ohledně  akcií zahrnutých do
majetkové  podstaty,  včetně  práva  hlasovat  na valné hromadě akciové
společnosti,  c)  výkon  práv  a  povinností  společníka  jiné obchodní
společnosti   spojených  s  obchodním  podílem  dlužníka  zahrnutým  do
majetkové  podstaty,  včetně  práva  hlasovat na valné hromadě obchodní
společnosti^34) ,

d) výkon členských práv a povinností člena družstva,

e)  rozhodování  o  výrobních,  provozních  a  obchodních záležitostech
podniku  v  majetkové  podstatě,  včetně úvěrového financování a jiných
úkonů potřebných k zajištění financování podniku,

f) výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka,

g) výkon průmyslových práv,

h) rozhodování o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti,

i) plnění povinností podle předpisů o daních, poplatcích a clech, jakož
i   podle  předpisů  o  sociálním  zabezpečení  a  veřejném  zdravotním
pojištění,

j) vedení účetnictví,

k) plnění evidenčních povinností,

l)  výkon  dalších  práv  a  povinností,  jestliže  se týkají majetkové
podstaty.

§ 229

(1)  Zákon  stanoví  v  závislosti  na průběhu řízení, způsobech řešení
úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je
ve  vztahu  k  majetkové  podstatě  osobou  s dispozičními oprávněními,
případně  komu  přísluší  právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně
části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich.

(2)  Je-li majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné
osoby  než  dlužníka,  lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat
omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.

(3)  Nestanoví-li  tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě
osobou s dispozičními oprávněními

a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,

b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,

c) dlužník v době od povolení reorganizace a

d) dlužník v době od povolení oddlužení.

(4)  Má-li  dispoziční  oprávnění  jiná  osoba  než dlužník, nejsou tím
dotčeny povinnosti uložené dlužníku tímto zákonem.

§ 230

(1)  Správou  majetkové  podstaty  se  rozumí  zejména činnost, jakož i
právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby

a)  nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo
k  odstranění,  zničení,  poškození  nebo odcizení majetku, který do ní
náleží,

b)  majetek  náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se
svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti,

c)  se  majetková  podstata  rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně
očekávat  se  zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním
příležitostem,

d)  byly  vymoženy  pohledávky  dlužníka  včetně  plnění z neplatných a
neúčinných právních úkonů.

(2)  Jde-li  o  správu  věci,  práva,  pohledávky  nebo  jiné majetková
hodnoty,  která  slouží  k zajištění pohledávky, je insolvenční správce
vázán  pokyny  zajištěného  věřitele  směřujícími k řádné správě; je-li
zajištěných  věřitelů  více,  mohou  tyto  pokyny  udělit insolvenčnímu
správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout,
má-li  za  to,  že  nesměřují  k řádné správě; v takovém případě požádá
insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

(3)  Náklady  spojené  s  provedením  jeho pokynu podle odstavce 2 nese
zajištěný věřitel ze svého.

Hlava VII

Neplatnost a neúčinnost právních úkonů

Díl 1

Neplatnost právních úkonů

§ 231

(1)  Insolvenční  soud  není  vázán  rozhodnutím jiného soudu či jiného
orgánu,  kterým  v  průběhu  insolvenčního  řízení  došlo  ke  zjištění
neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka,
ani jiným způsobem tohoto zjištění.

(2) V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního
úkonu  pouze  insolvenční  soud, a to buď jako otázku předběžnou nebo v
incidenčním sporu, jehož předmětem je tato otázka. Žalobu v tomto sporu
mohou   podat  účastníci  insolvenčního  řízení  s  výjimkou  dlužníka,
nejde-li  o  dlužníka s dispozičními oprávněními, insolvenční správce a
státní   zastupitelství.   Žalobcem   nebo   žalovaným  musí  být  vždy
insolvenční správce.

(3)  Je-li  k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým
úkonem   dotčen,  se  jeho  neplatnosti  dovolal,  může  tak  učinit  i
insolvenční správce.

§ 232

Byla-li  neplatnost  právního  úkonu týkajícího se majetku nebo závazků
dlužníka  zjištěna  rozhodnutím  soudu,  které  nabylo právní moci před
zahájením  insolvenčního  řízení,  považuje  se  právní  úkon, jehož se
rozhodnutí týká, za neplatný i v insolvenčním řízení.

§ 233

(1)  Je-li  pravomocným  rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu
týkajícího  se  majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový
prospěch  získaný  plněním  z  neplatného  právního  úkonu. Insolvenční
správce  to však může odmítnout, jestliže nedošlo k obohacení majetkové
podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto obohacení.

(2)  Odmítne-li  insolvenční  správce  vydat majetkový prospěch získaný
plněním  z  neplatného  právního  úkonu  nebo nevyřídí-li žádost o jeho
vydání v přiměřené lhůtě, lze se jeho vydání domáhat vylučovací žalobou
podle  tohoto  zákona,  která  musí být podána nejpozději do 30 dnů ode
dne,   kdy  insolvenční  správce  osobě,  která  o  vydání  majetkového
prospěchu  žádá,  doručil  písemné vyrozumění o odmítnutí její žádosti;
právo na náhradu škody tím není dotčeno.

(3)  Platnost  smluv,  kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká
neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního
soudu  nejpozději  do  skončení  insolvenčního řízení; jde o incidenční
spor.

§ 234

Byla-li  zjištěna  neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo
závazků  dlužníka,  který lze současně považovat za neúčinný, postupuje
se podle § 233.

Díl 2

Neúčinnost právních úkonů

§ 235

(1)  Neúčinnými  jsou  právní  úkony,  kterými dlužník zkracuje možnost
uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za
právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

(2)  Neúčinnost  dlužníkových  právních  úkonů  se  zakládá rozhodnutím
insolvenčního   soudu  o  žalobě  insolvenčního  správce,  kterou  bylo
odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

§ 236

(1)   Neúčinností   právního   úkonu  není  dotčena  jeho  platnost;  v
insolvenčním  řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů
náleží do majetkové podstaty.

(2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění
z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

§ 237

(1)   Povinnost   vydat  do  majetkové  podstaty  dlužníkovo  plnění  z
neúčinných  právních  úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný
právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

(2)  Dědici  nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které
přešlo  dlužníkovo  plnění  z neúčinných právních úkonů, mají povinnost
vydat je do majetkové podstaty,

a)  jestliže  jim  v  době,  kdy  toto  plnění nabyli, musely být známy
okolnosti,  které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám
uvedeným v odstavci 1, nebo

b)  jde-li  o  osoby,  které  tvoří  s dlužníkem koncern, anebo o osoby
dlužníku blízké.

(3)  Osoby,  které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu
do  majetkové  podstaty,  se  mohou  po  skončení  insolvenčního řízení
domáhat  jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo
nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.

(4)  Bylo-li  plnění  z  neúčinného  právního  úkonu  vzájemné, vydá je
insolvenční  správce  oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co
tyto  osoby  vydaly  dlužníkovo  plnění  z  takového úkonu do majetkové
podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové
podstatě  rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka,
která  těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou
pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

§ 238

Proti  pohledávce  na  vydání  dlužníkova  plnění z neúčinného právního
úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení.

§ 239

(1)  Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze
insolvenční  správce,  a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které
mají  povinnost  vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do
majetkové  podstaty;  jde  o  incidenční spor. Jestliže v době zahájení
insolvenčního  řízení  probíhá  o  téže  věci řízení na základě odpůrčí
žaloby  jiné  osoby,  nelze  v  něm až do skončení insolvenčního řízení
pokračovat.

(2)  Rozhodne-li  o  tom  věřitelský  výbor,  podá  insolvenční správce
odpůrčí  žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky
potřebné   ke   krytí   nákladů  na  podání  odpůrčí  žaloby  a  vedení
incidenčního  sporu,  může  insolvenční správce podmínit podání odpůrčí
žaloby  nebo  další  vedení  incidenčního  sporu  tím,  aby mu věřitelé
poskytli   na   úhradu  těchto  nákladů  přiměřenou  zálohu.  Skončí-li
incidenční  spor  úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří
zálohu  poskytli,  požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou
podstatou.

(3)  Insolvenční  správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode
dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě,
odpůrčí nárok zanikne.

(4)  Dlužníkovo  plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové
podstaty  právní  mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.
Vylučovací žaloba není přípustná.

§ 240

Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění

(1)  Právním  úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon,
jímž   se   dlužník   zavázal  poskytnout  plnění  bezúplatně  nebo  za
protiplnění,  jehož  obvyklá  cena  je podstatně nižší než obvyklá cena
plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

(2)  Právním  úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní
úkon,  který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon,
který  vedl  k  dlužníkovu  úpadku.  Má  se  za  to, že právní úkon bez
přiměřeného  protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo
osoby,  která  tvoří  s dlužníkem koncern^21), je úkonem, který dlužník
učinil v době, kdy byl v úpadku.

(3)  Právnímu  úkonu  bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li
učiněn  v  posledních  3  letech před zahájením insolvenčního řízení ve
prospěch  osoby  dlužníku  blízké  nebo  osoby, která tvoří s dlužníkem
koncern,  anebo  v  době  1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve
prospěch jiné osoby.

(4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není

a) plnění uložené právním předpisem,

b) příležitostný dar v přiměřené výši,

c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo

d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně
předpokládal,   že   z  něj  bude  mít  přiměřený  prospěch,  a  to  za
předpokladu,  že  nešlo  o  úkon  učiněný  ve prospěch osoby dlužníkovi
blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž
prospěch  byl  úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat,
že  dlužník  je  v  úpadku,  nebo  že  by tento úkon mohl vést k úpadku
dlužníka.

§ 241

Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů

(1)  Zvýhodňujícím  právním  úkonem  se  rozumí  právní  úkon,  v jehož
důsledku  se  některému  věřiteli  dostane  na  úkor ostatních věřitelů
vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

(2)  Zvýhodňujícím  právním  úkonem  se rozumí pouze právní úkon, který
dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k
dlužníkovu  úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve
prospěch  osoby  dlužníku  blízké  nebo  osoby, která tvoří s dlužníkem
koncern^21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

(3) Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník

a) splnil dluh dříve, než se stal splatným,

b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,

c)  prominul  svému  dlužníku  splnění  dluhu  nebo  jinak dohodl anebo
umožnil zánik či nesplnění svého práva,

d)  poskytl  svůj  majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže
jde  o  vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci
hromadné.

(4)  Zvýhodňujícímu  právnímu  úkonu  lze  odporovat,  byl-li  učiněn v
posledních  3  letech  před  zahájením insolvenčního řízení ve prospěch
osoby  dlužníku  blízké  nebo  osoby,  která tvoří s dlužníkem koncern,
anebo  v  době  1  roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch
jiné osoby.

(5) Zvýhodňujícím právním úkonem není

a)  zřízení  zajištění  závazku  dlužníka,  obdržel-li  za  ně  dlužník
současně přiměřenou protihodnotu,

b)  právní  úkon  učiněný  za  podmínek obvyklých v obchodním styku, na
základě   kterého  dlužník  obdržel  přiměřené  protiplnění  nebo  jiný
přiměřený  majetkový  prospěch,  a  to  za předpokladu, že nešlo o úkon
učiněný  ve  prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s
dlužníkem  koncern,  a  že  osoba,  v  jejíž  prospěch byl úkon učiněn,
nemohla  ani  při  náležité  pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku,
nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka,

c)  právní  úkon,  který  dlužník  učinil  za  trvání moratoria nebo po
zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

§ 242

Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů

(1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil
uspokojení  věřitele,  byl-li  tento úmysl druhé straně znám nebo jí se
zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

(2)  Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve
prospěch  osoby  dlužníku  blízké  nebo  osoby, která tvoří s dlužníkem
koncern^21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

(3)  Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v
posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

§ 243

Jestliže  dlužníkův  věřitel  dosáhl  na  základě  své odpůrčí žaloby4)
rozhodnutí  o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před
právní  mocí  rozhodnutí o úpadku, může se domáhat toho, aby mu do výše
jeho  pohledávky bylo vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu;
toto plnění nemusí předat do majetkové podstaty.

ČÁST DRUHÁ

ZPŮSOBY ŘEŠENÍ ÚPADKU

Hlava I

Konkurs

Díl 1

Prohlášení konkursu a jeho účinky

§ 244

Konkurs  je  způsob  řešení  úpadku  spočívající  v  tom, že na základě
rozhodnutí  o  prohlášení  konkursu  jsou  zjištěné pohledávky věřitelů
zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím,
že  neuspokojené  pohledávky  nebo jejich části nezanikají, pokud zákon
nestanoví jinak.

§ 245

(1)   Účinky   prohlášení   konkursu   nastávají  okamžikem  zveřejnění
rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

(2)  Prohlášením konkursu se přerušuje likvidace právnické osoby, končí
nucená  správa,  a  pokud  insolvenční  soud  nerozhodne  jinak, zaniká
předběžné opatření, bylo-li nařízeno.

(3)  Prohlášení  konkursu nemá vliv na dlužníkovu způsobilost k právním
úkonům ani na jeho procesní způsobilost.

(4)  Insolvenční  soud  může po prohlášení konkursu i bez návrhu změnit
své předběžné opatření.

§ 246

(1)  Prohlášením  konkursu  přechází na insolvenčního správce oprávnění
nakládat   s   majetkovou  podstatou,  jakož  i  výkon  práv  a  plnění
povinností,   které  přísluší  dlužníku,  pokud  souvisí  s  majetkovou
podstatou.  Insolvenční  správce  vykonává  zejména  akcionářská  práva
spojená  s  akciemi  zahrnutými  do  majetkové  podstaty,  rozhoduje  o
obchodním  tajemství  a  jiné  mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým
zaměstnancům  jako  zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku,
vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

(2)  Právní  úkony  podle  odstavce  1,  které  dlužník učinil poté, co
oprávnění  nakládat  s  majetkovou  podstatou  přešlo  na insolvenčního
správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné.

(3) Nakládal-li dlužník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí
o  úpadku  stalo  účinným,  má  se v pochybnostech za to, že tak učinil
poté,   co   oprávnění   nakládat  s  majetkovou  podstatou  přešlo  na
insolvenčního správce, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(4)  Právní úkon, kterým dlužník po prohlášení konkursu odmítne přijetí
daru  nebo  dědictví  bez  souhlasu insolvenčního správce, je neplatný.
Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce
dohodu  o  vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně,
než činí jeho dědický podíl.

§ 247

O prohlášení konkursu vyrozumí insolvenční soud současně se zveřejněním
usnesení v insolvenčním rejstříku

a)  Českou  národní  banku, je-li dlužník účastníkem platebního systému
uvedeného  v  seznamu  České  národní  banky  podle zvláštního právního
předpisu^1),

b)  Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem vypořádacího systému
uvedeného  v  seznamu  České  národní  banky  podle zvláštního právního
předpisu^18).

§ 248

(1) Dlužníkovi věřitelé mohou po prohlášení konkursu svá práva uplatnit
jen způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem; to platí i pro ty
věřitele, kteří se nestali účastníky insolvenčního řízení.

(2)  Nejde-li  o zajištění poskytnuté podle § 41, stávají se neúčinnými
práva  na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a
která  dlužníkovi  věřitelé  získali poté, co nastaly účinky spojené se
zahájením  insolvenčního  řízení;  to  platí i pro zřízení soudcovského
zástavního  práva na nemovitostech. Byl-li majetek sloužící k zajištění
v této době také zpeněžen, náleží do majetkové podstaty výtěžek získaný
zpeněžením  a  jeho  nabyvatel  je  povinen  jej  do  ní vydat na výzvu
insolvenčního správce.

(3)  Věcná  břemena  zatěžující  majetkovou  podstatu, která vznikla za
nápadně  nevýhodných  podmínek  poté,  co  nastaly  účinky  spojené  se
zahájením  insolvenčního  řízení,  se  prohlášením  konkursu  stávají v
insolvenčním řízení neúčinnými.

(4)  Návrh  na  zahájení  řízení  o  nároku,  který  má být uspokojen z
majetkové  podstaty,  lze  po  rozhodnutí  o  úpadku  podat pouze proti
insolvenčnímu správci; návrh podaný proti jiné osobě soud zamítne.

§ 249

(1)  Není-li  zákonem  stanoveno  jinak,  je osobou oprávněnou k podání
žaloby  nebo  jiného  návrhu  k  vymožení  nároku  dlužníka včetně jeho
zajištění,  který  se  týká  majetkové podstaty, po prohlášení konkursu
pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.

(2)  Jestliže  osoba,  která  má  závazek  vůči  dlužníkovi, plní tento
závazek  po  prohlášení  konkursu  dlužníku,  a  plnění se nedostane do
majetkové  podstaty,  není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže,
že  o  prohlášení  konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem
plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.

§ 250

Nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za
splatné, nestanoví-li zákon jinak.

§ 251

Pohledávky   věřitelů   vázané   na  splnění  rozvazovací  podmínky  se
prohlášením  konkursu  považují  v  insolvenčním řízení za nepodmíněné,
dokud  rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané
na splnění odkládací podmínky nemá prohlášení konkursu vliv.

§ 252

(1)  Prohlášením  konkursu  zanikají  všechny jednostranné právní úkony
dlužníka,  které  se  týkají  majetkové podstaty, zejména jeho příkazy,
pověření a plné moci včetně prokury, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Osoba, které dlužník udělil příkaz, pověření nebo plnou moc, musí v
případě,  že  je  nebezpečí  z  prodlení, pokračovat v obstarávání jeho
záležitostí, kterých se tyto jeho úkony týkají, a to až do doby, než se
jejich  obstarávání  ujme  insolvenční  správce. Náhrada nutných výdajů
této  osoby  a  přiměřená odměna za tuto její činnost je pohledávkou za
majetkovou podstatou.

(3)  Prohlášení  konkursu  není  samo  o sobě důvodem zániku pověření a
plných  mocí  udělených  dlužníkem  pro  insolvenční řízení. Pohledávky
pověřené  osoby  nebo  zmocněnce  vzniklé z tohoto důvodu po prohlášení
konkursu nelze uspokojit z majetkové podstaty, pokud nejde o pohledávky
pracovněprávní.

(4)  Prohlášením konkursu zanikají, pokud se týkají majetkové podstaty,
dosud  nepřijaté  dlužníkovy  návrhy  na  uzavření smlouvy a dlužníkovo
přijetí  návrhů  smluv,  pokud na jejich základě již smlouva nevznikla.
Návrhy  smluv, které dlužník v době prohlášení konkursu ještě nepřijal,
může přijmout jen insolvenční správce.

§ 253

(1)  Nebyla-li  smlouva  o  vzájemném  plnění  včetně smlouvy o smlouvě
budoucí  v  době  prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem
ani  druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit
místo  dlužníka  a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může
od smlouvy odstoupit.

(2)  Jestliže  se  insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu
nevyjádří  tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té
doby  nemůže  druhá  strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno
jinak.

(3)  Je-li  druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první,
může  své  plnění  odepřít  až  do  té  doby,  kdy bude poskytnuto nebo
zabezpečeno  plnění  vzájemné;  to  neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou
druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku.

(4)  Odstoupí-li  insolvenční  správce  od smlouvy, může druhý účastník
smlouvy  uplatňovat  náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky.
Pohledávky  druhého  účastníka  z  pokračování  smlouvy  po  prohlášení
konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

(5) Druhý účastník smlouvy se nemůže domáhat vrácení částečného plnění,
k  němuž  došlo  před  rozhodnutím  o  úpadku, proto, že za toto plnění
neobdržel od dlužníka vzájemné plnění.

§ 254

Fixní smlouvy

(1)  Bylo-li dohodnuto, že předmět plnění, který má tržní nebo burzovní
cenu,  bude  dodán  v  přesně  určené době nebo v pevně určené lhůtě, a
nastane-li  doba  plnění nebo uplyne-li tato lhůta teprve po prohlášení
konkursu,  nelze  požadovat  splnění  závazku,  nýbrž jen náhradu škody
způsobené tím, že dlužník závazek nesplnil.

(2)  Škodou  podle  odstavce 1 se rozumí rozdíl mezi dohodnutou cenou a
tržní  nebo  burzovní cenou, která se platí ke dni účinnosti prohlášení
konkursu  v  místě  určeném  smlouvou jako místo plnění. Druhý účastník
smlouvy   může   uplatňovat   náhradu  škody  jako  věřitel  přihláškou
pohledávky.

§ 255

Výpůjčka

Uzavřel-li  dlužník  smlouvu  o  výpůjčce,  je  insolvenční  správce po
prohlášení  konkursu  oprávněn  požadovat vrácení věci i před skončením
stanovené doby zapůjčení.

Nájemní a podnájemní smlouvy

§ 256

(1)  Insolvenční  správce  je po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět
nájemní  smlouvu  nebo  podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě
stanovené  zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na
dobu  určitou;  výpovědní  lhůta  však  nesmí  být  delší než 3 měsíce.
Ustanovení  občanského  zákoníku o tom, v kterých případech a za jakých
podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena.

(2)  Jestliže  by  výpovědí nájemní smlouvy sjednané na určitou dobu, v
níž  je dlužník pronajímatelem, byl nájemce nepřiměřeně dotčen ve svých
oprávněných  zájmech  nebo  by tím utrpěl či mohl utrpět značnou škodu,
může  nájemce  do  15  dnů od doručení výpovědi navrhnout insolvenčnímu
soudu  zrušení  výpovědi.  Jestliže  bude  zajištěno,  že nájemce koupí
předmět nájmu při zpeněžení majetkové podstaty za cenu obvyklou, vyhoví
insolvenční soud takovému návrhu vždy.

(3)  Právo  na  nájemné  nebo  jinou  úhradu  za  dobu před prohlášením
konkursu   může   druhý  účastník  smlouvy  uplatnit  pouze  přihláškou
pohledávky.  Totéž platí, jde-li o nájemné nebo jinou úhradu zaplacenou
předem; tuto pohledávku je nutné přihlásit jako pohledávku podmíněnou.

§ 257

Nájemní  nebo  podnájemní  smlouvu, kterou dlužník uzavřel jako nájemce
nebo  podnájemce,  nemůže druhý účastník smlouvy po rozhodnutí o úpadku
vypovědět  nebo  od  ní  odstoupit  pro  prodlení  dlužníka  s placením
nájemného nebo jiné úhrady, ke kterému došlo před rozhodnutím o úpadku,
anebo pro zhoršení majetkové situace dlužníka.

§ 258

Nebyl-li  v  době  prohlášení  konkursu  ještě  předán  předmět  nájmu,
podnájmu  nebo  výpůjčky,  může  insolvenční  správce  i druhý účastník
smlouvy od smlouvy odstoupit; učiní-li tak insolvenční správce, může se
druhý  účastník  smlouvy  domáhat  náhrady  škody  způsobené předčasným
ukončením  smlouvy  přihláškou  pohledávky. Každá ze smluvních stran je
povinna  druhému  účastníku  smlouvy  do  10  dnů  poté, co k tomu byla
vyzvána,  sdělit, zda od smlouvy odstupuje; jestliže tak neučiní, právo
odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení jí zaniká.

§ 259

Leasingové smlouvy

Ustanovení  §  256  až  258  platí přiměřeně i pro leasingové smlouvy a
smlouvy o koupi najaté věci.

§ 260

Výhrada vlastnictví

(1)  Jestliže  dlužník  před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou
vlastnictví a kupujícímu ji předal, může kupující věc vrátit nebo trvat
na smlouvě.

(2)  Jestliže  dlužník před prohlášením konkursu koupil a převzal věc s
výhradou  vlastnictví,  aniž  by  k  ní  nabyl vlastnické právo, nemůže
prodávající uplatňovat vrácení věci, jestliže insolvenční správce splní
povinnosti  podle  smlouvy  bez  zbytečného odkladu poté, co k tomu byl
prodávajícím vyzván.

§ 261

(1)   Prohlášením   konkursu   nekončí   provoz   dlužníkova   podniku,
nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak^35) .

(2) Provoz dlužníkova podniku skončí

a)  prodejem  podniku  jednou  smlouvou  v  rámci  zpeněžení  majetkové
podstaty,

b)  rozhodnutím  insolvenčního  soudu  vydaným  na  návrh insolvenčního
správce  po  vyjádření  věřitelského  výboru,  byl-li  již  zvolen nebo
jmenován;  rozhodnutí  se  doručuje  insolvenčnímu  správci, dlužníku a
věřitelskému výboru a zveřejňuje se vyhláškou; odvolání proti němu není
přípustné.

§ 262

Zvláštní  právní  předpisy  stanoví  další účinky prohlášení konkursu v
souvislosti s předmětem jejich úpravy^36) .

Díl 2

Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení

§ 263

(1)  Není-li  v  tomto  zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se
přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která
se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové
podstaty,   jejichž  účastníkem  je  dlužník.  V  těchto  řízeních  lze
pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

(2)  Je-li  řízení  podle  odstavce  1 přerušeno, nekonají se jednání a
neběží  stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty
běžet znovu.

(3)  Přerušení  řízení  působí  na  účastníky  řízení,  kteří  v řízení
vystupují  na  téže  straně  jako  dlužník,  jen  jde-li  o  nerozlučné
společenství^37) nebo o vedlejší účastenství^38).

(4)  Jakmile  se  soud,  správní  orgán  nebo  jiný  orgán  příslušný k
projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1,
vyrozumí  o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek
lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení
přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí,
avšak  ještě  předtím,  než  rozhodnutí  nabylo  právní  moci, nenabývá
rozhodnutí  právní  moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se
doručuje znovu.

§ 264

(1)  V  přerušených  řízeních,  ve  kterých  v době prohlášení konkursu
dlužník  vystupoval  jako  žalobce  nebo  jiný  navrhovatel,  jakož i v
dalších  řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva
týkající  se  majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního
správce;  dnem,  kdy soudu došel jeho návrh na pokračování v řízení, se
insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.

(2)  Jestliže  insolvenční  správce  ve  lhůtě určené mu soudem nepodal
návrh  na  pokračování  v  řízení,  mohou návrh na pokračování v řízení
podat  dlužník,  popřípadě  ostatní  účastníci řízení s tím, že dlužník
zůstává účastníkem řízení.

§ 265

(1)  V  přerušených  řízeních,  ve  kterých  v době prohlášení konkursu
věřitelé  uplatňovali  proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, která
se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové
podstaty, lze pokračovat, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s
výjimkou  sporů  o  vyloučení  majetku  z  ní,  nebo  jde-li o řízení o
nárocích  s  právem  na  uspokojení  ze  zajištění  anebo  o  řízení  o
pohledávkách  za  majetkovou  podstatou nebo o pohledávkách postavených
jim na roveň.

(2)  Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, lze pokračovat v řízeních
o  nárocích,  které je nutné přihlásit, nebo na které se v insolvenčním
řízení  pohlíží  jako  na  přihlášené,  jen  rozhodl-li  o tom na návrh
oprávněné  osoby insolvenční soud. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není
odvolání  přípustné.  Rozhodnutí  se  doručuje  dlužníku, insolvenčnímu
správci a navrhovateli.

(3) Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční
soud  vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných
otázek  vyvolaných  insolvenčním  řízením  nebo k ukončení dlužníkových
sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím
se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení
však lze pokračovat až po přezkumném jednání.

§ 266

(1) Prohlášením konkursu se nepřerušují

a) trestní řízení,

b) řízení o přestupcích a jiných správních deliktech,

c) daňové řízení,

d) dědické řízení,

e) řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,

f)  řízení  o  výživném  nezletilých dětí bez zřetele k tomu, zda v něm
dlužník vystupuje jako osoba oprávněná nebo jako osoba povinná,

g)  řízení  ve  věcech  ochrany  osobnosti  podle  občanského zákoníku,
není-li dlužník podnikatelem nebo není-li požadováno peněžité plnění,

h)  řízení  ve  věcech  ochrany  názvu a dobré pověsti právnické osoby,
není-li dlužník podnikatelem nebo není-li požadováno peněžité plnění,

i)  řízení ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných
společností,  nadačního  rejstříku  a  rejstříku společenství vlastníků
jednotek,  v  těchto  řízeních  však nelze po prohlášení konkursu vydat
rozhodnutí o změně obchodní firmy nebo názvu dlužníka,

j) řízení ve věcech kapitálového trhu,

k) řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce,

l) řízení, ve kterých je dlužník jediným účastníkem,

m)  řízení  ve  věcech  vkladu práva k nemovitostem; vklady do katastru
nemovitostí  však  mohou být po prohlášení konkursu povoleny a zapsány,
jen řídí-li se pořadí zápisu dnem, který předchází prohlášení konkursu,
nebo jde-li o zajištění poskytnuté podle § 41,

n)  řízení  u  úřadu  práce  o  dlužných  mzdových nárocích zaměstnanců
dlužníka podle zvláštního právního předpisu^39),

o)  řízení  o  pojistném  na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti^40) .

(2)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  účastníkem  řízení  uvedených  v
odstavci 1 je i nadále dlužník.

(3)  Jde-li  o  řízení  ve  věcech  kapitálového trhu nebo o řízení, ve
kterém  je  dlužník  jediným účastníkem, může insolvenční soud na návrh
orgánu,  který  je vede, nebo i bez návrhu po posouzení povahy předmětu
řízení a jeho vlivu na další průběh insolvenčního řízení rozhodnout, že
se  insolvenční  správce  stává účastníkem řízení místo dlužníka. Proti
tomuto  rozhodnutí,  které  se  doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu
správci a orgánu, který řízení vede, není odvolání přípustné.

§ 267

(1)  Výkon  rozhodnutí  nebo  exekuci,  která  by  postihovala  majetek
náležející  do  majetkové  podstaty,  lze  pro  pohledávky  věřitelů po
prohlášení  konkursu  nařídit,  nelze  jej  však  provést. Není-li dále
stanoveno  jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce se i
nadále  podává  proti  povinnému; proti insolvenčnímu správci jej nelze
podat, ani má-li být povinným dlužník.

(2)   Výkon   rozhodnutí  či  exekuci,  která  by  postihovala  majetek
náležející  do  majetkové  podstaty  dlužníka,  lze  pro  pohledávky za
majetkovou  podstatou  a  pohledávky  jim  na roveň postavené v průběhu
insolvenčního  řízení  nařídit  a  provést  jen  na  základě rozhodnutí
insolvenčního  soudu  vydaného  podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto
rozhodnutím  založenými.  V takovém případě se návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce podává proti insolvenčnímu správci.

(3)  Na  základě  rozhodnutí  a  jiných  exekučních  titulů vzniklých v
průběhu insolvenčního řízení proti insolvenčnímu správci pro pohledávky
nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo která mají být
uspokojena z majetkové podstaty, nelze vést výkon rozhodnutí na majetek
insolvenčního  správce; to neplatí, jde-li o pořádková opatření uložená
insolvenčnímu  správci  v  souvislosti s takovými řízeními, rozhodnutí,
jimiž bylo insolvenčnímu správci uloženo nahradit náklady řízení, které
způsobil  svým  zaviněním  nebo  které  vznikly  náhodou,  která  se mu
přihodila.

(4)  Jde-li  o  řízení o výkon rozhodnutí nebo o exekuci, kde vystupuje
dlužník  jako  oprávněný,  stává  se  prohlášením  konkursu insolvenční
správce oprávněným místo dlužníka.

Díl 3

Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů

§ 268

(1) Prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela;
byl-li  vznik  společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni
zániku  manželství,  má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky
jako zánik manželství.

(2)  Po  prohlášení  konkursu  se  provede  vypořádání společného jmění
manželů, které

a) zaniklo podle odstavce 1,

b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo

c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu
nebylo vypořádáno.

(3)  V  případech  uvedených  v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlášením
konkursu  staví  lhůta  stanovená  podle zvláštního právního předpisu k
vypořádání  společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do
6 měsíců od prohlášení konkursu.

§ 269

(1)  Smlouvy  mezi manželi, které byly uzavřeny po podání insolvenčního
návrhu  dlužníkem,  a  jde-li  o  insolvenční  návrh  věřitele poté, co
nastaly  účinky  spojené  se zahájením insolvenčního řízení, se stávají
prohlášením konkursu neplatnými, jde-li o

a) smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů,

b) smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění manželů, jestliže se na
jejich  základě  stal  součástí  společného jmění manželů majetek do té
doby náležející jen dlužníku,

c) smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění manželů, jestliže se na
jejich   základě   staly  součástí  společného  jmění  manželů  závazky
náležející do té doby jen manželu dlužníka,

d)   dohody   o  vypořádání  společného  jmění  manželů  včetně  soudem
schváleného smíru.

(2) Jestliže v době prohlášení konkursu již uplynula lhůta k vypořádání
společného  jmění  manželů,  aniž  byla  uzavřena  dohoda  o vypořádání
společného  jmění  manželů,  nastanou  účinky  spojené podle zvláštního
právního  předpisu  s  uplynutím  lhůty  k  vypořádání společného jmění
manželů až po 6 měsících od prohlášení konkursu, do té doby lze uzavřít
novou  dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo podat návrh na
jeho  vypořádání  rozhodnutím  soudu; práva třetích osob nabytá v dobré
víře tím však nejsou dotčena.

(3)  Pokud  v  důsledku neplatnosti smluv mezi manželi podle odstavce 1
dochází   ke  změně  práv  zapsaných  v  katastru  nemovitostí,  ohlásí
insolvenční správce nastalé změny příslušnému katastrálnímu pracovišti.

§ 270

(1)  Prohlášením  konkursu  přechází na insolvenčního správce oprávnění
uzavřít  dohodu  o  vypořádání  společného jmění manželů nebo navrhnout
jeho  vypořádání  u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů
uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné.

(2)  Část  společného jmění manželů, kterou dlužník použil se souhlasem
manžela k podnikání, spadá při vypořádání společného jmění manželů vždy
do majetkové podstaty.

§ 271

(1)  Dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním
správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud.

(2)  Insolvenční  soud  dohodu  o  vypořádání  společného jmění manželů
neschválí,  je-li  v  rozporu  s  právními  předpisy nebo jestliže s ní
nesouhlasí věřitelský výbor.

(3)  Insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění
manželů  má  účinky  pravomocného  rozsudku.  Pro  zrušení rozhodnutí o
schválení  dohody  platí  obdobně ustanovení občanského soudního řádu o
zrušení usnesení o schválení smíru.

§ 272

(1)  Rozhodnutí  o  tom,  zda  schvaluje dohodu o vypořádání společného
jmění   manželů,   doručuje   insolvenční   soud  účastníkům  dohody  a
věřitelskému výboru, a to zvlášť.

(2)  Proti  rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání společného jmění
manželů  není  odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým insolvenční
soud tuto dohodu neschválí, se mohou odvolat jen účastníci dohody.

§ 273

(1)  Probíhá-li  řízení o vypořádání společného jmění manželů, stává se
insolvenční správce prohlášením konkursu účastníkem tohoto řízení místo
dlužníka.  Trvají-li  účinky  rozhodnutí  o  úpadku,  nelze toto řízení
skončit soudním smírem.

(2)  Bylo-li  podáno  odvolání  proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud
neschválil  dohodu o vypořádání společného jmění manželů, soud řízení o
vypořádání společného jmění manželů přeruší až do rozhodnutí odvolacího
soudu.

§ 274

Nelze-li  provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky
dlužníka,  které  z  něj  mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek,
který  náleží  do  společného  jmění  manželů,  zahrne  se celý majetek
náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

§ 275

Pohledávka  manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkursu vypořádáním
společného  jmění  manželů  se  považuje  za  přihlášenou  pohledávku a
uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

§ 276

(1)  Po  dobu  trvání  účinků prohlášení konkursu nemůže vzniknout nové
společné  jmění  manželů; uzavře-li dlužník nové manželství, odkládá se
vznik společného jmění manželů ke dni zániku těchto účinků.

(2)  Smlouvy  o  rozšíření  společného  jmění  manželů,  které odporují
odstavci 1 nebo jej obcházejí, jsou neplatné.

Díl 4

Procesní úkony navazující na prohlášení konkursu

§ 277

(1)  Neprodleně  poté, co nabude účinnosti prohlášení konkursu, zajistí
insolvenční  správce  provedení  procesních  úkonů  a dalších činností,
které z prohlášení konkursu vyplývají.

(2)  Insolvenční  správce  ustanovený v rozhodnutí o úpadku navazuje na
činnost předběžného správce, byl-li dříve ustanoven. Nejde-li o stejnou
osobu,  je  předběžný správce povinen podat insolvenčnímu správci úplné
informace  o  své dosavadní činnosti a předat mu její výsledky, jakož i
doklady, které má k dispozici, a poskytnout mu potřebnou součinnost.

(3)  Insolvenční  správce  zaměří  svou  činnost  zejména  ke zjištění,
zajištění  a  soupisu,  k  dokončení seznamu přihlášených pohledávek, k
přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů.

(4)  Jde-li  o  dlužníka,  který  vede  účetnictví  nebo evidenci podle
zvláštního  právního  předpisu^13),  sestaví insolvenční správce ke dni
předcházejícímu   dni,  kterým  nastanou  účinky  prohlášení  konkursu,
mezitímní  účetní  závěrku nebo přehled o příjmech, výdajích, majetku a
závazcích.

§ 278

(1)  Seznam  přihlášených  pohledávek  insolvenční  správce sestavuje a
doplňuje  tak,  aby  jej  mohl  uzavřít  neprodleně po skončení lhůty k
podání  přihlášek  pohledávek  a  v dostatečném předstihu před termínem
konání přezkumného jednání.

(2)  Insolvenční soud může insolvenčnímu správci uložit, aby mu poskytl
součinnost  potřebnou  k  přípravě  přezkumného jednání, a určit povahu
této součinnosti.

§ 279

(1)  Nestanoví-li  tento  zákon  jinak,  povinnosti, které zákon ukládá
dlužníku, osobám jednajícím za dlužníka a dalším osobám v souvislosti s
prohlášením  konkursu,  musí  být  splněny  do  15  dnů  od  prohlášení
konkursu;  tuto  lhůtu může insolvenční soud přiměřeně prodloužit jen z
důvodů hodných zvláštního zřetele.

(2)  Jestliže  povinnosti  podle  odstavce  1 nejsou ve stanovené lhůtě
splněny,   přijme  insolvenční  soud  na  návrh  insolvenčního  správce
přiměřená opatření k jejich vynucení.

§ 280

Nestanoví-li tento zákon jinak, je soupis listinou, která insolvenčního
správce v rámci konkursu opravňuje ke zpeněžení zapsaného majetku.

§ 281

(1) Na základě seznamu přihlášených pohledávek a soupisu a s využitím i
jinak   získaných   poznatků   sestaví  insolvenční  správce  zprávu  o
hospodářské  situaci  dlužníka  ke  dni  prohlášení konkursu. Ve zprávě
zejména  porovná majetkovou podstatu se závazky dlužníka a vyjádří se k
možnosti dalšího využití dlužníkova podniku.

(2)  Zprávu o hospodářské situaci dlužníka předloží insolvenční správce
insolvenčnímu  soudu  nejméně  7  dní  přede  dnem  konání první schůze
věřitelů  svolané  po  prohlášení konkursu. Věřitelé mají právo do této
zprávy u insolvenčního soudu nahlížet.

§ 282

(1) Schůze věřitelů projedná zprávu insolvenčního správce o hospodářské
situaci  dlužníka se závěry, které představují doporučení insolvenčnímu
správci pro jeho další postup.

(2)  Schůze  věřitelů  dále  rozhodne,  zda  a  v  jakém  rozsahu se má
dlužníku,  který  je fyzickou osobou, a jeho rodině poskytovat plnění z
majetkové  podstaty  k  úhradě jejich odůvodněných existenčních potřeb.
Učiní tak na žádost dlužníka nebo některého z členů jeho rodiny.

Díl 5

Zpeněžení majetkové podstaty

§ 283

(1)   Zpeněžením  majetkové  podstaty  se  rozumí  převedení  veškerého
majetku,  který  do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů.
Za  zpeněžení  se  k  tomuto  účelu  považuje i využití bankovních kont
dlužníka  a  jeho  peněžní  hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se
rozumí  i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která
tomu brání, není insolvenční správce omezen.

(2) Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci
rozhodnutí  o  prohlášení  konkursu,  nejdříve  však  po  první  schůzi
věřitelů,  pokud  nejde  o  věci  bezprostředně  ohrožené  zkázou  nebo
znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku.

§ 284

Předkupní právo

(1) K nemovitostem, které tvoří pozemní část veřejného přístavu^41), má
při jejich zpeněžení předkupní právo stát.

(2)  Smluvními předkupními právy není insolvenční správce při zpeněžení
majetkové podstaty vázán.

§ 285

(1)  Zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají
zpeněženého majetku,

a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,

b) věcná břemena, která zatěžují zpeněžovaný majetek a která jsou podle
ustanovení tohoto zákona v insolvenčním řízení neúčinná.

(2)  Byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své
rodiny,  anebo  byt  ve  vlastnictví  dlužníka,  je  dlužník povinen je
vyklidit.   Neučiní-li   tak  dobrovolně,  může  se  nabyvatel  domáhat
vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor.

(3)  Při  vyklizení  podle  odstavce  2 přísluší dlužníku stejná bytová
náhrada  jako  při  výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení
povinností vyplývajících z nájmu bytu.

(4)  Insolvenční  správce  je  při  zpeněžování podstaty vázán zákonným
předkupním   právem   a   právy   nájemců   podle  zvláštního  právního
předpisu^42)  .  Byty  a  nebytové  prostory  ve  vlastnictví  bytového
družstva,  nakládání  s  nimiž je omezeno právem fyzických osob - členů
družstva,  které  jsou  nájemci  bytů či nebytových prostor, na výlučné
nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1
a  3  a  §  24  zákona  č.  72/1994  Sb.,  o vlastnictví bytů, ve znění
pozdějších  předpisů,  musí  insolvenční  správce  nejprve  nabídnout k
bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za
podmínek  stanovených  zvláštním  právním  předpisem^43)  . Insolvenční
správce  je  povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto
bytů  a  nebytových  prostor  potřebné.  Za to mu od osob oprávněných k
výlučnému   nabytí   vlastnictví   náleží   náhrada   nákladů  nezbytně
vynaložených  na  provedení  všech  potřebných úkonů a odměna stanovená
podle  zvláštního  právního  předpisu.  Nepřijme-li  osoba  oprávněná k
výlučnému  nabytí  vlastnictví  takovou nabídku do tří měsíců od jejího
doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení
zvláštního  zákona o ochraně práv nájemců^44) se v těchto případech již
nepoužijí.

§ 286

(1) Majetkovou podstatu lze zpeněžit

a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu^45) ,

b)  prodejem  movitých  věci  a nemovitostí podle ustanovení občanského
soudního řádu o výkonu rozhodnutí,

c) prodejem majetku mimo dražbu.

(2) O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se
souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.

§ 287

(1)  Zpeněžení  veřejnou dražbou se provede podle ustanovení zvláštního
právního předpisu^38).

(2)  Veřejnou  dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce.
Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy
ji schválí věřitelský výbor.

§ 288

(1)  Ke  zpeněžení  prodejem  movitých  věcí a nemovitostí je příslušný
okresní  soud podle ustanovení občanského soudního řádu. Návrh na tento
prodej  podává  insolvenční správce, který je jediným účastníkem tohoto
řízení.

(2)  Příslušný  soud  nařídí  prodej  podle  odstavce 1, je-li k návrhu
přiloženo   rozhodnutí   o   prohlášení   konkursu,   soupis  potvrzený
insolvenčním  soudem  a  souhlas  věřitelského  výboru s tímto způsobem
zpeněžení.

(3)  Rozhodnutí  vydaná  v tomto řízení se doručují pouze insolvenčnímu
správci, který proti nim může podat odvolání.

§ 289

(1) Prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem
insolvenčního  soudu  a  věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může
insolvenční   soud   stanovit  podmínky  prodeje.  Dokud  není  souhlas
insolvenčním  soudem  a  věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o
prodeji   mimo   dražbu   účinnosti.   Souhlas  insolvenčního  soudu  a
věřitelského  výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených
zkázou   nebo   znehodnocením,  jakož  i  věcí  běžně  zcizovaných  při
pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

(2)  Při  prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní.
Insolvenční  správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo
nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku.

(3)  Platnost  smluv,  kterými  došlo  ke  zpeněžení  mimo  dražbu, lze
napadnout  jen  žalobou  podanou  u  insolvenčního  soudu nejpozději do
skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.

§ 290

(1)   Dlužníkův   podnik  může  insolvenční  správce  zpeněžit  jedinou
smlouvou.

(2)  Smlouvu  podle  odstavce 1 může insolvenční správce uzavřít jen se
souhlasem  insolvenčního  soudu  a  věřitelského  výboru.  Při  udělení
souhlasu  může  insolvenční  soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není
souhlas  insolvenčním  soudem  a  věřitelským  výborem udělen, nenabývá
smlouva účinnosti.

(3)  Výtěžek  zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou je součástí
celkového  výtěžku  zpeněžení majetkové podstaty a nemůže sloužit pouze
ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem.

§ 291

(1)  Zpeněžením  dlužníkova  podniku  jedinou  smlouvou  přecházejí  na
nabyvatele  práva  a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k
zaměstnancům dlužníkova podniku, s výjimkou pracovněprávních pohledávek
dlužníkových  zaměstnanců  vzniklých do účinnosti smlouvy. Jiné závazky
na nabyvatele nepřecházejí.

(2)  Nestanoví-li  tento zákon jinak, použijí se na smlouvu podle § 290
obdobně  příslušná ustanovení obchodního zákoníku o prodeji podniku; za
splnění závazků, které přešly na nabyvatele, prodávající neručí.

§ 292

Ustanovení  §  290  a  291  platí  obdobně,  je-li jen jedinou smlouvou
zpeněžována celá majetková podstata nebo část dlužníkova podniku.

§ 293

Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetková hodnoty,
která  slouží  k  zajištění  pohledávky,  je  insolvenční správce vázán
pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných
věřitelů  více,  mohou  tyto  pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze
společně.  Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to,
že  předmět  zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá
insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

§ 294

(1)  Insolvenční  správce  je  povinen  uplatnit  a vymáhat ve prospěch
majetkové  podstaty  dlužníkovy  pohledávky.  To  platí přiměřeně i pro
dlužníkovy nepeněžité pohledávky ocenitelné penězi.

(2)  Povinnost podle odstavce 1 insolvenční správce nemá, pokud náklady
na  uplatnění a vymáhání těchto pohledávek jsou neúměrně vysoké nebo je
nelze krýt z majetkové podstaty.

§ 295

(1)  Dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí
nabývat  majetek  náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě,
že  k  jeho  zpeněžení  došlo  dražbou;  tento  majetek nesmí být na ně
převeden  ani  ve  lhůtě  3  let  od  skončení  konkursu.  Právní úkony
uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.

(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na

a)  vedoucí  zaměstnance  dlužníka,  podle  § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3
zákoníku práce, a osoby jim blízké,

b)  osoby,  které  vykonávaly  v  posledních  3  letech  před zahájením
insolvenčního  řízení  nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz
dlužníkova   podniku  nebo  podstatnou  měrou  ovlivňovaly  jeho  jinou
majetkovou činnost,

c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová,

d)  akcionáře  dlužníka,  kterým je akciová společnost, pokud jim patří
akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu,

e) prokuristy dlužníka,

f)  členy  a  náhradníky  věřitelského  výboru,  kterým schůze věřitelů
neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.

(3)  Na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až
e)   a  po  vyjádření  věřitelského  výboru  může  insolvenční  soud  v
odůvodněných  případech  povolit  výjimku  ze zákazu nabývání majetku z
majetkové  podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení
konkursu,  rozhodne  o  tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto
výjimku  může  v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2
písm.  f);  proti  jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která
návrh podala.

Díl 6

Nakládání s výtěžkem zpeněžení

§ 296

(1)  Pohledávky  za  majetkovou  podstatou  a  pohledávky  jim na roveň
postavené,   jakož  i  náklady,  které  souvisí  se  správou  majetkové
podstaty, se hradí z výtěžku zpeněžení.

(2)  Po ukončení provozu dlužníkova podniku nesmí být výtěžek zpeněžení
použit  k  podnikatelské  nebo jiné výdělečné činnosti ani se souhlasem
věřitelského  výboru.  To  nebrání  tomu,  aby  s  tímto  výtěžkem bylo
naloženo tak, že se zhodnotí o úroky nebo jiné přírůstky.

§ 297

(1)  Nestačí-li výtěžek zpeněžení ke krytí pohledávek a nákladů podle §
296  odst.  1,  lze  použít  prostředků  získaných  zálohou  na náklady
insolvenčního řízení nebo zálohou poskytnutou věřitelským výborem.

(2)  Pokud  nepostačují  ani  prostředky  podle  odstavce 1, rozhodne o
pořadí úhrady pohledávky nebo o její poměrné úhradě insolvenční soud na
základě návrhu insolvenčního správce podle § 305 odst. 2.

§ 298

(1)   Zajištění   věřitelé  mají  právo,  aby  jejich  pohledávka  byla
uspokojena  z  výtěžku  zpeněžení  věci,  práva,  pohledávky  nebo jiné
majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.

(2)  Výtěžek  zpeněžení  po  odečtení  nákladů  spojených  se správou a
zpeněžením  a  po  odečtení  částky připadající na odměnu insolvenčního
správce  vydá  insolvenční  správce  se  souhlasem  insolvenčního soudu
zajištěnému věřiteli.

(3)  Náklady  spojené  se  zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 %
výtěžku  zpeněžení;  náklady  spojené  se správou nejvýše v rozsahu 4 %
výtěžku  zpeněžení.  Se  souhlasem  zajištěného  věřitele  lze  odečíst
náklady i ve větším rozsahu.

(4)  Zajištěnému  věřiteli,  který dosud nesplnil povinnost podle § 157
odst.  1,  se  vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na
splnění této povinnosti.

(5) Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže
zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3.

§ 299

(1)  Zajištění věřitelé se uspokojí podle pořadí, v jakém vznikl právní
důvod zajištění, z té části výtěžku, který na ně připadá, nedohodnou-li
se  písemně  jinak.  Neuspokojená část jejich pohledávky se považuje za
pohledávku přihlášenou a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

(2)  Zpeněžením  věci,  práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v
konkursu  zaniká  zajištění  pohledávky  zajištěného věřitele, a to i v
případě, že nepodal přihlášku své pohledávky.

(3) Je-li zajišťovací právo, které zaniklo zpeněžením podle odstavce 2,
zapsáno  ve  veřejném  či  neveřejném  seznamu,  který podle zvláštního
právního  předpisu  osvědčoval  vlastnictví  nebo  jiná  věcná práva ke
zpeněžené  věci,  pohledávce, právu nebo jiné majetkové hodnotě, oznámí
insolvenční  správce  zánik  zajištění  orgánu  nebo osobě, která tento
seznam vede; § 139 odst. 1 písm. i) platí přiměřeně.

§ 300

Insolvenční  správce  podává  insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru
dílčí  zprávy  o  průběhu  zpeněžení majetkové podstaty a o nakládání s
výtěžkem  tohoto zpeněžení. Tyto zprávy podává z vlastního podnětu nebo
na  základě  rozhodnutí  insolvenčního soudu anebo žádosti věřitelského
výboru.  O  zpeněžení  majetkové  podstaty vyrozumí insolvenční správce
neprodleně také soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán,
u  kterého  podle  dosavadních  výsledků  insolvenčního  řízení probíhá
řízení   týkající   se  zpeněženého  majetku,  včetně  řízení  o  výkon
rozhodnutí nebo exekuce na majetek dlužníka.

§ 301

(1)  Umožňuje-li  to  stav  zpeněžení  majetkové  podstaty, insolvenční
správce  kdykoliv  v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu
soudu,  aby  povolil  částečný  rozvrh;  s  jeho návrhem musí souhlasit
věřitelský  výbor.  V  návrhu  musí  uvést, které pohledávky mají být v
částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše.

(2) Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav
výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva
zajištěných věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné
zprávě  a  jestliže  je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do
částečného rozvrhu, nepochybné.

(3)  Proti  rozhodnutí  o  povolení  částečného  rozvrhu  není odvolání
přípustné.

(4)  O  pohledávkách  zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční
soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci
a  všem  věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti
němu podat odvolání.

Díl 7

Konečná zpráva a rozvrh

§ 302

(1)  V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží
insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání,
jestliže

a) dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůže
podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy,

b)  se  nepodařilo  zpeněžit  všechen  majetek  náležející do majetkové
podstaty, pokud dosud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty
vyňat.

(2)   Konečná   zpráva   insolvenčního   správce  musí  podat  celkovou
charakteristiku  jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků.
Konečná zpráva musí obsahovat zejména

a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň
postavených,  které  insolvenční  správce  již  uspokojil a které ještě
uspokojit zbývá,

b)  přehled  výdajů  vynaložených  v  souvislosti  se správou majetkové
podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé,

c)  přehled  zpeněžení  majetkové  podstaty  s  výsledkem,  jehož  bylo
dosaženo,

d)  uvedení  majetku,  který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu
došlo,

e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo,

f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu,

g)   přehled   jednání   a   právních   úkonů,  významných  pro  průběh
insolvenčního řízení.

(3)  Konečná  zpráva  insolvenčního  správce  musí vyústit ve vyčíslení
částky,  která  má  být  rozdělena  mezi  věřitele, a v označení těchto
věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce.

(4)  Ke dni sestavení konečné zprávy sestaví insolvenční správce účetní
závěrku.

§ 303

(1)   Současně   s   konečnou   zprávou  insolvenční  správce  předloží
insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů.

(2)  Vyúčtování  své  odměny  a výdajů podá i předběžný správce a další
správci,  kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami
rozdílnými  od  insolvenčního  správce  a jejich odměna netvoří součást
jeho odměny.

§ 304

(1)  Insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a
jeho  vyúčtování  a  odstraní  po slyšení insolvenčního správce chyby a
nejasnosti v ní obsažené.

(2)  O  konečné  zprávě  insolvenčního  správce  po její úpravě uvědomí
insolvenční  soud  účastníky  řízení  tím,  že  ji  zveřejní vyhláškou.
Současně  je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v
insolvenčním  rejstříku  mohou  proti  ní  podat  námitky;  námitky  se
podávají  u  insolvenčního  soudu  dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se
doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření.

(3) K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování
nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve
vyhlášce  na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud
zvlášť  doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům, kteří podali
námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru.

(4)  Na  jednání  o  konečné  zprávě a vyúčtování insolvenčního správce
projedná  insolvenční  soud  námitky,  které byly proti ní vzneseny. Na
základě toho rozhodne buď tak, že

a)  schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky
vůči nim důvodné,

b)  nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže
shledá,  že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její
základní obsah,

c)  odmítne  přijmout  konečnou  zprávu,  shledá-li že námitky proti ní
vznesené  důvodně  zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží
insolvenčnímu  správci,  aby  předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě,
kterou určí.

(5) Rozhodnutí podle odstavce 4 insolvenční soud vyvěsí na úřední desce
soudu.  Zvlášť toto rozhodnutí doručí insolvenčnímu správci, dlužníku a
věřitelům,  o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti tomuto
rozhodnutí mohou podat věřitelé, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

§ 305

(1)  Před  rozvrhem  se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se
uspokojují  kdykoli  v  průběhu  konkursního řízení; a to pohledávky za
majetkovou  podstatou,  pohledávky  jím  postavené na roveň a zajištěné
pohledávky v rozsahu stanoveném v § 298 a § 299 odst. 1.

(2)  Nestačí-li  dosažený  výtěžek  ze  zpeněžení  majetkové podstaty k
uspokojení  všech  pohledávek,  uvedených  v  odstavci  1,  uspokojí se
nejdříve  odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky
věřitelů  podle  §  168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1 písm. g), poté
pohledávky  věřitelů  z  úvěrového  financování, poté náklady spojené s
udržováním  a  správou majetkové podstaty a poté pohledávky věřitelů na
výživném  ze  zákona;  ostatní  pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku
zpeněžení  podle  §  298  odst.  2  lze však použít k uspokojení jiných
pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.

(3)  Z  výtěžku  zpeněžení  vyčlení  insolvenční  správce před rozvrhem
částku na předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení.

§ 306

(1)  Po  právní  moci  rozhodnutí  o  schválení konečné zprávy předloží
insolvenční  správce  insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v
němž  uvede,  kolik  má  být  vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v
upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

(2)  Insolvenční  soud  přezkoumá  věcnou správnost návrhu předloženého
insolvenčním  správcem.  Poté  vydá  rozvrhové  usnesení,  v  němž určí
částky, které mají být věřitelům vyplaceny.

(3) Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem
k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna.

(

4)  Vydání  rozvrhového  usnesení  nebrání,  jestliže ohledně některé z
pohledávek  z  upraveného  seznamu přihlášených pohledávek nejsou dosud
splněny  podmínky  pro  její  výplatu  nebo  jde-li  dosud o pohledávku
spornou; jde zejména o pohledávky,

a) kterých se týká odvolání proti konečné zprávě,

b) ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor.

(5)  Pro  zařazení  do  rozvrhu  je  u  pohledávek vázaných na podmínku
rozhodný stav ke dni vydání rozvrhového usnesení.

§ 307

(1)  Rozvrhové  usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci,
dlužníku  a  věřitelům,  jejichž pohledávek se toto usnesení týká; tyto
osoby mohou proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.

(2)  V  rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci
lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci
tohoto usnesení.

(3)  Částky  určené  pro  jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení jim
insolvenční  správce proplatí na jejich náklad zpravidla ve svém sídle.
Částky nepřesahující 500 Kč může složit do úschovy u soudu a věřitele o
tom písemně vyrozumět. Obdobně postupuje, jestliže nedojde k proplacení
částek  určených  pro  jednotlivé  věřitele  do  30  dnů od rozvrhového
usnesení  pro překážku na jejich straně. O splnění rozvrhového usnesení
podá insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu.

(4)  Částky,  které  by  mohly připadnout na pohledávky uvedené v § 306
odst.  4,  složí  insolvenční správce do úschovy u insolvenčního soudu.
Jakmile  odpadnou  překážky  k  jejich výplatě, vydá o nich insolvenční
soud  další  rozvrhové usnesení; ustanovení o rozvrhovém usnesení platí
obdobně  i  pro  další  rozvrhové  usnesení. Pokud se ukáže, že ohledně
některé z těchto částek nejsou splněny předpoklady pro její zařazení do
rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí
není   odvolání   přípustné.   Obdobně   se  postupuje  ohledně  částek
vyčleněných na výlohy spojené s ukončením řízení, pokud nebyly použity.

Díl 8

Zrušení konkursu

§ 308

(1) Insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu

a)  zjistí-li,  že  nebyl  ani  dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to
neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty,

b) zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky
za  majetkovou  podstatou  a  pohledávky  jim  postavené  na roveň jsou
uspokojeny,

c)  po  obdržení  zprávy  insolvenčního  správce  o splnění rozvrhového
usnesení,

d)  zjistí-li,  že  pro  uspokojení  věřitelů je majetek dlužníka zcela
nepostačující;  přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým
hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

(2) Insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu též na návrh dlužníka,
jestliže  dlužník  k  tomuto  návrhu připojil listinu, na které všichni
věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a
na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.

§ 309

(1) Pro doručení a zveřejnění rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, platí
totéž  co  o  doručení  a  zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu.
Dlužníku  a  insolvenčnímu  správci  se  toto  rozhodnutí  doručuje  do
vlastních rukou.

(2)  Proti  rozhodnutí  podle  § 308 odst. 1 mohou podat odvolání pouze
insolvenční správce a přihlášení věřitelé.

(3)  Rozhodnutí,  kterým  se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky
nastávají dnem, kdy nabude právní moci.

(4)  Právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, insolvenční řízení
končí.

§ 310

(1)  Jestliže dlužník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo
jeho dědicové, a není-li jich, stát.

(2)   Insolvenční   správce   předloží  insolvenčnímu  soudu  zprávu  o
dosavadních  výsledcích  projednání  konkursu  spolu  s vyúčtováním své
poměrné  odměny  a již vynaložených výloh. Insolvenční soud předloženou
zprávu přezkoumá a rozhodne o ní; § 304 platí přiměřeně.

(3)  Po  právní  moci  rozhodnutí  o  schválení zprávy podle odstavce 2
insolvenční  soud  zruší konkurs a postoupí věc soudu, který projednává
dědictví.  O  doručení  a  zveřejnění  tohoto  rozhodnutí  platí § 309;
odvolání proti němu však není přípustné.

§ 311

Dojde-li  v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) a d)
ke  zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního
nástupce  podle  zvláštního  právního předpisu, neuspokojené pohledávky
nebo  jejich  neuspokojené  části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze
zajištění.

§ 312

(1)  Zrušením  konkursu  zanikají účinky prohlášení konkursu s výjimkou
účinků,  u  kterých je možné jejich navrácení do stavu před prohlášením
konkursu.  Platnost  a  účinnost  právních  úkonů, které byly provedeny
během konkursu, tím není dotčena.

(2)  Za  dlužníka,  který  je  právnickou  osobou,  jednají  opět  jeho
statutární   orgány  nebo  likvidátor,  jde-li  o  právnickou  osobu  v
likvidaci; přerušení likvidace právnické osoby končí.

(3)  Zrušení  konkursu  podle  §  308 odst. 1 písm. d) je podkladem pro
výmaz  dlužníka  z  obchodního  rejstříku,  nejde-li o právnickou osobu
zřízenou zákonem.

(4)  Na  základě  upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu
podat   návrh   na   výkon   rozhodnutí   nebo  exekuci  pro  zjištěnou
neuspokojenou  pohledávku,  kterou  dlužník  nepopřel;  toto  právo  se
promlčí   za   10  let  od  zrušení  konkursu.  To  neplatí,  jde-li  o
neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle § 311.

§ 313

(1) Funkce insolvenčního správce nekončí zrušením konkursu, i když jeho
oprávnění  nakládat  se  zbývající  částí  majetkové  podstaty  a další
dispoziční oprávnění přecházejí na dlužníka.

(2)  Insolvenční  správce  je  povinen  ke dni zrušení konkursu uzavřít
účetní  knihy,  sestavit  účetní  závěrku,  splnit  povinnosti  uložené
daňovými  předpisy  a  předat dlužníku potřebné účetní záznamy. Dále je
povinen   předat  zbývající  majetek  dlužníkovi  a  zajistit  činnosti
evidenční   a  archivační,  popřípadě  další  činnosti  související  se
zrušením   konkursu.  Nevede-li  dlužník  účetnictví,  týkají  se  tyto
povinnosti přiměřeně jeho daňové evidence.

(3)   Po   provedení   činností   podle  odstavce  2  insolvenční  soud
insolvenčního   správce   zprostí  jeho  funkce.  Současně  rozhodne  o
výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením
konkursu, a o způsobu jejich úhrady.

Díl 9

Zvláštní ustanovení o nepatrném konkursu

§ 314

(1) O nepatrný konkurs jde, jestliže

a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo

b)  celkový  obrat  dlužníka  podle  zvláštního právního předpisu^46)za
poslední  účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesahuje 2
000 000 Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů.

(2)  Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud
vydat  i  bez  návrhu  a spojit je s prohlášením konkursu nebo je vydat
kdykoli v průběhu insolvenčního řízení po prohlášení konkursu.

(3)  Vyjde-li  dodatečně  najevo,  že  konkurs  neměl  být považován za
nepatrný,  insolvenční  soud  přijaté rozhodnutí bez zbytečného odkladu
zruší.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné, musí
však být vždy odůvodněno.

§ 315

(1)  Nerozhodne-li  schůze  věřitelů  jinak,  v  nepatrném  konkursu se
postupuje podle tohoto zákona s těmito odchylkami:

a)   místo   věřitelského  výboru  mohou  věřitelé  ustanovit  zástupce
věřitelů,

b)  k  účinnosti  dohody  o  vypořádání  společného  jmění manželů není
potřeba schválení insolvenčním soudem ani souhlasu věřitelského orgánu,

c)  k  vyloučení  nedobytných  pohledávek  a  věcí,  práv  nebo  jiných
majetkových  hodnot,  které  není  možné  prodat,  není  nutný  souhlas
insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu,

d)   o  včasných  námitkách  proti  konečné  zprávě  a  vyúčtování  lze
rozhodnout i bez nařízení jednání,

e)  při  přezkumném  jednání  lze  současně projednat všechny otázky, o
kterých  by  jinak  byla  oprávněna rozhodnout pouze schůze věřitelů, a
je-li  to  účelné,  lze  přednést  také  konečnou zprávu a vyúčtování a
projednat námitky proti nim.

(2)  Není-li  to  v  rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů, insolvenční
soud  může  pro  nepatrný  konkurs stanovit i další odchylky od zákona,
pokud  povedou  k rychlému a hospodárnému průběhu insolvenčního řízení;
těmito  odchylkami nesmí být dotčeno postavení zajištěných věřitelů ani
zásady  insolvenčního  řízení.  Toto  rozhodnutí  může insolvenční soud
spojit  s  rozhodnutím  o nepatrném konkursu nebo je může vydat kdykoli
později.

Hlava II

Reorganizace

Díl 1

Přípustnost reorganizace

§ 316

(1)  Reorganizací  se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek
věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními
k  ozdravění  hospodaření  tohoto  podniku  podle  insolvenčním  soudem
schváleného  reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze
strany věřitelů.

(2)  Reorganizací  lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který
je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.

(3)  Reorganizace  není  přípustná,  je-li  dlužníkem právnická osoba v
likvidaci,   obchodník   s   cennými  papíry  nebo  osoba  oprávněná  k
obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu.

(4)  Reorganizace  je  přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle
zvláštního    právního   předpisu^46)   za   poslední   účetní   období
předcházející  insolvenčnímu  návrhu  dosáhl alespoň částku 100,000.000
Kč,  nebo  zaměstnává-li  dlužník  nejméně  100 zaměstnanců v pracovním
poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.

(5) Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do
15   dnů   po   rozhodnutí   o  úpadku  předložil  insolvenčnímu  soudu
reorganizační   plán  schválený  alespoň  polovinou  všech  zajištěných
věřitelů  počítanou  podle  výše  jejich pohledávek a alespoň polovinou
všech  nezajištěných  věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení
podle odstavce 4 se nepoužije.

Díl 2

Návrh na povolení reorganizace

§ 317

(1)  Osobou  oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dlužník
nebo přihlášený věřitel.

(2) Návrh na povolení reorganizace může podat pouze ten, kdo je v dobré
víře,  že  jsou  nebo  budou  splněny  všechny  podmínky  pro schválení
reorganizačního plánu.

§ 318

(1)  Dlužník,  který  podal  insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může
podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku.
V   ostatních  případech  lze  návrh  na  povolení  reorganizace  podat
nejpozději  do  10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po
rozhodnutí o úpadku.

(2)  Opožděně  podaný  návrh  na povolení reorganizace insolvenční soud
odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, navrhovateli, insolvenčnímu
správci  a  věřitelskému  výboru.  Odvolání proti němu může podat pouze
osoba, která opožděný návrh podala.

§ 319

(1)  Návrh  na  povolení  reorganizace,  podaný  dlužníkem,  musí vedle
obecných náležitostí podání^20) obsahovat

a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,

b)  dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které
dlužníka  ovládají  nebo  které  tvoří  s dlužníkem koncern^21), včetně
údaje  o  tom,  zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční
řízení, anebo prohlášení, že není takových osob,

c) údaj o způsobu navrhované reorganizace.

(2)  K  návrhu  na  povolení  reorganizace musí dlužník připojit seznam
majetku  a  seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v
mezidobí  došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již
dříve předložil.

(3) Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí kromě obecných
náležitostí  podání^20) obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) a
c).  Ostatní  údaje  podle  odstavce 1 uvede věřitel, jen pokud jsou mu
známy.

(4) Pro označení osob v návrhu na povolení reorganizace a v seznamech k
němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.

(5)  Údajem  o  způsobu  reorganizace,  obsaženým  v návrhu na povolení
reorganizace,  nejsou  osoby sestavující reorganizační plán, ani osoba,
která návrh podala, vázány.

§ 320

(1)  Neobsahuje-li  návrh  na povolení reorganizace všechny náležitosti
nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve
osobu,  která  jej  podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě,
která  nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo
doplnění provést.

(2)  Podle  odstavce  1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k
návrhu  na  povolení  reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy
nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.

(3)  Návrh  na  povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, není-li
přes  jeho  výzvu  řádně  doplněn  a  v  řízení  o  něm nelze pro tento
nedostatek  pokračovat  nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny
zákonem  požadované  přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho
výzvu stanovené náležitosti.

(4)  Rozhodnutí  podle  odstavce  3  doručí  insolvenční soud dlužníku,
předběžnému  správci  nebo insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a
osobě, která návrh na povolení reorganizace podala; odvolání proti němu
může  podat  jen  osoba, která návrh na povolení reorganizace podala. K
podanému  odvolání  se  nepřihlíží,  jestliže  před  rozhodnutím  o něm
insolvenční soud povolil reorganizaci na návrh jiné osoby.

§ 321

(1)  Jestliže  poté,  co  insolvenčnímu  soudu  došel návrh na povolení
reorganizace,  podá  tento návrh i další osoba, považuje se návrh další
osoby  za  přistoupení k řízení, jehož předmětem je reorganizace; § 107
se použije přiměřeně.

(2)  Insolvenční soud vyzve osoby podle odstavce 1, aby ve lhůtě, která
nesmí  být  delší  než  30  dnů,  odstranily  odlišnosti svých návrhů a
vyrozuměly  jej  o  společném  stanovisku.  Nestane-li  se tak, vychází
insolvenční  soud  z  návrhu, který podal dlužník, a není-li jej, pak z
návrhu věřitele, který mu došel dříve.

§ 322

(1)  Osoba,  která podala návrh na povolení reorganizace, jej může vzít
zpět  do  doby, než insolvenční soud reorganizaci povolí nebo o podaném
návrhu jinak rozhodne.

(2) Zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace vezme insolvenční soud na
vědomí  rozhodnutím,  které  se  doručuje  osobě,  která  návrh podala,
dlužníku,  insolvenčnímu  správci a věřitelskému výboru; odvolání proti
němu  není  přípustné.  Po  vydání  tohoto  rozhodnutí insolvenční soud
nepokračuje v projednání reorganizace.

(3)  Byl-li  návrh na povolení reorganizace vzat zpět až poté, co o něm
bylo  rozhodnuto,  insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné;
toto  rozhodnutí,  proti  němuž  není  odvolání  přípustné, se doručuje
osobě,   která   návrh   podala,   dlužníku,  insolvenčnímu  správci  a
věřitelskému výboru.

(4)  Osobu,  která  podala  další návrh na povolení reorganizace, vyzve
insolvenční  soud,  aby  mu  do  15  dnů  sdělila,  zda  trvá  na  jeho
projednání;  nestane-li  se  tak, v projednání reorganizace insolvenční
soud nepokračuje.

§ 323

(1)  Návrh  na  povolení  reorganizace  podaný  věřitelem musí schválit
schůze   věřitelů;   učiní   tak  po  zprávě  insolvenčního  správce  o
hospodářské situaci dlužníka.

(2)  Před  rozhodnutím  schůze  věřitelů o schválení návrhu na povolení
reorganizace  upozorní  insolvenční  správce  na jemu známé důvody, pro
které lze pochybovat o poctivém záměru navrhujícího věřitele.

§ 324

(1)  Po  podání  návrhu  na  povolení reorganizace a před rozhodnutím o
úpadku  jsou  osoby  oprávněné  nakládat s majetkovou podstatou povinny
zdržet  se  právních  úkonů,  jimiž  by mohla být zmařena nebo ohrožena
navrhovaná reorganizace.

(2)  Insolvenční  soud může po podání návrhu na povolení reorganizace i
bez návrhu změnit své předběžné opatření.

Díl 3

Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace

§ 325

Při  projednání  návrhu  na povolení reorganizace postupuje insolvenční
soud podle § 148 až 152.

§ 326

(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace,

a)  lze-li  se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím
je sledován nepoctivý záměr, nebo

b)  který  znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace
bylo již dříve rozhodnuto, anebo

c) který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů.

(2)  Na  nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace lze
usuzovat  zejména  tehdy,  jestliže  ohledně  dlužníka,  jeho zákonného
zástupce,   jeho  statutárního  orgánu  nebo  člena  jeho  kolektivního
statutárního orgánu

a)  v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení
řešící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo

b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením
insolvenčního   řízení   proběhlo   trestní   řízení,   které  skončilo
pravomocným  odsouzením  pro  trestný  čin  majetkové  nebo hospodářské
povahy.

(3)  Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace se doručuje
dlužníku,   osobě,   která   návrh   podala,  insolvenčnímu  správci  a
věřitelskému  výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která
návrh podala.

§ 327

(1)  Jestliže  insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne,
vezme  na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, pokračuje bez dalšího
v  insolvenčním  řízení.  Účinky podání návrhu na povolení reorganizace
tímto rozhodnutím zanikají.

(2)  Na  osobu,  jejíž  návrh na povolení reorganizace insolvenční soud
odmítne,  vezme  na  vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, se použije
přiměřeně § 147.

§ 328

Nedojde-li  ke  zpětvzetí  návrhu  na  povolení reorganizace ani k jeho
odmítnutí   nebo   zamítnutí,  insolvenční  soud  reorganizaci  povolí.
Rozhodnutí  o povolení reorganizace se doručuje dlužníku, navrhovateli,
insolvenčnímu  správci  a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není
přípustné.

§ 329

(1) Rozhodnutí o povolení reorganizace obsahuje

a) výrok o povolení reorganizace,

b)  informaci  o  tom,  kdo  je insolvenčním správcem, a nebyl-li dosud
ustanoven, výrok o jeho ustanovení,

c)  výzvu,  aby  dlužník  ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán
nebo  aby  bez  zbytečného  odkladu  insolvenčnímu soudu sdělil, že jej
předložit nehodlá,

d)  informaci  o  tom, za jakých podmínek mohou předložit reorganizační
plán další osoby.

(2)  Ustanovení odstavce 1 písm. c) se nepoužije, jestliže dlužník před
vydáním  rozhodnutí  podle  odstavce  1 insolvenčnímu soudu oznámil, že
reorganizační plán předložit nehodlá.

(3)   Splatnost   závazků   a  pohledávek  se  rozhodnutím  o  povolení
reorganizace vždy vrací do původních termínů.

(4)  Rozhodnutí  o  povolení  reorganizace  může dále obsahovat výrok o
jiných  opatřeních  týkajících  se  majetkové  podstaty  a nezbytných k
zajištění účelu reorganizace.

§ 330

(1)  Není-li  dále  stanoveno  jinak, je dlužník v průběhu reorganizace
dlužníkem s dispozičními oprávněními. Pro povinnosti dlužníka, který je
fyzickou  osobou,  a  statutárního orgánu dlužníka, který je právnickou
osobou, platí obdobně § 36 a 37.

(2)  Právní  mocí  rozhodnutí  o  povolení reorganizace se ruší omezení
dispozičních  oprávnění  dlužníka,  ke  kterým  došlo  ze  zákona  nebo
rozhodnutím  insolvenčního  soudu  v  dosavadním  průběhu insolvenčního
řízení, ledaže insolvenční soud rozhodne podle § 332 jinak.

(3)  Právní  úkony,  které  mají  z  hlediska  nakládání  s  majetkovou
podstatou  a  její  správou zásadní význam, činí dlužník s dispozičními
oprávněními   jen  se  souhlasem  věřitelského  výboru.  Porušení  této
povinnosti  má  za  následek  odpovědnost  dlužníka za škodu nebo jinou
újmu,  kterou  tím  věřitelům  nebo  třetím  osobám  způsobil;  členové
statutárního  orgánu dlužníka za takto způsobenou škodu nebo jinou újmu
ručí společně a nerozdílně.

(4)  Za  právní  úkony,  které mají podle odstavce 3 zásadní význam, se
považují  úkony,  jejichž důsledkem se významně změní hodnota majetkové
podstaty nebo postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů.

(5)   Pohledávky   vedoucích   zaměstnanců   dlužníka   s  dispozičními
oprávněními,  podle  §  33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, které
vznikly  po  povolení  reorganizace, lze v průběhu insolvenčního řízení
uspokojit  pouze  do výše, kterou určí insolvenční správce se souhlasem
věřitelského výboru.

(6)  Ke  dni  předcházejícímu  dni,  kterým  nastanou  účinky  povolení
reorganizace, sestaví dlužník mezitímní účetní závěrku.

§ 331

Insolvenční   správce   vykonává   dohled   nad   činností  dlužníka  s
dispozičními  oprávněními,  zajišťuje dohled nad zjišťováním a soupisem
majetkové  podstaty,  sestavuje  a  doplňuje  seznam  věřitelů a podává
zprávy  věřitelskému  výboru.  Kromě  toho plní i další úkoly a provádí
další činnosti, které mu uložil insolvenční soud.

§ 332

(1)   Insolvenční   soud  může  na  návrh  insolvenčního  správce  nebo
věřitelského  výboru anebo i bez návrhu zakázat dlužníku s dispozičními
oprávněními  nakládání  s majetkovou podstatou nebo může jeho oprávnění
ve stanoveném rozsahu omezit. Učiní tak v zájmu věřitelů zejména tehdy,
vzniknou-li  pochybnosti  o  poctivém jednání nebo odborné způsobilosti
dlužníka nebo osob jednajících jeho jménem.

(2)  Je-li  návrhů  podle  odstavce  1  více,  insolvenční  soud o nich
rozhodne  jedním  rozhodnutím,  proti  němuž  není  odvolání přípustné.
Zamítne-li  je,  lze další návrhy podle odstavce 1 podat až po uplynutí
30  dnů.  Omezení  stanovená  rozhodnutím vydaným podle odstavce 1 může
insolvenční soud kdykoli před schválením reorganizačního plánu na návrh
insolvenčního správce nebo věřitelského výboru zrušit nebo změnit.

(3)   Jestliže   insolvenční   soud   zakáže  dlužníku  s  dispozičními
oprávněními  nakládat s majetkovou podstatou nebo jeho oprávnění k tomu
omezí, přecházejí tato dispoziční oprávnění na insolvenčního správce.

§ 333

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, rozhodnutím o povolení reorganizace
se  pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka
a  místo  valné  hromady  nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její
působnosti insolvenční správce.

(2)  Valné  hromadě  nebo  členské  schůzi  dlužníka  i po rozhodnutí o
povolení  reorganizace  zůstává  zachováno  právo jmenovat nebo volit a
odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka; k
účinnosti  jejího  rozhodnutí  se  však  vyžaduje  souhlas věřitelského
výboru.

(3)  Zanikne-li  funkce  statutárního orgánu dlužníka nebo dozorčí rady
anebo  funkce  všech  členů  těchto  orgánů  a  není-li  postupem podle
zvláštního  právního  předpisu jmenován nebo zvolen do 30 dnů poté nový
statutární  orgán  nebo  dozorčí  rada  nebo  jejich  členové, zvolí je
věřitelský výbor.

Díl 4

Věřitelé při reorganizaci

§ 334

Reorganizace  se  účastní  přihlášení  věřitelé,  jakož  i  věřitelé  s
pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení.

§ 335

(1)  Při  reorganizaci  se za věřitele dlužníka považují i společníci a
členové   dlužníka;   za  pohledávku  těchto  osob  se  považuje  právo
vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu. To neplatí,
je-li dlužník v úpadku pro předlužení.

(2)  Platí,  že  výše  pohledávky  vyplývající z účasti společníka nebo
člena dlužníka ve společnosti nebo v družstvu je rovna nule; ustanovení
§ 347 odst. 2 tím není dotčeno.

§ 336

(1)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  platí o přezkoumání přihlášených
pohledávek v reorganizaci obdobně § 190 až 202.

(2)  Popření  pohledávky  dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako
popření  pohledávky  insolvenčním  správcem.  Jestliže  dlužník  popřel
pohledávku  při  přezkumném jednání, které se konalo dříve, než nastaly
účinky   povolení  reorganizace,  nastávají  účinky  tohoto  popření  v
reorganizaci  dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace; tento den
je  rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti,
výše nebo pořadí pohledávky.

(3)  Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím
příslušného  orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo
výše  v  reorganizaci  uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro
zastavení  výkonu  rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla
nebo je promlčená.

§ 337

(1)  Pro  potřeby  určení  rozsahu  uspokojení  zjištěných pohledávek a
hlasování věřitelů o přijetí reorganizačního plánu se věřitelé dlužníka
při  reorganizaci  rozdělují  do  skupin, a to tak, aby v každé skupině
byli  věřitelé  se  zásadně  shodným  právním  postavením  a se zásadně
shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin
obsahuje  reorganizační  plán,  v  němž  se  vždy  uvede,  podle jakých
kritérií k rozdělení věřitelů došlo.

(2) Samostatnou skupinou jsou zejména

a) každý zajištěný věřitel,

b) věřitelé uvedení v § 335,

c) věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.

(3)  Pohledávkou  nedotčenou reorganizačním plánem je pohledávka, jejíž
výši,  splatnost  ani  další  její  vlastnosti  a  práva  s  ní spojená
reorganizační  plán  nemění,  nebo  pohledávka, o které věřitel písemně
uznal, že není reorganizačním plánem dotčena.

(4)  Pohledávkou  nedotčenou  reorganizačním  plánem je i pohledávka, u
které  v  důsledku  prodlení  dlužníka  došlo ke ztrátě sjednané výhody
splátek, jestliže reorganizační plán

a)  stanoví  splatnost  jistiny včetně úroků stejně jako před prodlením
dlužníka,

b)  nemění  žádná  další  práva  spojená s pohledávkou, s výjimkou práv
věřitele  spojených  s  účinky zahájení insolvenčního řízení nebo s již
nastalým prodlením dlužníka,

c)  stanoví,  že  všechny  splátky  jistiny  a úroku, které měl dlužník
zaplatit  před  svým  prodlením do dne účinnosti reorganizačního plánu,
budou uhrazeny neprodleně po účinnosti reorganizačního plánu.

(5)  Odůvodněnost  a vhodnost rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin
posoudí insolvenční soud při schvalování reorganizačního plánu.

(6)   Na   základě   návrhu   dotčeného   věřitele  nebo  předkladatele
reorganizačního  plánu  může  insolvenční  soud  rozhodnout  o zařazení
věřitele  do  jiné  skupiny;  učiní tak před schválením reorganizačního
plánu. Proti jeho rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

Díl 5

Reorganizační plán

§ 338

(1)  Reorganizační  plán  vymezuje  právní  postavení  dotčených osob v
důsledku  povolené  reorganizace,  a to na základě opatření sledujících
ozdravení  provozu  dlužníkova  podniku  a uspořádání vzájemných vztahů
mezi dlužníkem a jeho věřiteli.

(2)  Reorganizační  plán  se  předkládá  insolvenčnímu  soudu.  Po jeho
předložení  nesmí  nikdo  až  do  zprávy o reorganizačním plánu vyvíjet
činnost  směřující  k  jeho  přijetí  nebo  odmítnutí.  Předkladatel je
povinen zdržet se všech činností, které jsou v rozporu s reorganizačním
plánem nebo které jinak ovlivňují jeho splnění.

(3) V reorganizačním plánu se lze odchýlit od ustanovení tohoto zákona,
pokud jde o uspokojení věřitelů včetně zajištěných věřitelů a věřitelů,
jimiž   jsou  společníci  a  členové  dlužníka  uplatňující  pohledávku
vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, o nakládání
s  majetkovou  podstatou a o závazky dlužníka po skončení insolvenčního
řízení.

(4)  Další  průběh  reorganizace  nesmí  být v rozporu s reorganizačním
plánem, pokud nedošlo stanoveným způsobem k jeho změně.

§ 339

(1)  Přednostní  právo  sestavit  reorganizační plán má dlužník, i když
návrh  na  povolení reorganizace podal některý přihlášený věřitel. Může
jej  předložit  současně  s  návrhem  na povolení reorganizace anebo ve
lhůtě  120  dnů  od rozhodnutí o povolení reorganizace. Tuto lhůtu může
insolvenční soud na návrh dlužníka přiměřeně prodloužit, nejdéle však o
120 dnů.

(2) V případě uvedeném v § 329 odst. 2 se odstavec 1 nepoužije.

(3)  Odstavec  1  se  nepoužije i tehdy, jestliže se věřitelé na schůzi
věřitelů  podle  §  150  usnesli na tom, že způsobem řešení úpadku bude
reorganizace navržená jinou osobou než dlužníkem.

(4)  Jestliže  dlužník před uplynutím lhůty podle odstavce 1 oznámí, že
nehodlá  předložit  reorganizační  plán,  insolvenční  soud  rozhodne o
ukončení  této  lhůty;  pravost podpisů osob, které oznámení podepsaly,
musí být úředně ověřena. Vyjdou-li najevo skutečnosti, které nasvědčují
tomu, že dlužník v sestavování reorganizačního plánu řádně nepokračuje,
že  postupuje  způsobem,  kterým  může  reorganizaci  zmařit,  nebo  že
zajištěným   věřitelům   neplatí  úroky  podle  §  171  odst.  4,  může
insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout o zkrácení nebo ukončení lhůty
podle   odstavce   1.   Učiní  tak  zpravidla  po  vyjádření  dlužníka,
insolvenčního správce a věřitelského výboru.

(5)  Proti  rozhodnutí  insolvenčního  soudu  podle odstavců 1 a 4 není
odvolání přípustné.

(6)  Nemá-li  dlužník právo přednostně sestavit reorganizační plán nebo
zaniklo-li mu toto právo rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavce
4,  vyzve  insolvenční  soud  k  předložení reorganizačního plánu další
osoby;  ustanovení  odstavců  2  a  4  platí  pro  tyto  osoby obdobně.
Ustanovení  odstavce  1  o lhůtách k předložení reorganizačního plánu a
možnosti jejich prodloužení platí pro tyto osoby přiměřeně.

§ 340

(1) Reorganizační plán obsahuje vždy

a)  rozdělení  věřitelů  do  skupin,  s  určením,  jak bude nakládáno s
pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách,

b) určení způsobu reorganizace,

c)  určení  opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska
nakládání  s  majetkovou  podstatou, a s určením osob, které s ní mohou
nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní,

d)  údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho
části a za jakých podmínek,

e)  uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního
plánu  nebo  převezmou  některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich
splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit,

f)  údaj  o  tom,  zda  a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v
dlužníkově  podniku,  a  o  opatřeních,  která  mají  být v tomto směru
uskutečněna,

g)  údaj  o  tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po
skončení reorganizace.

(2)  V  reorganizačním  plánu  musí  být  též uvedeno, jak je zajištěno
splnění  pohledávek,  ohledně  kterých  dosud  nebyl skončen incidenční
spor,  a pohledávek vázaných na odkládací podmínku, jaká je výše částky
určené  k  uspokojení těchto pohledávek pro každou skupinu věřitelů, do
které  byly zařazeny, a jaká je celková výše částky určené k uspokojení
těchto pohledávek podle reorganizačního plánu.

(3)  Reorganizační plán musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené
věrně zobrazovaly ekonomické a právní možnosti dlužníka.

§ 341

(1) Reorganizaci lze provést zejména prostřednictvím těchto opatření:

a) restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části
dluhů  dlužníka  včetně  jejich  příslušenství  nebo  v  odkladu jejich
splatnosti,

b)  prodejem  celé  majetkové  podstaty  nebo její části anebo prodejem
dlužníkova podniku,

c)  vydáním  části  dlužníkových  aktiv  věřitelům nebo převodem těchto
aktiv  na  nově  založenou  právnickou  osobu,  ve  které mají věřitelé
majetkovou účast,

d)  fúzí  dlužníka  - právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho
jmění  na  společníka  se  zachováním  nebo  změnou  práv třetích osob,
připouštějí-li to právní předpisy o hospodářské soutěži^47) ,

e)  vydáním  akcií  nebo  jiných  cenných  papírů  dlužníkem nebo novou
právnickou osobou podle písmene c) nebo d),

f) zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,

g)  změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů
upravujících vnitřní poměry dlužníka.

(2)  V  reorganizačním  plánu  může  být uplatněno i více ze základních
opatření podle odstavce 1, pokud to jejich povaha připouští.

(3)  U  věřitelů,  do  jejichž  práv  reorganizační plán zasahuje, se v
reorganizačním plánu uvede, o jakou částku je jejich pohledávka snížena
nebo   po   jakou   dobu   bude   trvat  odklad  její  splatnosti  nebo
vykonatelnosti anebo v čem spočívají jiné zásahy do práv věřitelů.

(4)  Má-li  dojít  ke  změně  údajů,  které  se  zapisují do obchodního
rejstříku, musí být z reorganizačního plánu zřejmé, jaké údaje mají být
z obchodního rejstříku vymazány a jaké údaje nově zapsány.

§ 342

K  reorganizačnímu  plánu  musí  být  v  závislosti na navrhovaném typu
reorganizace připojeny tyto doklady:

a)  nové  znění  zakladatelského  dokumentu  nebo  stanov  anebo jiného
dokumentu   upravujícího   vnitřní   poměry   dlužníka,   má-li   podle
reorganizačního plánu dojít k jeho změně,

b) prohlášení osob ochotných financovat provedení reorganizačního plánu
nebo  převzít  některé  z  dlužníkových  závazků  anebo  je zajistit, s
uvedením  rozsahu,  jehož  se  prohlášení  týká;  prohlášení  musí  být
vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,

c)  prohlášení  dlužníkova  manžela,  že souhlasí s použitím majetku ve
společném  jmění  manželů,  má-li být podle reorganizačního plánu tento
majetek  použit;  prohlášení  musí být vlastnoručně podepsáno a pravost
podpisu na něm úředně ověřena,

d)  není-li  předkladatelem  reorganizačního  plánu dlužník, prohlášení
dlužníka  - fyzické osoby nebo prohlášení neomezeně ručících společníků
dlužníka - právnické osoby o ochotě pokračovat v provozu podniku, který
předpokládá   reorganizační  plán;  prohlášení  musí  být  vlastnoručně
podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,

e)  aktualizované  seznamy majetku a závazků dlužníka ke dni předložení
reorganizačního  plánu,  mají-li  být  věřitelé  uspokojováni z provozu
dlužníkova podniku,

f)  smlouvy  uzavřené  s  odkládací  podmínkou  váznoucí  na  schválení
reorganizačního plánu insolvenčním soudem,

g)   seznam   a   popis   významných   smluv,   které  mají  být  podle
reorganizačního plánu po jeho schválení insolvenčním soudem uzavřeny.

§ 343

Zpráva o reorganizačním plánu

(1) Předkladatel reorganizačního plánu zpracuje zprávu o reorganizačním
plánu,   která   musí   obsahovat   dostatečné   informace   o   návrhu
reorganizačního  plánu. Součástí této zprávy je reorganizační plán nebo
jeho shrnutí a zhodnocení jeho dopadu na věřitele.

(2)  Dostatečnými  informacemi  podle  odstavce  1 se rozumí informace,
které  musí věřitel určité skupiny znát k tomu, aby se mohl rozhodnout,
zda  přijme reorganizační plán, zejména informace o tom, jaké plnění, v
jaké   hodnotě   se  jednotlivým  skupinám  věřitelů  nabízí.  Takovými
informacemi však nejsou informace, které předkladatel může získat jen s
nepoměrnými  obtížemi, nebo informace o reorganizačním plánu jiné osoby
než předkladatele.

(3)  Zpráva o reorganizačním plánu se předkládá věřitelům v dostatečném
předstihu  před  schůzí  věřitelů,  která má rozhodnout o jeho přijetí,
nejpozději  15  dnů  před  termínem  jejího  konání.  Tuto  zprávu  lze
zveřejnit až poté, co ji schválil insolvenční soud.

(4)  Náležitosti zprávy o reorganizačním plánu stanoví prováděcí právní
předpis.

§ 344

(1)  Není-li dále stanoveno jinak, k projednání reorganizačního plánu a
hlasování  o  jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů, která je svolána
jen  za  tímto  účelem.  O  přijetí  reorganizačního plánu se v takovém
případě  hlasuje  ve  skupinách  věřitelů,  stanovených  reorganizačním
plánem.

(2) Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání
na  schůzi  věřitelů  podle  odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o
nezbytnosti jejich účasti.

(3)  Schůzi  věřitelů  k  projednání  a  přijetí  reorganizačního plánu
insolvenční  soud  nesvolá  nebo  již  svolanou  schůzi věřitelů zruší,
jestliže mimo schůzi věřitelů hlasovala o přijetí reorganizačního plánu
každá  jím stanovená skupina věřitelů nebo považuje-li se reorganizační
plán podle tohoto zákona za přijatý bez hlasování.

§ 345

(1)  O  přijetí  reorganizačního  plánu  mohou věřitelé hlasovat i mimo
schůzi  věřitelů,  a  to i před podáním návrhu na povolení reorganizace
nebo  i  před  podáním  insolvenčního  návrhu,  jestliže  měli  možnost
seznámit  se  s  informacemi,  které svým obsahem a rozsahem odpovídají
informacím,  které  musí být obsaženy ve zprávě o reorganizačním plánu;
tím  není dotčena informační povinnost dlužníka, jehož účastnické cenné
papíry jsou kótované, podle zvláštního právního předpisu^18).

(2)  Výsledky  hlasování  dosažené  mimo schůzi věřitelů se připočtou k
výsledkům  hlasování  dosaženým  na  schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi
hlasováním  věřitele  mimo  schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi
věřitelů,   považuje  se  za  rozhodné  hlasování  věřitele  na  schůzi
věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně vyrozumí.

§ 346

Hlasování mimo schůzi věřitelů

(1)  Hlasují-li  věřitelé  o  přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi
věřitelů  po  zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží
jen   tehdy,   hlasují-li  písemně,  podáním  výslovně  označeným  jako
"Hlasovací  lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze
kterého  je  nepochybné,  jak  hlasovali, a na kterém je úředně ověřena
pravost  jejich  podpisu,  a  bylo-li  toto  podání  obsahující všechny
náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející
schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

(2)  Hlasují-li  věřitelé  o  přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi
věřitelů  před  zahájením  insolvenčního  řízení,  k  jejich  hlasu  se
přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako
"Hlasovací  lístek",  které  nesmí obsahovat žádný jiný právní úkon, ze
kterého  je  nepochybné,  jak  hlasovali, a na kterém je úředně ověřena
pravost  jejich  podpisu,  a  bylo-li  toto  podání  obsahující všechny
náležitosti  doručeno  dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou
dlužník  k  tomuto  účelu  stanovil a známým věřitelům písemně oznámil;
tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.

(3)  O  tom,  že  k  hlasování  věřitele  mimo  schůzi  věřitelů  nelze
přihlédnout  z  důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně
vyrozumí

a)  insolvenční  správce,  jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního
řízení,

b) dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.

(4) Náležitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.

§ 347

(1)  Jestliže  se  pro  přijetí reorganizačního plánu vyslovila většina
hlasujících  věřitelů  skupiny,  jejíž  pohledávky  představují nejméně
polovinu  celkové  jmenovité  hodnoty pohledávek věřitelů této skupiny,
platí, že tato skupina věřitelů reorganizační plán přijala.

(2) Jde-li o skupinu věřitelů uvedených v § 335, platí, že tato skupina
přijala  reorganizační  plán,  jestliže  se  pro jeho přijetí vyslovila
většina  společníků  nebo  členů  dlužníka;  u  dlužníka  se  základním
kapitálem  musí  souhrnný  podíl  těchto společníků nebo členů dlužníka
současně představovat alespoň dvě třetiny základního kapitálu dlužníka.

(3) Má-li věřitel více pohledávek zařazených do různých skupin, hlasuje
prostřednictvím každé takové pohledávky v těchto skupinách zvlášť.

(4)  Skupina  věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem
dotčeny, se vždy považuje za skupinu, která reorganizační plán přijala;
obdobně to platí pro jednotlivé věřitele této skupiny.

(5)  Pokud  hlasující  věřitel  přijal nebo odmítl reorganizační plán v
důsledku  jednání,  které  je  v  rozporu  se zákonem nebo jej obchází,
rozhodne  insolvenční  soud,  jestliže  dosud  neschválil reorganizační
plán,  i  bez  návrhu  a  po  jednání,  že  se  k hlasu tohoto věřitele
nepřihlíží.   Rozhodoval-li   tento   hlas  o  přijetí  nebo  odmítnutí
reorganizačního plánu, nařídí insolvenční soud nové hlasování o přijetí
reorganizačního plánu.

§ 348

(1) Insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestliže

a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy,

b)  lze-li  se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím
není sledován nepoctivý záměr,

c)  jej  každá  skupina  věřitelů  přijala  nebo se podle § 347 odst. 4
považuje za skupinu, která jej přijala,

d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota
je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota
plnění,  které  by  zřejmě  obdržel,  kdyby  dlužníkův úpadek byl řešen
konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním,

e)  pohledávky  za  majetkovou  podstatou  a  pohledávky  jim  na roveň
postavené  byly  uhrazeny  nebo  mají  být  podle reorganizačního plánu
uhrazeny  ihned  poté,  co  se reorganizační plán stane účinným, ledaže
bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak.

(2)  Insolvenční  soud  může  schválit  reorganizační plán, i když není
splněna  podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c), jestliže reorganizační
plán  přijala  alespoň  jedna  skupina  věřitelů,  s  výjimkou  skupiny
věřitelů  uvedených v § 335. Učiní tak za předpokladu, že reorganizační
plán  zajišťuje  rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci
každé  skupiny  věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke každé
takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke
všem  okolnostem  důvodně  předpokládat,  že  schválení  a  uskutečnění
reorganizačního  plánu  nepovede  k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho
likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána.

§ 349

(1)   Reorganizační  plán  se  považuje  ve  vztahu  ke  každé  skupině
zajištěných věřitelů, která ho nepřijala, za spravedlivý, mají-li podle
něj  věřitelé takové skupiny získat k zajištění svých pohledávek stejný
nebo obdobný druh zajištění, v témže pořadí, ke stejnému nebo obdobnému
majetku  dlužníka,  případně  k  jinému majetku dlužníka nejméně stejné
hodnoty,  stanovené  ke  dni  účinnosti reorganizačního plánu a obdržet
plnění,  jehož  současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu
se  bude  rovnat  nejméně  hodnotě  zajištění  stanovené  ve  znaleckém
posudku.

(2)  Není-li  dále  stanoveno  jinak, reorganizační plán se považuje ve
vztahu  ke každé skupině nezajištěných věřitelů, která ho nepřijala, za
spravedlivý,  jestliže  podle  něj  má každý věřitel zařazený do takové
skupiny   získat  plnění,  jehož  současná  hodnota  ke  dni  účinnosti
reorganizačního  plánu  není  nižší než jmenovitá hodnota jeho zjištěné
pohledávky  s  úrokem  ke  dni  účinnosti  reorganizačního  plánu, nebo
jestliže  podle  něj  žádný  z  věřitelů, jehož pohledávka je podřízena
pohledávkám takové skupiny, neobdrží žádné plnění.

(3)  Reorganizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině věřitelů
uvedených  v § 335, která ho nepřijala, za spravedlivý, má-li podle něj
každý  z těchto věřitelů ke dni účinnosti reorganizačního plánu obdržet
nejméně  takové  plnění,  kterého  by  se  mu  zřejmě dostalo, kdyby po
skončení  insolvenčního  řízení,  ve  kterém byl dlužníkův úpadek řešen
konkursem, proběhla likvidace takového dlužníka.

(4)  Podmínka  uvedená  v  odstavci  3  je splněna, jestliže na základě
reorganizačního  plánu  některá  skupina nezajištěných věřitelů nezíská
plnění, jehož celková současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního
plánu je alespoň stejná jako celková jmenovitá hodnota všech zjištěných
pohledávek  věřitelů  zařazených  do  této skupiny včetně úroku k těmto
pohledávkám ke dni účinnosti reorganizačního plánu.

§ 350

(1)  Proti  rozhodnutí  o  schválení  reorganizačního plánu mohou podat
odvolání   jen   ti   z   věřitelů,   kteří   hlasovali  pro  odmítnutí
reorganizačního plánu.

(2)  Až  do  rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení reorganizačního
plánu  jej  může  jeho  předkladatel  vzít zpět. V takovém případě se k
podanému reorganizačnímu plánu nepřihlíží.

(3)   Předkladatel  reorganizačního  plánu  může  až  do  rozhodnutí  o
schválení reorganizačního plánu reorganizační plán doplnit nebo změnit;
v  takovém  případě hlasují věřitelé o reorganizačním plánu v podobě po
jeho  doplnění  nebo  změně. Schůze věřitelů, která má o reorganizačním
plánu rozhodnout, se může konat nejdříve 15 dnů poté, co bylo věřitelům
předloženo znění navrhovaných doplnění nebo změn reorganizačního plánu.

§ 351

(1)  Nejsou-li  splněny  všechny podmínky pro schválení reorganizačního
plánu, insolvenční soud jej zamítne.

(2)  Proti  rozhodnutí  o  zamítnutí  reorganizačního plánu mohou podat
odvolání dlužník, předkladatel tohoto plánu a věřitelé, kteří hlasovali
pro jeho přijetí.

(3) Osoba, jejíž reorganizační plán byl zamítnut, jej může podat znovu,
jen  neuplynula-li  jí  dosud  lhůta k jeho předložení. Tuto lhůtu může
insolvenční   soud   v  odůvodněných  případech  před  jejím  uplynutím
prodloužit v rozhodnutí, kterým zamítá reorganizační plán.

Díl 6

Provádění reorganizačního plánu

§ 352

(1)  Reorganizační  plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení
nabylo  právní  moci,  nebyla-li  reorganizačním  plánem  jeho účinnost
odložena  na  pozdější dobu nebo nerozhodl-li o jeho pozdější účinnosti
insolvenční soud.

(2) Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu je závazné pro všechny
účastníky  insolvenčního  řízení  i  pro  další  osoby, jejichž práva a
povinnosti jsou reorganizačním plánem dotčeny.

§ 353

(1)   Od   účinnosti  reorganizačního  plánu  je  oprávněn  nakládat  s
majetkovou  podstatou  dlužník. Toto jeho oprávnění může být omezeno ve
prospěch  jiných  osob  pouze  reorganizačním  plánem; jiná omezení, ke
kterým   došlo   ze  zákona  nebo  rozhodnutím  insolvenčního  soudu  v
dosavadním  průběhu  insolvenčního  řízení,  účinností  reorganizačního
plánu zanikají.

(2)  Od  účinnosti reorganizačního plánu se obnovuje výkon funkce valné
hromady  nebo  členské  schůze  družstva, pokud z reorganizačního plánu
nevyplývá  něco  jiného.  Hlasovací  práva spojená s obchodním podílem,
cennými papíry nebo členstvím vykonávají osoby uvedené v reorganizačním
plánu  za  podmínek  tam stanovených; pokud v reorganizačním plánu tyto
osoby nejsou uvedeny nebo stanovené podmínky nebyly splněny, vykonávají
je osoby, kterým tato práva až dosud náležela.

(3)  Od  účinnosti reorganizačního plánu se mění zakladatelský dokument
nebo  stanovy anebo jiné dokumenty upravující vnitřní poměry dlužníka a
údaje,  které se zapisují do obchodního rejstříku nebo jiného rejstříku
právnických  osob,  a  to  způsobem,  který  je uveden v reorganizačním
plánu.  Tyto skutečnosti se zapisují do obchodního rejstříku na základě
reorganizačního  plánu,  který  se  ukládá do sbírky listin. Ustanovení
právních  předpisů,  které  obecně  upravují  způsob změny zapisovaných
skutečností, se přitom nepoužijí.

§ 354

(1)  Insolvenční  správce  zajistí,  aby  byly provedeny procesní úkony
spojené  s  účinností  reorganizačního  plánu.  Dlužníku s dispozičními
oprávněními předá zprávu o své dosavadní činnosti a provede další úkony
potřebné  k tomu, aby dlužník s dispozičními oprávněními mohl vykonávat
svá oprávnění.

(2)  V  průběhu  provádění  reorganizačního  plánu vykonává insolvenční
správce dohled nad činností dlužníka. Zaměřuje se na doplňování seznamu
majetku a závazků podle stavu řízení a na evidování činnosti dlužníka s
dispozičními oprávněními. O výsledcích své činnosti pravidelně, nejméně
však jednou za 3 měsíce, informuje insolvenční soud a věřitelský výbor.

(3)   Dlužník   s   dispozičními   oprávněními  je  povinen  informovat
insolvenčního    správce   o   svých   právních   úkonech,   o   plnění
reorganizačního  plánu  a  o  své  jiné  činnosti podle reorganizačního
plánu.  Zprávy  o běžných úkonech při podnikatelské činnosti a zprávy o
plnění  dlouhodobých  nebo  opakujících  se činností podává souhrnně za
časové   úseky,   stanovené   reorganizačním  plánem  nebo  rozhodnutím
insolvenčního soudu.

(4)  Pokud  jsou  dispoziční  oprávnění  dlužníka  omezena, vykonává je
insolvenční  správce. Stanoví-li reorganizační plán právní úkony, které
může  dlužník provést jen se souhlasem insolvenčního správce, jsou tyto
úkony neplatné, pokud byly provedeny bez tohoto souhlasu.

§ 355

(1)   Věřitelský   výbor  kontroluje  provádění  reorganizačního  plánu
dlužníkem    s   dispozičními   oprávněními   způsobem   stanoveným   v
reorganizačním plánu, jakož i na základě zpráv insolvenčního správce.

(2)  Věřitelský výbor si může předem vyhradit, že některé právní úkony,
které  mají  zásadní  význam,  může  dlužník s dispozičními oprávněními
uskutečnit  jen  s  jeho  předběžným souhlasem, i když nejsou uvedeny v
reorganizačním plánu.

(3) Věřitelský výbor je oprávněn navrhnout insolvenčnímu soudu opatření
k  odstranění  nedostatků,  které  zjistil  při své kontrolní činnosti,
včetně opatření, která vedou ke skončení reorganizace.

§ 356

(1)  Není-li  tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak,
zanikají  účinností  tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi;
za  věřitele  dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu
za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv.

(2)  Účinností  reorganizačního  plánu  zanikají  práva  třetích osob k
majetku,  který  náleží  do  majetkové  podstaty, a tato práva vznikají
osobám  uvedeným  v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených,
není-li  v tomto zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To
platí  i  pro  majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout
osobě  odlišné  od  dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo
jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno.

(3)  Práva  věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka zůstávají
reorganizačním plánem nedotčena.

(4)  Má-li  účinností reorganizačního plánu dojít ke vzniku, změně nebo
zániku  práv  k majetku v majetkové podstatě, lze potřebné projevy vůle
jednajících   osob   zahrnout   do   reorganizačního   plánu.   Jsou-li
reorganizačním plánem dotčena práva, která se vkládají nebo zapisují do
katastru  nemovitostí  nebo do jiného seznamu podle zvláštních právních
předpisů,  musí být tato práva v reorganizačním plánu přesně označena a
uvedeno i znění záznamu.

§ 357

(1)  Pohledávka věřitele z úvěrového financování, kterou přijal dlužník
s   dispozičními  oprávněními  nebo  insolvenční  správce  po  povolení
reorganizace  k  dosažení  jejího  účelu,  je pohledávkou za majetkovou
podstatou, která se uspokojí před všemi jinými pohledávkami, s výjimkou
výdajů a odměny insolvenčního správce.

(2)  Je-li  věřitelem  z  úvěrového  financování  osoba,  která  neměla
přednostní  právo  k  jeho  poskytnutí  podle  §  41  odst.  2, má její
pohledávka  z  úvěrového  financování  stejné  pořadí  jako  pohledávky
zajištěných  věřitelů,  kteří svého práva podle § 41 odst. 2 nevyužili.
Mezi  zajištěné  věřitele,  kteří  svého  práva  podle  §  41  odst.  2
nevyužili,  se  pohledávka  věřitele  z úvěrového financování rozdělí v
poměru,  v  němž  jsou  ke  dni poskytnutí úvěrového financování k sobě
navzájem  hodnoty  věcí,  práv  a  pohledávek  sloužících  k  zajištění
pohledávek zajištěných věřitelů, stanovené znaleckým posudkem.

(3) Pohledávky podle odstavce 1, které podle reorganizačního plánu měly
být  uhrazeny  až  po skončení reorganizace, a k jejichž úhradě nedošlo
pro  opětovný  úpadek  dlužníka,  který  nastal  do  2  let po skončení
reorganizace,  mají v novém insolvenčním řízení stejné postavení jako v
původním insolvenčním řízení.

§ 358

(1)  Vydání cenných papírů na základě schváleného reorganizačního plánu
není veřejnou nabídkou cenných papírů.

(2)   Osoba  vedoucí  evidenci  zaknihovaných  cenných  papírů  provede
příslušné  změny v této evidenci na základě schváleného reorganizačního
plánu,  a  to  na  základě  žádosti  dlužníka nebo jiné osoby, které se
taková změna týká.

§ 359

Pohledávky,  které  se  v  insolvenčním  řízení  neuspokojují  (§ 170),
přijetím  reorganizačního plánu zanikají, nejde-li o mimosmluvní sankce
postihující  majetek  dlužníka  nebo  není-li  v  reorganizačním  plánu
uvedeno   jinak.   Odchylná   úprava  pohledávek  podle  věty  první  v
reorganizačním  plánu se může týkat krácení jejich výše, odkladu jejich
splatnosti  nebo jiného zásahu do práv věřitelů; odchylná úprava těchto
pohledávek  musí být v reorganizačním plánu uvedena výslovně, s přesným
vymezením rozsahu a podmínek jejich uspokojení.

§ 360

(1)  Po  účinnosti  reorganizačního  plánu lze proti dlužníku nařídit a
provést  výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávky, stanovené
reorganizačním  plánem. Byla-li však tato pohledávka popřena, lze výkon
rozhodnutí  nebo  exekuci  vést  pouze v případě právní moci rozhodnutí
insolvenčního  soudu  o  zjištění této pohledávky; toto rozhodnutí musí
být k návrhu přiloženo.

(2)  Ustanovení  odstavce  1  platí i pro výkon rozhodnutí nebo exekuci
proti  třetí  osobě,  která  převzala  na základě reorganizačního plánu
povinnost za dlužníka nebo vedle něho.

§ 361

(1)  Navrhovatel  reorganizačního  plánu  může  navrhnout jeho změnu, v
jejímž  důsledku  má  být  účel  reorganizace lépe splnitelný. V návrhu
popíše účel změny, navrhovaný způsob jejího provedení a dopady změny na
jednotlivé skupiny původních věřitelů a na nové věřitele.

(2)  Návrh  změny  reorganizačního  plánu  zveřejní  insolvenční soud v
insolvenčním  rejstříku  a  na  náklady  navrhovatele jej doručí zvlášť
původním  i novým věřitelům. Současně stanoví věřitelům lhůtu, ve které
mohou  změněný  plán  odmítnout. Tato lhůta nesmí být kratší než 30 dnů
ode dne doručení návrhu změn.

(3)  K projednání návrhu změny reorganizačního plánu nařídí insolvenční
soud  jednání, a to tak, aby se konalo nejpozději do 15 dnů po uplynutí
lhůty podle odstavce 2, ne však dříve než v den následující po uplynutí
této lhůty.

(4) Ke schválení změny reorganizačního plánu se vyžaduje souhlas

a) všech skupin původních věřitelů,

b)   většiny   nových   věřitelů,   jejichž   pohledávky   jsou   podle
reorganizačního plánu zajištěny,

c)  většiny  nových  věřitelů, jejichž pohledávky podle reorganizačního
plánu nejsou zajištěny, a

d)  většiny  společníků  dlužníka  nebo jiné právnické osoby, na kterou
podle reorganizačního plánu přešel majetek dlužníka.

Ustanovení § 347 se použije obdobně
.

(5) Platí, že věřitelé, kteří ve lhůtě podle odstavce 2 ani při jednání
podle  odstavce  3 nevyjádřili nesouhlas s navrhovanou změnou plánu, se
změnou souhlasí.

(6)  Změněný  reorganizační plán insolvenční soud schválí, jestliže jej
schválili  věřitelé  podle  odstavce  4  nebo platí-li, že byl schválen
podle odstavce 5.

(7)  Jestliže  insolvenční  soud  změněný  insolvenční  plán neschválí,
zůstává účinný dříve schválený reorganizační plán.

Díl 7

Skončení reorganizace

§ 362

(1) Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu
do  6  měsíců  od jeho účinnosti, zjistí-li, že některému věřiteli byly
poskytnuty  zvláštní výhody, aniž s tím ostatní věřitelé stejné skupiny
souhlasili,  nebo  že  schválení  reorganizačního  plánu  bylo dosaženo
podvodným způsobem.

(2) Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu
do  3  let  od jeho účinnosti, pokud byl dlužník, jeho statutární orgán
nebo  člen  statutárního orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný
čin,  kterým  dosáhl  schválení  reorganizačního  plánu  nebo podstatně
zkrátil věřitele.

(3) Rozhodne-li insolvenční soud o zrušení reorganizačního plánu, mohou
věřitelé  bez  dalšího  požadovat  uspokojení pohledávek a jiných práv,
která měli před jeho schválením. Práva věřitelů a třetích osob založená
reorganizačním   plánem   nejsou   dotčena;   je-li  to  nutné,  přijme
insolvenční soud opatření k ochraně oprávněných zájmů věřitelů.

§ 363

(1)  Insolvenční  soud  rozhodne  o  přeměně  reorganizace  v  konkurs,
jestliže

a)  reorganizace  byla  povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v
konkurs po tomto povolení navrhl,

b)  oprávněná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani
po  jejím  případném  prodloužení  insolvenčním  soudem nebo předložený
reorganizační plán vezme zpět,

c)  insolvenční  soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám
uplynula lhůta k jeho předložení,

d)  v  průběhu  provádění  reorganizačního  plánu  dlužník  neplní  své
podstatné  povinnosti  stanovené  tímto  plánem  nebo  ukáže-li  se, že
podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit,

e)  dlužník  neplatí  řádně  a  včas  úroky podle § 171 odst. 4, nebo v
podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky, nebo

f)  dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli
podle reorganizačního plánu podnikat měl.

(2) O přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci 1
písm.  a)  až  c) rozhodne insolvenční soud bez jednání. Své rozhodnutí
doručí   zvlášť   dlužníku,  navrhovateli  reorganizace,  insolvenčnímu
správci a věřitelskému výboru; tyto osoby mohou proti tomuto rozhodnutí
podat odvolání.

(3)  O  přeměně  reorganizace v konkurs podle odstavce 1 písm. d) až f)
rozhodne  insolvenční  soud  po jednání, k němuž předvolá všechny osoby
uvedené  v  odstavci  2; těmto osobám se rozhodnutí insolvenčního soudu
doručuje zvlášť a mohou proti němu podat odvolání.

(4)   O   přeměně   reorganizace  v  konkurs  nemůže  insolvenční  soud
rozhodnout,  jestliže  reorganizační  plán  byl  v  podstatných  bodech
splněn.

(5)  Rozhodnutím  insolvenčního  soudu o přeměně reorganizace v konkurs
nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu, pokud insolvenční soud
ve svém rozhodnutí nestanoví podmínky této přeměny jinak.

§ 364

(1)  V průběhu provádění reorganizačního plánu insolvenční soud bere na
vědomí nebo projedná zprávy insolvenčního správce a věřitelského výboru
o  jeho  plnění. Jiná opatření, zejména opatření k zajištění dodržování
reorganizačního plánu, provádí jen tehdy, jsou-li navrhována.

(2)  Splnění  reorganizačního  plánu  nebo jeho podstatných částí vezme
insolvenční  soud  na  vědomí  rozhodnutím,  kterým reorganizace končí;
proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

(3)  Po  skončení  reorganizace  rozhodne  insolvenční  soud  o  odměně
insolvenčního správce a jeho nákladech.

Hlava III

Zvláštní ustanovení o vyloučení účinků zákona

§ 365

(1)  Ustanovení  tohoto  zákona  nemají  vliv  na  právo použít peněžní
prostředky  z  účtu  dlužníka,  který  je účastníkem platebního systému
uvedeného  v  seznamu  České  národní  banky  podle zvláštního právního
předpisu^1),  vedeného  v  tomto  platebním systému, ke splnění závazků
dlužníka vyplývajících z jeho účasti v tomto platebním systému, a to za
účelem  uzavření zúčtování v tomto platebním systému před rozhodnutím o
úpadku nebo v den vydání rozhodnutí o úpadku.

(2)  Ustanovení  tohoto  zákona  nemají  vliv  na  povinnost platebního
systému  uvedeného  v  seznamu  České  národní  banky  podle zvláštního
právního  předpisu^1)  zpracovat  příkazy dlužníka, který je účastníkem
tohoto  platebního systému, ani platnost a vymahatelnost těchto příkazů
vůči  třetím  osobám,  jde-li  o  příkazy,  které  byly  přijaty  tímto
platebním systémem v souladu s jeho pravidly

a) před účinností rozhodnutí o úpadku,

b)  v  okamžiku  účinnosti  rozhodnutí  o  úpadku a po účinnosti tohoto
rozhodnutí,  jestliže  byly příkazy provedeny v den vydání rozhodnutí o
úpadku,  a  to jen tehdy, prokáží-li osoby uvedené ve zvláštním právním
předpisu^48)  ,  že  jim  rozhodnutí  o úpadku nebylo známo, a to ani z
oznámení podle zvláštního právního předpisu^49) .

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně pro vypořádací systémy vedené v
seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu^18).

§ 366

(1)  Ustanovení  tohoto zákona nemají vliv na právo na zajištění, které
dlužník poskytl, jde-li o

a) dlužníka, který je účastníkem platebního systému uvedeného v seznamu
České  národní  banky  podle  zvláštního  právního  předpisu1),  a to v
souvislosti s účastí dlužníka v tomto platebním systému,

b)  dlužníka,  který  je  účastníkem  vypořádacího  systému uvedeného v
seznamu  České  národní banky podle zvláštního právního předpisu^18), a
to v souvislosti s účastí dlužníka v tomto vypořádacím systému,

c)  zajištění poskytnuté České národní bance, Evropské centrální bance,
centrální  bance  členského  státu  Evropské  unie nebo centrální bance
státu patřícího do Evropského hospodářského prostoru,

d)  finanční  zajištění  podle  zvláštního právního předpisu nebo podle
obdobného právního vztahu podle zahraniční právní úpravy.

(2)  Ustanovení  tohoto zákona nemají vliv na závěrečné vyrovnání podle
zvláštního právního předpisu^50).

Hlava IV

Úpadek finančních institucí

Díl 1

Úpadek bank, spořitelních a úvěrních družstev, institucí elektronických
peněz  a  osob oprávněných vydávat elektronické peníze a dále některých
zahraničních  bank,  institucí  elektronických peněz a osob oprávněných
vydávat elektronické peníze

Oddíl 1

Obecná ustanovení

§ 367

(1)  Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslušné předpisy Evropských
společenství^51) a použijí se na úpadek

a)   banky,   spořitelního   a   úvěrního   družstva   nebo   instituce
elektronických  peněz1),  poté,  kdy  jim  byla  odejmuta  licence nebo
povolení   podle   zvláštních  právních  předpisů  upravujících  jejich
činnost,

b)  zahraniční banky nebo instituce elektronických peněz podnikající na
území  České  republiky  na  základě  jednotné licence podle zvláštního
právního předpisu^52) ,

c)  osoby  se  sídlem  nebo  místem  podnikání na území České republiky
oprávněné   vydávat  elektronické  peníze  na  základě  povolení  podle
zvláštního právního předpisu^1),

d)  osoby  se  sídlem nebo místem podnikání na území Evropské unie nebo
Evropského hospodářského prostoru oprávněné vydávat elektronické peníze
na základě povolení podle zvláštního právního předpisu1) jiné než podle
písmene c),

e)  osoby se sídlem nebo místem podnikání mimo území Evropské unie nebo
Evropského hospodářského prostoru oprávněné vydávat elektronické peníze
na základě povolení podle zvláštního právního předpisu^1),

f) pobočky zahraniční banky jiné než uvedené v písmenu b).

(2)  Osoba  uvedená  v  odstavci  1  písm.  b)  a d) je v úpadku, je-li
prováděno

a)  kolektivní  řízení  zahájené  a  sledované  správními nebo soudními
orgány  členského  státu  Evropské  unie  nebo  jiného  státu tvořícího
Evropský hospodářský prostor, jehož cílem je prodej majetku pod dozorem
nebo  dohledem  těchto orgánů, včetně případů, kdy jsou řízení ukončena
oddlužením nebo jiným obdobným opatřením,

b)  opatření,  jehož  účelem  je  uchovat nebo obnovit zdravou finanční
situaci  osoby  a  které  může mít vliv na již existující práva třetích
osob,   včetně   opatření   zahrnujícího  možnost  pozastavení  plateb,
pozastavení  vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření souvisejících
s výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo krácení pohledávek.

(3) Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li stanoveno jinak a
jde-li  o  úpadek  osob  podle odstavce 1 písm. a) a f), též ustanovení
ostatních  částí zákona a ustanovení ostatních hlav části druhé zákona,
s   výjimkou   ustanovení   upravujících   moratorium,  reorganizaci  a
oddlužení.

(4) Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li stanoveno jinak a
jde-li  o  úpadek  osob podle odstavce 1 písm. c) až e), též ustanovení
ostatních částí zákona a ustanovení ostatních hlav části druhé zákona.

Oddíl 2

Úpadek   banky,   spořitelního   a  úvěrního  družstva  nebo  instituce
elektronických  peněz  po odnětí licence nebo povolení, úpadek osoby se
sídlem  nebo  místem podnikání na území České republiky nebo mimo území
Evropské  unie nebo Evropského hospodářského prostoru oprávněné vydávat
elektronické  peníze  a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367
odst. 1 písm. f)

§ 368

Insolvenční návrh

(1)  Insolvenční  návrh podává orgán, který je oprávněn vykonávat dozor
nebo  dohled  nad  činností  osob  uvedených  v § 367 odst. 1 (dále jen
"orgán  dozoru  nebo  dohledu").  Tím  není  dotčeno ustanovení § 97. V
návrhu  orgán  dozoru nebo dohledu uvede rozhodující skutečnosti, které
osvědčují  úpadek dlužníka, a k návrhu připojí listiny k doložení svých
tvrzení.

(2)  Záloha  na  náklady  insolvenčního  řízení  se  orgánu dozoru nebo
dohledu neukládá.

(3)  Úpadek  banky,  spořitelního  a  úvěrního  družstva nebo instituce
elektronických  peněz a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367
odst. 1 písm. f) lze řešit pouze konkursem.

§ 369

(1)  Insolvenční  řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích
osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu
dlužníku,  včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichž
složení  se postupem doby mění, který se v okamžiku rozhodnutí o úpadku
nachází  na  území  jiného  členského  státu Evropské unie nebo dalšího
státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména není dotčeno

a)  právo  zpeněžit  majetek  nebo nechat jej zpeněžit a uspokojit se z
výnosu  nebo  příjmu  plynoucího  z  tohoto majetku, zejména na základě
zástavního práva,

b)  výhradní  právo na plnění, zejména při zajištění zástavním právem k
pohledávce nebo postoupením pohledávky,

c)  právo  požadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli,
kdo majetkovou hodnotu drží nebo užívá proti vůli oprávněné osoby,

d) právo požívat plody.

(2) Insolvenční řízení

a)  nemá  vliv  na  práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického
práva  vůči  dlužníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamžiku prohlášení
konkursu  majetek,  jehož  se  výhrada  týká,  nachází  na území jiného
členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský
prostor,

b)  není  důvodem  pro  odstoupení  od  kupní smlouvy, u níž je dlužník
prodávajícím  a  zboží  již  bylo  dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení
takové kupní smlouvy, a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva,
pokud  se v okamžiku prohlášení konkursu na majetek, který je předmětem
prodeje,  nachází  na  území  jiného členského státu Evropské unie nebo
dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,

c)  nemá  vliv  na  právo věřitele požadovat započtení proti pohledávce
dlužníka,   pokud   toto  započtení  povoluje  právo,  kterým  se  řídí
pohledávka dlužníka.

(3)   Ustanovením   odstavce  1  není  dotčeno  právo  podat  z  důvodů
poškozování  věřitelů  žalobu  o  určení  neplatnosti  nebo neúčinnosti
právního úkonu ani právo odporovat právnímu úkonu.

(4)  Pro  účely  ustanovení odstavce 1 se za věcné právo považuje právo
zapsané  ve  veřejném seznamu, který podle zvláštního právního předpisu
osvědčuje existenci tohoto práva, a účinné vůči třetím osobám.

§ 370

Informování orgánů dozoru nebo dohledu a veřejnosti

(1)   Insolvenční  soud  prostřednictvím  orgánu  dozoru  nebo  dohledu
informuje  o  vydání  rozhodnutí  o  úpadku  a o prohlášení konkursu na
majetek   banky,   spořitelního  a  úvěrního  družstva  nebo  instituce
elektronických  peněz  orgán dozoru nebo dohledu ve státech, ve kterých
tento  dlužník  vykonává svou činnost na základě jednotné licence podle
zvláštního  právního  předpisu^53),  a to před zveřejněním rozhodnutí o
úpadku  a  o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to
možné,  neprodleně poté. Informace musí obsahovat i upozornění na možné
důsledky  rozhodnutí  o  úpadku  a  o  prohlášení konkursu. Insolvenční
správce  bez  zbytečného  odkladu  zajistí zveřejnění podstatných částí
rozhodnutí  o  úpadku  a  o  prohlášení  konkursu  (dále jen "výtah") v
Úředním  věstníku  Evropské unie a nejméně ve 2 celostátních denících v
každém  státě,  na  jehož  území  dlužník  podnikal nebo vykonával svou
činnost  prostřednictvím pobočky nebo na základě jednotné licence podle
zvláštního právního předpisu^51).

(2) Výtah obsahuje

a) označení dlužníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,

b)  informaci  o  tom,  že insolvenční soud podle českého práva zjistil
úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na majetek dlužníka,

c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu,

d)  v  případě  úpadku  banky  nebo  spořitelního  a  úvěrního družstva
informaci  o  tom,  že  pohledávky  věřitelů  vyplývající  z účetnictví
dlužníka  se  považují  za přihlášené, o čemž budou věřitelé jednotlivě
informováni  do  60  dnů od prohlášení konkursu, a informaci o možnosti
postupu podle § 374 odst. 4 a 5 včetně uvedení lhůt a dne, kterým lhůty
uplynou,

e) v případě úpadku instituce elektronických peněz výzvu, aby věřitelé,
kteří  chtějí  své  pohledávky  uplatnit  v insolvenčním řízení, podali
přihlášku  pohledávky  u  insolvenčního soudu, včetně uvedení lhůty pro
podání přihlášky a dne, kterým lhůta uplyne,

f) označení sídla insolvenčního soudu,

g) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.

(3)  Výtah  musí  být  pořízen v českém jazyce a musí být opatřen texty
"Výzva  k  přihlášení pohledávky. Dodržte lhůty!" a "Výzva k předložení
námitek  ohledně  pohledávky.  Dodržte  lhůty!"  přeloženými  do  všech
úředních  jazyků  Evropské  unie  a  dalších  států  tvořících Evropský
hospodářský prostor.

(4)   Insolvenční  soud  prostřednictvím  orgánu  dozoru  nebo  dohledu
informuje  o  vyhlášení  moratoria, o vydání rozhodnutí o úpadku nebo o
vydání  rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, který je osobou se
sídlem  nebo  místem  podnikání  na  území  České  republiky oprávněnou
vydávat  elektronické  peníze  na  základě  povolení  podle  zvláštního
právního předpisu, orgán dozoru nebo dohledu ve státech, na jehož území
tato  osoba  podniká  nebo podnikala, a to před zveřejněním příslušného
rozhodnutí  v  insolvenčním  rejstříku,  a není-li to možné, neprodleně
poté.  Informace  obsahuje  i  upozornění  na  možné důsledky vyhlášení
moratoria,  vydání rozhodnutí o úpadku nebo vydání rozhodnutí o způsobu
řešení úpadku dlužníka.

(5) Insolvenční soud nebo insolvenční správce zajistí zveřejnění výtahu
z  příslušného  rozhodnutí  týkajícího  se  osoby se sídlem nebo místem
podnikání  na  území  České  republiky  oprávněné  vydávat elektronické
peníze  na  základě  povolení  podle  zvláštního  právního  předpisu  v
nejkratší  možné lhůtě alespoň ve 2 celostátně distribuovaných denících
v  každém  státě,  na  jehož  území  osoba  podniká nebo podnikala, a v
Úředním věstníku Evropské unie.

(6)  Výtah podle odstavce 5 obsahuje označení dlužníka údaji potřebnými
k jeho identifikaci, informaci o tom, že insolvenční soud podle českého
práva vyhlásil moratorium nebo vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka anebo
vydání  rozhodnutí  o  způsobu  řešení  úpadku  dlužníka,  informaci  o
okamžiku   účinnosti  příslušného  rozhodnutí,  účel  a  právní  základ
přijatého  rozhodnutí,  uvedení  lhůt  pro  podání případných opravných
prostředků včetně uvedení dne, kdy lhůty uplynou, označení sídla orgánu
nebo  soudu  příslušného  pro  přijetí opravného prostředku, výzvu, aby
věřitelé,  kteří  chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení,
podali přihlášku pohledávky u insolvenčního soudu, včetně uvedení lhůty
pro  podání  přihlášky  a  dne, kterým lhůta uplyne. Výtah je v případě
vydání  rozhodnutí o úpadku pořízen v českém jazyce a opatřen hlavičkou
"Výzva  k  přihlášení  pohledávky.  Dodržte lhůty!" přeloženou do všech
úředních  jazyků  Evropské  unie  a  dalších  států  tvořících Evropský
hospodářský   prostor.  V  případě  vyhlášení  moratoria,  nebo  vydání
rozhodnutí  o způsobu řešení úpadku, které nebylo spojeno s rozhodnutím
o úpadku, je výtah pořízen v úředních jazycích dotčených států.

(7)  Účinky  vyhlášení moratoria, rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí o
způsobu  řešení  úpadku,  včetně  účinků  na práva a povinnosti třetích
osob,  nastanou  bez  ohledu  na  splnění informačních povinností podle
odstavců   1   až  6  ve  všech  státech  Evropské  unie  a  Evropského
hospodářského  prostoru  od  okamžiku,  kdy  nastaly v České republice.
Jestliže  osoba,  která  má  závazek vůči dlužníkovi, který je fyzickou
osobou,  plnila  tento  závazek  dlužníku,  přestože podle rozhodnutí o
úpadku  nebo  podle  rozhodnutí  o  způsobu  řešení úpadku již mělo být
plněno  insolvenčnímu  správci,  a  plnění  se  nedostalo  do majetkové
podstaty,  není  tím  svého  závazku  zproštěna,  ledaže prokáže, že jí
takové rozhodnutí nebylo známo. Má se za to, že před zveřejněním výtahu
takové  rozhodnutí  této  osobě  nebylo  známo a že se o něm dozvěděla,
jakmile byl výtah zveřejněn.

(8) Insolvenční soud, který

a) vydal rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek pobočky
zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. f), nebo

b)  vyhlásil  moratorium,  vydal  rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí o
způsobu  řešení  úpadku, osoby se sídlem nebo místem podnikání na území
České  republiky  nebo  mimo  území  členských  států  Evropské  unie a
Evropského hospodářského prostoru oprávněné vydávat elektronické peníze
na  základě  povolení  podle  zvláštního  právního  předpisu, informuje
prostřednictvím  orgánu dozoru nebo dohledu o takovém rozhodnutí orgány
dozoru nebo dohledu v členských státech Evropské unie a dalších státech
tvořících   Evropský   hospodářský   prostor,  ve  kterých  má  dlužník
organizační  složku,  a  to  před  zveřejněním příslušného rozhodnutí v
insolvenčním  rejstříku,  a  není-li  to  možné,  neprodleně poté; tato
informace obsahuje i upozornění na možné důsledky přijatého rozhodnutí.

(9)  Insolvenční  soud  i  insolvenční správce usilují o koordinaci své
činnosti  s  příslušnými  orgány  v  členských  státech Evropské unie a
dalších  státech  tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má
dlužník organizační složku.

(10)  Orgán  dozoru  nebo  dohledu je oprávněn od insolvenčního správce
požadovat informace týkající se insolvenčního řízení.

§ 371

Zpráva o postupu insolvenčního řízení

Insolvenční  správce  je povinen pravidelně, nejméně však jednou ročně,
uveřejňovat  vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o postupu
insolvenčního řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským výborem.

§ 372

Insolvenční správce

(1)  Insolvenční  správce  může  se souhlasem insolvenčního soudu určit
osobu,  která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na
území  jiného  členského státu Evropské unie a Evropského hospodářského
prostoru.

(2) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na
území ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících
Evropský  hospodářský  prostor s výjimkou užití donucovacích prostředků
či  jiného  užití  síly  a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná
řízení, ke kterým jsou příslušné soudy, správní orgány nebo jiné orgány
daného státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle odstavce 1.

(3) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o
svém  ustanovení  s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je
vyžadován;  podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i
na území třetích států.

(4) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a
dalších  států  tvořících  Evropský  hospodářský prostor se insolvenční
správce  řídí  právním  řádem daného státu, zejména ohledně postupů při
prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům.

(5)  Jestliže  to  právní  předpisy  daného státu stanoví nebo je-li to
potřebné  k  úspěšnému  prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce
povinen  žádat,  aby  údaj  o  rozhodnutí  o úpadku nebo o rozhodnutí o
způsobu  řešení  úpadku  byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním
rejstříku  nebo  v  jiném  veřejném  seznamu nebo rejstříku. Náklady na
pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.

§ 373

Zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka

(1)  Pohledávky  věřitelů  vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím
banka  nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky
podle  §  367 odst. 1 písm. f), se pokládají za přihlášené podle tohoto
zákona. Okamžikem přihlášení pohledávky je prohlášení konkursu.

(2)  Insolvenční  správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději
však  do  60  dnů  ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli
podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede

a) že na majetek osoby uvedené v odstavci 1 byl prohlášen konkurs,

b)  výši  pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, že
do  této  výše  se  jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně
charakter  jeho pohledávky, především, zda jde o věřitele s pohledávkou
za  majetkovou  podstatou  (§  168),  věřitele  s  pohledávkou na roveň
postavenou  pohledávce  za  majetkovou  podstatou  (§  169), věřitele s
pohledávkou  s  právem  na  uspokojení  ze  zajištění  [§  2 písm. g)],
věřitele   s   pohledávkou  jinak  zajištěnou,  věřitele  s  podřízenou
pohledávkou  (§  172 odst. 2) nebo zda je pohledávka spojena s výhradou
vlastnictví k předmětu plnění ze závazkového vztahu; do výše pohledávky
se  nezapočítává  nárok  věřitele na náhradu za pojištěnou pohledávku z
Fondu pojištění vkladů, z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry,
ze  Zajišťovacího  fondu družstevních záložen podle zvláštního právního
předpisu  nebo  od jiné osoby plnící obdobný účel; výše nároku věřitele
vůči  těmto  osobám  však  musí být z oznámení zřejmá, i když k výplatě
náhrady již došlo,

c)  jakým  způsobem,  v  jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti
výši  pohledávky,  jaké  jsou  následky  marného uplynutí této lhůty, a
informaci  o  postupu  pro  případ,  že  nedojde  k  dohodě o výši nebo
charakteru pohledávky,

d) místo a termín konání schůze věřitelů,

e) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,

f) případná další opatření.

(3)  Věřitelům,  kteří mají sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se
obvykle  zdržují,  v  členském  státě  Evropské  unie  nebo jiném státě
tvořícím  Evropský  hospodářský  prostor,  zasílá  insolvenční  správce
oznámení  podle odstavce 2 v českém jazyce, opatřené hlavičkou "Výzva k
předložení  námitek  ohledně  pohledávky. Dodržte lhůty!" přeloženou do
všech  úředních jazyků Evropské unie a dalších států tvořících Evropský
hospodářský prostor.

(4)  Věřitel,  který  nesouhlasí s výší své pohledávky nebo charakterem
pohledávky  uvedeným  v  oznámení  podle odstavce 2, může proti tomu ve
lhůtě  4  měsíců  ode  dne prohlášení konkursu uplatnit u insolvenčního
správce písemnou námitku; neučiní-li tak, platí, že s údaji uvedenými v
oznámení  souhlasí.  Ve  lhůtě  3  měsíců  ode  dne zveřejnění výtahu z
rozhodnutí  o prohlášení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie může
věřitel uplatnit námitku, že mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce
2.  V námitce uvede výši své pohledávky vůči dlužníku ke dni prohlášení
konkursu  na  majetek  dlužníka.  K námitce doloží úředně ověřené kopie
případných  listin, které osvědčují v námitce tvrzenou výši, den vzniku
a  charakter  pohledávky,  zejména  zda  jde o pohledávku za majetkovou
podstatou  (§  168),  pohledávku  na  roveň  postavenou  pohledávce  za
majetkovou  podstatou  (§  169),  pohledávku  s právem na uspokojení ze
zajištění  [§  2 písm. g)], pohledávku jinak zajištěnou, nebo zda jde o
podřízenou  pohledávku  (§  172  odst.  2),  a  uvede případnou výhradu
vlastnictví.

(5)  Věřitel,  který  má  sídlo,  ústředí,  bydliště nebo místo, kde se
obvykle  zdržuje,  v  členském  státě  Evropské  unie  nebo jiném státě
tvořícím   Evropský  hospodářský  prostor,  může  podat  námitku  podle
odstavce  4  v  úředním jazyce daného státu. V případě uvedeném v první
větě  odstavce  4  musí  být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky
proti  výši  pohledávky"  v  českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé
větě   odstavce  4  musí  být  námitka  opatřena  hlavičkou  "Přihláška
pohledávky" v českém jazyce. Je-li mu obsah námitky zřejmý, insolvenční
správce  k  ní  přihlédne,  i  když není opatřena uvedenou hlavičkou. K
později  uplatněné  námitce  nemusí  insolvenční  správce  přihlédnout,
ledaže  je  zřejmé,  že  námitka  byla včas odevzdána orgánu, který měl
povinnost  ji  doručit. Insolvenční správce může požadovat, aby věřitel
předložil překlad námitky do českého jazyka.

(6)  Věřitel,  který  uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do 2
měsíců  po  uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním
správcem  písemně na výši nebo charakteru své pohledávky, může uplatnit
své  právo  žalobou  na  určení  u  insolvenčního  soudu do 3 měsíců po
uplynutí  lhůty  k  písemné  dohodě;  jde o incidenční spor. Nedojde-li
žaloba  v  této  lhůtě  insolvenčnímu  soudu, k pohledávce se nad rámec
údajů uvedených v účetnictví dlužníka nepřihlíží.

(7)  Jestliže  insolvenční soud vyhověl žalobě na určení podle odstavce
6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku
odpovídající  nákladům  sporu,  které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak
dobrovolně, může se splnění této povinnosti domáhat žalobou kterýkoli z
věřitelů.  Povinnosti  podle věty první se insolvenční správce zprostí,
jestliže prokáže, že o skutečné výši nebo charakteru pohledávky nevěděl
a ani při vynaložení odborné péče vědět nemohl.

(8)  Na  Fond pojištění vkladů, Zajišťovací fond družstevních záložen a
Garanční  fond  obchodníků s cennými papíry se hledí jako na přihlášené
věřitele  dlužníka  s  pohledávkou  ve výši stanovené zvláštním právním
předpisem.  Za  přihlášeného věřitele se považuje též zahraniční osoba,
která  poskytla  náhradu  pohledávky  za  dlužníka  z  titulu obdobného
pojištění  vkladů nebo zákaznického majetku podle práva členského státu
Evropské  unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor
a na kterou z tohoto důvodu pohledávka přešla.

§ 374

Přihlašování pohledávek

(1) Je-li dlužníkem instituce elektronických peněz nebo osoba se sídlem
nebo místem podnikání na území České republiky nebo mimo území Evropské
unie   nebo   Evropského   hospodářského   prostoru  oprávněná  vydávat
elektronické  peníze  na  základě  povolení  podle  zvláštního právního
předpisu,  zašle  insolvenční  správce  každému ze známých věřitelů bez
zbytečného  odkladu,  nejpozději  však do 60 dnů od rozhodnutí o úpadku
nebo rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, oznámení, ve kterém uvede

a)  že bylo vydáno rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí o způsobu řešení
úpadku dlužníka,

b)  že z účetnictví dlužníka vyplývá pohledávka věřitele a v jaké výši,
jakého  je  pohledávka  charakteru,  především,  zda  jde  o věřitele s
pohledávkou  za majetkovou podstatou (§ 168), věřitele s pohledávkou na
roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), věřitele s
pohledávkou  s  právem  na  uspokojení  ze  zajištění  [§  2 písm. g)],
věřitele   s   pohledávkou  jinak  zajištěnou,  věřitele  s  podřízenou
pohledávkou  (§  172 odst. 2) nebo zda je pohledávka spojena s výhradou
vlastnictví k předmětu plnění ze závazkového vztahu,

c)  jakým  způsobem,  v  jaké lhůtě a u koho lze přihlásit pohledávku a
jaké jsou následky marného uplynutí lhůty,

d) místo a termín konání schůze věřitelů,

e) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,

f) případná další opatření.

(2)  Věřitelům,  kteří mají sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se
obvykle  zdržují,  v  členském  státě  Evropské  unie  nebo jiném státě
tvořícím  Evropský  hospodářský  prostor,  zasílá  insolvenční  správce
oznámení  podle odstavce 1 v českém jazyce, které je opatřeno hlavičkou
"Výzva  k  přihlášení  pohledávky.  Dodržte lhůty!" přeloženou do všech
úředních  jazyků  Evropské  unie  a  dalších  států  tvořících Evropský
hospodářský prostor.

(3)  Věřitel  doloží  přihlášku  pohledávky  kopiemi případných listin,
které  osvědčují  v  přihlášce  tvrzenou  výši,  den vzniku a charakter
pohledávky,  zejména  zda  jde  o pohledávku za majetkovou podstatou (§
168), pohledávku na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou
(§ 169), pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění [§ 2 písm. g)],
pohledávku  jinak  zajištěnou,  nebo zda jde o podřízenou pohledávku (§
172 odst. 2), a uvede případnou výhradu vlastnictví.

(4)  Věřitel,  který  má  sídlo,  ústředí,  bydliště nebo místo, kde se
obvykle  zdržuje,  v  členském  státě  Evropské  unie  nebo jiném státě
tvořícím  Evropský hospodářský prostor, může přihlásit pohledávku podle
předchozího  odstavce v úředním jazyce daného státu. Přihláška musí být
opatřena  hlavičkou "Přihláška pohledávky" v českém jazyce. Insolvenční
správce  může  požadovat,  aby  věřitel  předložil překlad přihlášky do
českého  jazyka. Je-li mu obsah přihlášky zřejmý, insolvenční správce k
ní  přihlédne,  i když není opatřena uvedenou hlavičkou. K pozdě podané
přihlášce  nemusí insolvenční správce přihlédnout, ledaže je zřejmé, že
přihláška byla včas odevzdána orgánu, který měl povinnost ji doručit.

(5)  Věřiteli,  který  má  sídlo,  ústředí, bydliště nebo místo, kde se
obvykle  zdržuje,  v  členském  státě  Evropské  unie  nebo jiném státě
tvořícím   Evropský   hospodářský  prostor,  se  lhůta  pro  přihlášení
pohledávky prodlužuje o 15 dní.

§ 375

Hypoteční podstata

(1)  Je-li dlužníkem banka, které byla odňata licence, majetek sloužící
ke   krytí  hypotečních  zástavních  listů  podle  zvláštního  právního
předpisu tvoří hypoteční podstatu.

(2)  Z výtěžku zpeněžení hypoteční podstaty se kdykoli uspokojí náklady
spojené  se  správou  a  zpeněžováním  hypoteční  podstaty  a  po jejím
zpeněžení pohledávky majitelů hypotečních zástavních listů. Zbude-li po
uspokojení těchto pohledávek část výtěžku zpeněžení hypoteční podstaty,
použije  se v rozvrhu k uspokojení ostatních pohledávek. Nepostačuje-li
výtěžek  zpeněžení  hypoteční podstaty k uspokojení pohledávek majitelů
hypotečních  zástavních  listů v plné výši, uspokojí se tyto pohledávky
poměrně. Neuspokojená část těchto pohledávek se při rozvrhu zařadí mezi
ostatní pohledávky.

§ 376

Soudní  nebo  správní  orgán  členského státu Evropské unie nebo jiného
státu  tvořícího  Evropský  hospodářský  prostor, na jehož území banka,
spořitelní a úvěrní družstvo, instituce elektronických peněz nebo osoba
se  sídlem  nebo  místem  podnikání  na území České republiky oprávněná
vydávat  elektronické  peníze  na  základě  povolení  podle  zvláštního
právního předpisu vykonává svou činnost, může přijmout opatření podle §
367 odst. 2 písm. b) pouze s účinky na území svého státu.

Oddíl 3

Úpadek zahraniční banky nebo instituce elektronických peněz podnikající
na  území České republiky na základě jednotné licence a úpadek osoby se
sídlem  nebo  místem podnikání na území jiného členského státu Evropské
unie   nebo   jiného  státu  tvořícího  Evropský  hospodářský  prostor,
oprávněné   vydávat  elektronické  peníze  na  základě  povolení  podle
zvláštního právního předpisu

§ 377

Přijmout  opatření podle § 367 odst. 2 může pouze příslušný orgán státu
Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
ve kterém zahraniční banka nebo instituce elektronických peněz obdržela
oprávnění,  na  jehož  základě  vykonává  svou  činnost  na území České
republiky,  nebo  na  jehož  území  má sídlo nebo místo podnikání osoba
oprávněná   vydávat  elektronické  peníze  na  základě  povolení  podle
zvláštního právního předpisu. Účinky opatření, včetně účinků na práva a
povinnosti  třetích osob, se uznávají od okamžiku, kdy nabyly účinnosti
ve  státě,  ve  kterém  bylo  opatření  přijato,  bez ohledu na splnění
případných informačních povinností.

§ 378

(1)  Osoba  provádějící  opatření  podle  § 367 odst. 2 a její případný
zástupce   (dále  jen  "zahraniční  insolvenční  správce")  doloží  své
ustanovení  úředně  ověřenou  kopií  rozhodnutí  o  ustanovení vydaného
příslušným  správním nebo soudním orgánem členského státu Evropské unie
nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Vyšší ověření
kopie se nevyžaduje, lze však požadovat její překlad do českého jazyka.

(2)  Zahraniční insolvenční správce je oprávněn vykonávat své pravomoci
podle  právních  předpisů  státu, ve kterém byl ustanoven; výkon těchto
pravomocí  na  území České republiky nesmí zahrnovat užití donucovacích
prostředků  či  jiného  užití  síly a pravomoc závazně rozhodovat spory
nebo  jiná  řízení, ke kterým jsou příslušné soudy, správní orgány nebo
jiné  orgány  České  republiky. V souladu s těmito právními předpisy je
zahraniční  insolvenční  správce oprávněn v průběhu řízení podle tohoto
zákona jmenovat osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.

(3)  Při  výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční
insolvenční správce řídí právním řádem České republiky, zejména ohledně
postupů při prodeji majetku, povinnosti zápisu do katastru nemovitostí,
obchodního  rejstříku  nebo  jiného veřejného seznamu nebo rejstříku, a
při poskytování informací zaměstnancům.

(4)  Zahraniční  insolvenční správce nebo kterýkoli správní nebo soudní
orgán  členského  státu podle § 377 může žádat, aby údaj o rozhodnutí o
úpadku  nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán v katastru
nemovitostí,  v  obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo
rejstříku.  Náklady  na  pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou
podstatou.

Díl 2

Úpadek  pojišťoven  a tuzemských zajišťoven provozujících svoji činnost
na území České republiky

Oddíl 1

Obecná ustanovení

§ 379

(1)  Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslušné předpisy Evropských
společenství^54) a použijí se na úpadek

a) tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny poté, co jim bylo odejmuto
povolení   podle   zvláštních  právních  předpisů  upravujících  jejich
činnost,

b)  pobočky  pojišťovny  z  třetího  státu  poté,  co  jí bylo odejmuto
povolení podle zvláštního právního předpisu^55),

c)   pobočky   pojišťovny   z  jiného  členského  státu  Evropské  unie
provozující  pojišťovací  činnost  na  území České republiky na základě
práva  zřizovat své pobočky v rozsahu, v jakém jí bylo uděleno povolení
k provozování pojišťovací činnosti ve státě jejího sídla^56) .

(2)  Osoba  uvedená  v  odstavci  1  písm.  c) je v úpadku, jestliže je
prováděno

a)  kolektivní  řízení,  jehož  součástí je prodej majetku pojišťovny a
rozdělení  výnosu  z  prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo společníky,
zahrnující  nevyhnutelně  jakoukoliv intervenci správních nebo soudních
orgánů  členského  státu  Evropské  unie  nebo  jiného  státu tvořícího
Evropský  hospodářský prostor, včetně případů, kdy je kolektivní řízení
ukončeno  oddlužením  nebo  jiným obdobným opatřením, bez ohledu na to,
zda  je  či není způsobeno platební neschopností nebo zda je dobrovolné
nebo povinné,

b)  opatření,  zahrnující jakoukoliv intervenci správních nebo soudních
orgánů  členského  státu  Evropské  unie  nebo  jiného  státu tvořícího
Evropský  hospodářský  prostor,  jehož  účelem  je uchovat nebo obnovit
zdravou  finanční situaci osoby a které může mít vliv na již existující
práva  třetích  osob,  včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení
plateb,   pozastavení   vymahatelnosti  pohledávek,  odložení  opatření
souvisejících   s   výkonem   rozhodnutí   nebo  exekucí  nebo  krácení
pohledávek.

(3)  Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li stanoveno jinak,
též  ustanovení  ostatních  částí  zákona;  jde-li  o úpadek osob podle
odstavce  1  písm.  a)  a  b),  pak  s výjimkou ustanovení upravujících
moratorium, reorganizaci a oddlužení.

Oddíl 2

Úpadek   tuzemské   pojišťovny   nebo  tuzemské  zajišťovny  a  pobočky
pojišťovny z třetího státu po odnětí povolení

§ 380

(1) Insolvenční návrh ohledně osob uvedených v § 379 odst. 1 písm. a) a
b)  podává  orgán dozoru, který uděluje povolení k provozování činnosti
podle  zvláštního  právního předpisu^57) (dále jen "orgán dozoru"). Tím
není  dotčeno  ustanovení § 97. V návrhu orgán dozoru uvede rozhodující
skutečnosti,  které  osvědčují  úpadek  dlužníka,  a  k  návrhu připojí
listiny k doložení svých tvrzení.

(2) Záloha na náklady insolvenčního řízení se orgánu dozoru neukládá.

§ 381

(1)  Insolvenční  řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích
osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu
dlužníku,  včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichž
složení  se postupem doby mění, který se v okamžiku rozhodnutí o úpadku
nachází  na  území  jiného  členského  státu Evropské unie nebo dalšího
státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména není dotčeno

a)  právo  zpeněžit  majetek  nebo nechat jej zpeněžit a uspokojit se z
výnosu  nebo  příjmu  plynoucího  z  tohoto majetku, zejména na základě
zástavního práva,

b)  výhradní  právo na plnění, zejména při zajištění zástavním právem k
pohledávce nebo postoupením pohledávky,

c)  právo  požadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli,
kdo majetkovou hodnotu drží nebo užívá proti vůli oprávněné osoby,

d) právo požívat plody.

(2) Insolvenční řízení

a)  nemá  vliv  na  práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického
práva  vůči  dlužníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamžiku prohlášení
konkursu  majetek,  jehož  se  výhrada  týká,  nachází  na území jiného
členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský
prostor,

b)  není  důvodem  pro  odstoupení  od  kupní smlouvy, u níž je dlužník
prodávajícím  a  zboží  již  bylo  dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení
takové kupní smlouvy, a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva,
pokud  se  v  okamžiku  prohlášení konkursu majetek, který je předmětem
prodeje,  nachází  na  území  jiného členského státu Evropské unie nebo
dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,

c)  nemá  vliv  na  právo věřitele požadovat započtení proti pohledávce
dlužníka,   pokud   toto  započtení  povoluje  právo,  kterým  se  řídí
pohledávka dlužníka.

(3)   Ustanovením   odstavce  1  není  dotčeno  právo  podat  z  důvodů
poškozování  věřitelů  žalobu  o  určení  neplatnosti  nebo neúčinnosti
právního úkonu ani právo odporovat právnímu úkonu.

(4)  Pro  účely  ustanovení odstavce 1 se za věcné právo považuje právo
zapsané ve veřejném registru a účinné vůči třetím osobám.

§ 382

Informování orgánu dozoru a veřejnosti

(1)  Insolvenční  soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání
rozhodnutí  o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek osoby uvedené v
§  379  odst.  1  písm. a) orgány dozoru všech členských států Evropské
unie  a všech dalších státech tvořících Evropský hospodářský prostor, a
to  před  zveřejněním  rozhodnutí  o  úpadku  a o prohlášení konkursu v
insolvenčním  rejstříku, a není-li to možné, neprodleně poté. Informace
musí  obsahovat  i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku a o
prohlášení konkursu.

(2)  Insolvenční  správce  bez  zbytečného  odkladu  zajistí zveřejnění
výtahu z rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu v Úředním věstníku
Evropské unie. Výtah se zveřejňuje v českém jazyce.

(3) Výtah obsahuje

a) označení dlužníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,

b)  informaci  o  tom,  že insolvenční soud podle českého práva zjistil
úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na majetek dlužníka,

c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu,

d) označení sídla insolvenčního soudu,

e) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.

(4)  Insolvenční  soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání
rozhodnutí  o  úpadku  a  o  prohlášení  konkursu  na  majetek  pobočky
pojišťovny  ze  třetího  státu  orgány  dozoru  všech  členských  států
Evropské  unie  a  všech  dalších  států tvořících Evropský hospodářský
prostor,  a  to  před  zveřejněním  rozhodnutí  o úpadku a o prohlášení
konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně poté.
Informace obsahuje i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku a
o  prohlášení  konkursu.  Insolvenční soud, insolvenční správce a orgán
dozoru  usilují  o  koordinaci  své  činnosti  s  příslušnými  orgány v
ostatních  členských  státech Evropské unie a dalších státech tvořících
Evropský hospodářský prostor, ve kterých má pojišťovna ze třetího státu
pobočku.

(5)  Orgán  dozoru  je  oprávněn  od  insolvenčního  správce  požadovat
informace týkající se insolvenčního řízení.

§ 383

Zpráva o postupu insolvenčního řízení

(1)  Insolvenční  správce  je  povinen  pravidelně, nejméně však jednou
ročně,  uveřejňovat  vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o
postupu  insolvenčního řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským
výborem.

(2)  Orgán dozoru je povinen poskytnout na požádání informace o postupu
insolvenčního  řízení,  které  mu  poskytl  insolvenční správce, orgánu
dozoru  jiného  členského  státu  Evropské  unie  nebo  státu tvořícího
Evropský hospodářský prostor.

§ 384

Insolvenční správce

(1)  Insolvenční  správce  může  se souhlasem insolvenčního soudu určit
osobu,  která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na
území jiného státu.

(2) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na
území ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících
Evropský  hospodářský  prostor s výjimkou užití donucovacích prostředků
či  jiného  užití  síly  a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná
řízení,  ke  kterým  jsou  příslušné  soudy  nebo správní orgány daného
státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle odstavce 1.

(3) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o
svém  ustanovení  s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je
vyžadován;  podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i
na území třetích států.

(4) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a
dalších   států  tvořících  Evropský  hospodářský  prostor  insolvenční
správce  dodržuje  právní řád daného státu, zejména ohledně postupů při
prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům.

(5)  Jestliže  to  právní  předpisy  daného státu stanoví nebo je-li to
potřebné  k  úspěšnému  prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce
povinen  žádat,  aby  údaj  o  rozhodnutí  o úpadku nebo o rozhodnutí o
prohlášení  konkursu  byl  zapsán  v  katastru nemovitostí, v obchodním
rejstříku  nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady zápisu
jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.

§ 385

Zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka

(1)  Pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka se pokládají
za  přihlášené  podle tohoto zákona. Okamžikem přihlášení pohledávky je
prohlášení konkursu.

(2)  Insolvenční  správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději
však  do  60  dnů  ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli
podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede

a)  že  na  majetek  osoby uvedené v § 379 odst. 1 písm. a) nebo b) byl
prohlášen konkurs,

b)  výši  pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, že
do  této  výše  se  jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně
charakter  jeho pohledávky, především, zda jde o věřitele s pohledávkou
za  majetkovou  podstatou  (§  168),  věřitele  s  pohledávkou na roveň
postavenou  pohledávce  za  majetkovou  podstatou  (§  169), věřitele s
pohledávkou  s  právem  na  uspokojení  ze  zajištění  [§  2 písm. g)],
věřitele   s   pohledávkou  jinak  zajištěnou,  věřitele  s  podřízenou
pohledávkou  (§  172 odst. 2) nebo zda je pohledávka spojena s výhradou
vlastnictví k předmětu plnění ze závazkového vztahu,

c)  jakým  způsobem,  v  jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti
výši  pohledávky,  jaké  jsou  následky  marného uplynutí této lhůty, a
informaci  o  postupu  pro  případ,  že  nedojde  k  dohodě o výši nebo
charakteru pohledávky,

d)  v  případě  pohledávky  z  pojištění účinky insolvenčního řízení na
pojistnou  smlouvu,  na jejímž základě tato pohledávka vznikla, zejména
datum  zániku  účinnosti  pojistné  smlouvy,  včetně  práv a povinností
vyplývajících pojištěné osobě nebo pojištěným osobám z této smlouvy,

e) místo a termín konání schůze věřitelů,

f) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,

g) případná další opatření.

(3)  Věřitelům,  kteří mají sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se
obvykle  zdržují,  v  členském  státě  Evropské  unie  nebo jiném státě
tvořícím  Evropský  hospodářský  prostor,  zasílá  insolvenční  správce
oznámení  podle odstavce 2 v českém jazyce, které je opatřeno hlavičkou
"Výzva   k  předložení  námitek  ohledně  pohledávky.  Dodržte  lhůty!"
přeloženou  do  všech  úředních  jazyků  Evropské  unie a dalších států
tvořících  Evropský  hospodářský  prostor.  Jde-li  však o pohledávku z
pojištění,  musí  insolvenční  správce  zaslat  věřiteli oznámení podle
odstavce  2  v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského
státu  Evropské  unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský
prostor,  kde  má  věřitel  sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se
obvykle zdržuje.

(4)  Věřitel,  který  nesouhlasí s výší své pohledávky nebo charakterem
pohledávky  uvedeným  v  oznámení  podle odstavce 2, může proti tomu ve
lhůtě  4  měsíců  ode  dne prohlášení konkursu uplatnit u insolvenčního
správce písemnou námitku; neučiní-li tak, platí, že s údaji uvedenými v
oznámení  souhlasí.  Ve  lhůtě  3  měsíců  ode  dne zveřejnění výtahu z
rozhodnutí  o prohlášení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie může
věřitel uplatnit námitku, že mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce
2. V námitce uvede výši své pohledávky za osobou uvedenou v § 379 odst.
1  písm. a) nebo b) ke dni prohlášení konkursu na tuto osobu. K námitce
doloží  úředně  ověřené  kopie  případných  listin,  které  osvědčují v
námitce  tvrzenou  výši, den vzniku a charakter pohledávky, zejména zda
jde  o  pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168), pohledávku na roveň
postavenou  pohledávce  za  majetkovou  podstatou (§ 169), pohledávku s
právem  na  uspokojení  ze  zajištění  [§ 2 písm. g)], pohledávku jinak
zajištěnou  nebo  zda  jde  o  podřízenou pohledávku (§ 172 odst. 2), a
uvede  případnou  výhradu vlastnictví. Jde-li o pohledávku podle § 386,
nemusí věřitel údaj o přednostním pořadí při uspokojení uvádět.

(5)  Věřitel,  který  má  sídlo,  ústředí,  bydliště nebo místo, kde se
obvykle  zdržuje,  v  členském  státě  Evropské  unie  nebo jiném státě
tvořícím   Evropský  hospodářský  prostor,  může  podat  námitku  podle
odstavce  4  v  úředním jazyce daného státu. V případě uvedeném v první
větě  odstavce  4  musí  být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky
proti  výši  pohledávky"  v  českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé
větě   odstavce  4  musí  být  námitka  opatřena  hlavičkou  "Přihláška
pohledávky" v českém jazyce. Je-li mu obsah námitky zřejmý, insolvenční
správce  k  ní  přihlédne,  i  když není opatřena uvedenou hlavičkou. K
později  uplatněné  námitce  nemusí  insolvenční  správce  přihlédnout,
ledaže  je  zřejmé,  že  námitka  byla včas odevzdána orgánu, který měl
povinnost  ji  doručit. Insolvenční správce může požadovat, aby věřitel
předložil překlad námitky do českého jazyka.

(6)  Věřitel,  který  uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do 2
měsíců  po  uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním
správcem  písemně na výši nebo charakteru své pohledávky, může uplatnit
své  právo  žalobou  na  určení  u  insolvenčního  soudu do 3 měsíců po
uplynutí  lhůty  k  písemné  dohodě;  jde o incidenční spor. Nedojde-li
žaloba  v  této  lhůtě  insolvenčnímu  soudu, k pohledávce se nad rámec
údajů uvedených v účetnictví dlužníka nepřihlíží.

(7)  Jestliže  insolvenční soud vyhověl žalobě na určení podle odstavce
6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku
odpovídající  nákladům  sporu,  které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak
dobrovolně, může se splnění této povinnosti domáhat žalobou kterýkoli z
věřitelů.  Povinnosti  podle věty první se insolvenční správce zprostí,
jestliže prokáže, že o skutečné výši nebo charakteru pohledávky nevěděl
a ani při vynaložení odborné péče vědět nemohl.

§ 386

Zvláštní ustanovení o rozvrhu

Uspokojení  pohledávek  z  pojištění má přednost před jakýmikoli jinými
nároky vůči dlužníku, s výjimkou hotových výdajů a odměny insolvenčního
správce  a  náhrady  nutných  výdajů  a  odměny  likvidátora za činnost
prováděnou po rozhodnutí o úpadku.

Oddíl 3

Úpadek pojišťovny z jiného členského státu provozující svoji činnost na
území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky

§ 387

Opatření podle § 379 odst. 2 může přijmout pouze příslušný orgán státu,
v  němž  osoba  uvedená v § 379 odst. 1 písm. c) obdržela oprávnění, na
jehož  základě provozuje svojí činnost na území České republiky. Účinky
opatření  včetně  účinků na práva a povinnosti třetích osob se uznávají
od  okamžiku,  kdy  nabyly  účinnosti ve státě, ve kterém bylo opatření
přijato.

§ 388

(1)  Osoba  provádějící  opatření  podle  § 379 odst. 2 a její případný
zástupce  (dále  jen  "zahraniční  insolvenční  správce pojišťovny nebo
zajišťovny")  doloží  své ustanovení úředně ověřenou kopií rozhodnutí o
ustanovení  vydaného příslušným správním nebo soudním orgánem členského
státu  Evropské  unie  nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský
prostor,  ve  kterém  byla  udělena  licence  nebo  vydáno povolení, na
základě  kterého  pojišťovna  z  jiného členského státu provozuje svoji
činnost  na  území  České republiky. Vyšší ověření kopie se nevyžaduje,
lze však požadovat její překlad do českého jazyka.

(2)  Zahraniční  insolvenční  správce  pojišťovny  nebo  zajišťovny  je
oprávněn  vykonávat  své  pravomoci  podle  právních předpisů státu, ve
kterém  byl  ustanoven; výkon těchto pravomocí na území České republiky
nesmí  zahrnovat  užití  donucovacích prostředků či jiného užití síly a
pravomoc  závazně  rozhodovat  spory  nebo  jiná řízení, ke kterým jsou
příslušné  soudy  nebo jiné správní orgány České republiky. V souladu s
těmito  právními  předpisy je zahraniční insolvenční správce pojišťovny
nebo  zajišťovny oprávněn v průběhu řízení podle tohoto zákona jmenovat
osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.

(3)  Při  výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční
insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny řídí právním řádem České
republiky,  zejména  ohledně  postupů  při  prodeji majetku, povinnosti
zápisu  do  katastru  nemovitostí,  obchodního  rejstříku  nebo  jiného
veřejného   seznamu   nebo   rejstříku,  a  při  poskytování  informací
zaměstnancům.

(4)  Zahraniční  insolvenční  správce  pojišťovny  nebo zajišťovny nebo
kterýkoli  správní nebo soudní orgán členského státu Evropské unie nebo
jiného  státu  tvořícího  Evropský  hospodářský  prostor,  v  němž byla
udělena licence nebo vydáno povolení, může žádat, aby údaj o rozhodnutí
o  úpadku  nebo  o  rozhodnutí  o  způsobu  řešení  úpadku byl zapsán v
katastru  nemovitostí,  v  obchodním  rejstříku  nebo  v jiném veřejném
seznamu nebo rejstříku.

Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.

Hlava V

Oddlužení

§ 389

(1)   Dlužník,   který  není  podnikatelem,  může  insolvenčnímu  soudu
navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

(2) Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

§ 390

(1) Návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním
návrhem.  Podá-li  insolvenční  návrh jiná osoba, lze návrh na povolení
oddlužení  podat  nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu
dlužníku;  o  tom  musí  být  dlužník při doručení insolvenčního návrhu
poučen.

(2)  Podáním návrhu na povolení oddlužení nejsou dotčeny účinky spojené
s nařízením předběžného opatření insolvenčním soudem.

(3)  Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu
nebyl  oprávněn,  insolvenční  soud  odmítne  rozhodnutím, které doručí
dlužníku,  osobě,  která  takový  návrh podala, insolvenčnímu správci a
věřitelskému  výboru.  Odvolání  může  podat  pouze osoba, která takový
návrh podala.

§ 391

(1)  Návrh  na  povolení  oddlužení  musí  vedle  obecných  náležitostí
podání20) obsahovat

a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,

b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech,

c) údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.

(2)   Návrh  na  povolení  oddlužení  lze  podat  pouze  na  formuláři;
náležitosti   formuláře   stanoví   prováděcí  právní  předpis.  Podobu
formuláře  zveřejní  ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup;
tato služba nesmí být zpoplatněna.

§ 392

1) K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit

a)  seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke
kterým  v  mezidobí  došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním
řízení již dříve předložil,

b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,

c)  písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem
dohodl,  s  tím,  že  hodnota  plnění, které při oddlužení obdrží, bude
nižší než 30 % jeho pohledávky.

(2) V seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst.
2  u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o
jeho  pořizovací  ceně  a  odhad  obvyklé  ceny majetku ke dni pořízení
seznamu.  Nejde-li  o  nemovitosti  nebo  o  majetek,  který  slouží  k
zajištění,  ocenění znalcem se nevyžaduje. V písemném souhlasu věřitele
podle  odstavce 1 písm. c) musí být uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota
plnění,  na  kterém  se  s  dlužníkem  dohodl; podpis věřitele musí být
úředně ověřen.

(3)  Osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci
nebo  ručitelé  dlužníka  musí  návrh  spolupodepsat.  Dále  musí návrh
podepsat  i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení
souhlasí;  to  neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z
nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností
dlužníka   vůči   jeho   manželu  a  nezaopatřeným  dětem  nebo  rozsah
vyživovacích  povinností  dlužníkova  manžela. Všechny podpisy musí být
úředně ověřeny.

(4)  Pro  označení  osob v návrhu na povolení oddlužení a v seznamech k
němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.

§ 393

(1)  Neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo
je  nesrozumitelný  anebo  neurčitý,  insolvenční  soud usnesením vyzve
osobu,  která  jej  podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě,
která  nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo
doplnění provést.

(2)  Podle  odstavce  1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k
návrhu  na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo
neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.

(3)  Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes
jeho  výzvu  řádně  doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek
pokračovat  nebo  nejsou-li  k  němu  přes jeho výzvu připojeny zákonem
požadované  přílohy  anebo  neobsahují-li  tyto přílohy přes jeho výzvu
stanovené náležitosti.

(4)  Rozhodnutí  podle  odstavce  3  doručí  insolvenční soud dlužníku,
předběžnému  správci  nebo insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a
osobě,  která  návrh  na povolení oddlužení podala; odvolání proti němu
může podat jen osoba, která návrh na povolení oddlužení podala.

§ 394

(1)   Návrh  na  povolení  oddlužení  může  dlužník  vzít  zpět,  dokud
insolvenční soud nerozhodne o schválení oddlužení.

(2)  Zpětvzetí  návrhu  na povolení oddlužení vezme insolvenční soud na
vědomí  rozhodnutím,  které  se  doručuje  osobě,  která  návrh podala,
dlužníku,  insolvenčnímu  správci a věřitelskému výboru; odvolání proti
němu není přípustné.

(3)  Vzal-li dlužník návrh na povolení oddlužení zpět, nemůže jej podat
znovu.

(4)  Byl-li  návrh  na  povolení  oddlužení  vzat zpět až poté, co bylo
rozhodnuto   o  schválení  oddlužení,  insolvenční  soud  rozhodne,  že
zpětvzetí  není  účinné;  toto  rozhodnutí,  proti  němuž není odvolání
přípustné,   se   doručuje   osobě,   která   návrh  podala,  dlužníku,
insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení

§ 395

(1)  Insolvenční  soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se
zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b)  že  hodnota  plnění,  které  by  při oddlužení obdrželi nezajištění
věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s
nižším plněním souhlasí.

(2)  Insolvenční  soud  zamítne  návrh  na  povolení oddlužení i tehdy,
jestliže

a)  jej  znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo
již dříve rozhodnuto, nebo

b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup
dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

(3)  Na  nepoctivý  záměr  sledovaný  návrhem na povolení oddlužení lze
usuzovat  zejména  tehdy,  jestliže  ohledně  dlužníka,  jeho zákonného
zástupce,   jeho  statutárního  orgánu  nebo  člena  jeho  kolektivního
statutárního orgánu

a)  v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení
řešící  úpadek  takové  osoby,  a  to v závislosti na výsledku takového
řízení, nebo

b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením
insolvenčního   řízení   proběhlo   trestní   řízení,   které  skončilo
pravomocným  odsouzením  pro  trestný  čin  majetkové  nebo hospodářské
povahy.

(4)  Rozhodnutí  o  zamítnutí  návrhu na povolení oddlužení se doručuje
dlužníku,   osobě,   která   návrh   podala,  insolvenčnímu  správci  a
věřitelskému  výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která
návrh podala.

§ 396

(1)  Jestliže  insolvenční  soud  návrh  na povolení oddlužení odmítne,
vezme  na  vědomí  jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o
způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

(2)  Na  osobu,  jejíž  návrh  na  povolení  oddlužení insolvenční soud
odmítne,  vezme  na  vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, se použije
přiměřeně § 147.

§ 397

(1)  Nedojde-li  ke  zpětvzetí  návrhu na povolení oddlužení ani k jeho
odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. Rozhodnutí
o  povolení  oddlužení  se  doručuje  dlužníku, insolvenčnímu správci a
věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

(2)  Insolvenční  soud  může  po  rozhodnutí o povolení oddlužení i bez
návrhu změnit své předběžné opatření.

§ 398

(1)  Oddlužení  lze  provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním
splátkového kalendáře.

(2)  Při  oddlužení  zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně
podle  ustanovení  o  zpeněžení  majetkové podstaty v konkursu. Není-li
dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty
nenáleží  majetek,  který  dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení
poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

(3)  Při  oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po
dobu  5  let  měsíčně  splácet  nezajištěným  věřitelům ze svých příjmů
částku  ve  stejném  rozsahu,  v  jakém  z  nich  mohou  být při výkonu
rozhodnutí  nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky^29). Tuto
částku  rozvrhne  dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich
pohledávek   způsobem   určeným  v  rozhodnutí  insolvenčního  soudu  o
schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení
zajištění;  při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o
zpeněžení zajištění v konkursu.

§ 399

(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o hlasovacím právu věřitelů při
oddlužení  obdobně  §  49  až  53.  K  projednání  způsobu  oddlužení a
hlasování  o  jeho  přijetí  dochází  na  schůzi věřitelů za tím účelem
svolané   nebo  za  podmínek  stanovených  tímto  zákonem  mimo  schůzi
věřitelů.

(2) Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání
na  schůzi  věřitelů  podle  odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o
nezbytnosti  jejich  účasti.  Dlužník  je  povinen  zúčastnit se takové
schůze  osobně a zodpovědět dotazy přítomných věřitelů; jestliže se bez
omluvy   nedostaví   nebo  neshledá-li  insolvenční  soud  jeho  omluvu
důvodnou, má se za to, že vzal návrh na oddlužení zpět.

(3)  Schůzi  věřitelů  k  projednání způsobu oddlužení insolvenční soud
nesvolá  nebo  již  svolanou  schůzi věřitelů zruší, jestliže všichni k
tomu  oprávnění  věřitelé  hlasovali  o  přijetí způsobu oddlužení mimo
schůzi   věřitelů.   Výsledky  hlasování  v  takovém  případě  zveřejní
vyhláškou.

§ 400

(1)  O  přijetí způsobu oddlužení mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi
věřitelů,  a to i před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo i před
podáním  insolvenčního  návrhu,  jestliže  měli  možnost  seznámit se s
informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které
musí být obsaženy v návrhu na povolení oddlužení a v jeho přílohách.

(2)  Výsledky  hlasování  dosažené  mimo schůzi věřitelů se připočtou k
výsledkům  hlasování  dosažených  na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi
hlasováním  věřitele  mimo  schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi
věřitelů,   považuje  se  za  rozhodné  hlasování  věřitele  na  schůzi
věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně vyrozumí.

§ 401

Hlasování mimo schůzi věřitelů

(1)  Hlasují-li  věřitelé  o  přijetí  způsobu  oddlužení  mimo  schůzi
věřitelů  po  zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží
jen   tehdy,   hlasují-li  písemně,  podáním  výslovně  označeným  jako
"Hlasovací  lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze
kterého  je  nepochybné,  jak  hlasovali, a na kterém je úředně ověřena
pravost  jejich  podpisu,  a  bylo-li  toto  podání  obsahující všechny
náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející
schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

(2)  Hlasují-li  věřitelé  o  přijetí  způsobu  oddlužení  mimo  schůzi
věřitelů  před  zahájením  insolvenčního  řízení,  k  jejich  hlasu  se
přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako
"Hlasovací  lístek",  které  nesmí obsahovat žádný jiný právní úkon, ze
kterého  je  nepochybné,  jak  hlasovali, a na kterém je úředně ověřena
pravost  jejich  podpisu,  a  bylo-li  toto  podání  obsahující všechny
náležitosti  doručeno  dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou
dlužník  k  tomuto  účelu  stanovil a známým věřitelům písemně oznámil;
tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.

(3)  O  tom,  že  k  hlasování  věřitele  mimo  schůzi  věřitelů  nelze
přihlédnout  z  důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně
vyrozumí

a)  insolvenční  správce,  jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního
řízení,

b) dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.

(4) Náležitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.

§ 402

(1) Právo hlasovat o způsobu oddlužení mají pouze nezajištění věřitelé,
kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění věřitelé nehlasují ani
v  rozsahu,  ve  kterém  je  podle  znaleckého  posudku vypracovaného v
insolvenčním  řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než
výše  zajištěné  pohledávky.  Právo  hlasovat  nemají  osoby dlužníkovi
blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern^21).

(2) Svůj souhlas se způsobem oddlužení není věřitel oprávněn změnit.

(3) O způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů
nezajištěných  věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně
to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů.

(4)  Jestliže  ani  jeden  ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu
hlasů  nezajištěných  věřitelů  podle  odstavce  3,  rozhodne o způsobu
oddlužení  insolvenční  soud; učiní tak do skončení schůze věřitelů a v
případě  uvedeném  v  §  399  odst.  3 do 15 dnů po zveřejnění výsledků
hlasování v insolvenčním rejstříku.

§ 403

(1)  Má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by
jinak  odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na
ně  před  rozhodnutím  schůze  věřitelů o způsobu oddlužení a v případě
uvedeném  v  §  399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v
insolvenčním rejstříku.

(2)  Věřitelé,  kteří  hlasovali  o  přijetí  způsobu  oddlužení, mohou
namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí
návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do
skončení  schůze  věřitelů,  která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v
případě  uvedeném  v  §  399  odst.  3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků
hlasování  v  insolvenčním  rejstříku. K později vzneseným námitkám a k
námitkám  uplatněným  věřiteli,  kteří  nehlasovali  o  přijetí způsobu
oddlužení, se nepřihlíží.

(3)  Včas  podané  námitky  podle  odstavce  2,  uplatněné  oprávněnými
osobami,  projedná  insolvenční  soud  při jednání, ke kterému předvolá
dlužníka,  insolvenčního  správce,  věřitelský  výbor a věřitele, kteří
podali námitky.

Rozhodnutí o schválení oddlužení

§ 404

O tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po
skončení  jednání,  při kterém byly projednány námitky věřitelů podle §
403  odst.  2  a  v  případě,  že  věřitelé takové námitky neuplatnili,
neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

§ 405

(1)   Insolvenční   soud   oddlužení   neschválí,  jestliže  v  průběhu
insolvenčního   řízení   vyšly   najevo  skutečnosti,  které  by  jinak
odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném
v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení.

(2)  Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o
způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

(3)  Rozhodnutí,  jímž  oddlužení  neschválí,  doručí  insolvenční soud
zvlášť  dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání
proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník.

§ 406

(1)  Neshledá-li  důvody  k  vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční
soud  oddlužení  schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník,
tak  věřitelé,  včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o
něm nehlasovali.

(2)   V  rozhodnutí,  jímž  schvaluje  oddlužení  zpeněžením  majetkové
podstaty, insolvenční soud

a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem,

b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do
majetkové podstaty,

c)  označí  nezajištěné  věřitele,  kteří  souhlasili s tím, že hodnota
plnění,  které  při  oddlužení  obdrží,  bude  nižší  než  30  % jejich
pohledávky,  a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé
s dlužníkem dohodli.

(3)   V   rozhodnutí,  jímž  schvaluje  oddlužení  plněním  splátkového
kalendáře, insolvenční soud

a)  uloží  dlužníku, aby po dobu 5 let od platil nezajištěným věřitelům
vždy  ke  každému  1.  dni  v měsíci z příjmů, které získá po schválení
oddlužení,  částku  ve  stejném  rozsahu,  v jakém z nich mohou být při
výkonu    rozhodnutí    nebo    při   exekuci   uspokojeny   přednostní
pohledávky^29),   a  to  podle  poměru  jejich  pohledávek  určeného  v
rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby
byla  uhrazena  nejpozději  do  konce měsíce následujícího po měsíci, v
němž nastanou účinky schválení oddlužení,

b)  označí  příjmy,  ze  kterých  by  dlužník podle stavu ke dni vydání
rozhodnutí  měl  uhradit první splátku dlužníka, a uvede způsob výpočtu
částky, která z těchto příjmů zůstane dlužníku,

c)  označí  nezajištěné  věřitele,  kteří  souhlasili s tím, že hodnota
plnění,  které  při  oddlužení  obdrží,  bude  nižší  než  30  % jejich
pohledávky,  a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé
s dlužníkem dohodli.

(4)  Rozhodnutí  o  schválení  oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť
dlužníku,  insolvenčnímu  správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti
tomuto  rozhodnutí  může  podat  pouze  věřitel,  který  hlasoval proti
přijetí  schváleného  způsobu  oddlužení,  nebo věřitel, jehož námitkám
uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl.

§ 407

(1)   Účinky   schválení   oddlužení   nastávají  okamžikem  zveřejnění
rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.

(2)  Právní  mocí  rozhodnutí  o  schválení  oddlužení  se ruší omezení
dispozičních  oprávnění  dlužníka,  ke kterým došlo před jeho vydáním v
dosavadním  průběhu  insolvenčního  řízení  ze  zákona nebo rozhodnutím
insolvenčního soudu.

§ 408

(1)  O účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí
ohledně  majetku  náležejícího do majetkového podstaty v době schválení
oddlužení  obdobně  ustanovení  tohoto  zákona  o  účincích  prohlášení
konkursu.  Dispoziční  oprávnění  k  majetku,  který  dlužník  získá po
schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení
zpeněžením majetkové podstaty dlužník.

(2)  Poté,  co  insolvenční  správce  zpeněží  majetek,  který  podléhá
oddlužení  zpeněžením majetkové podstaty, se v insolvenčním řízení dále
postupuje  podle  ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v
konkursu.

§ 409

(1)  Od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční
oprávnění  k  příjmům,  které  získá po schválení oddlužení, dlužník. S
takto  nabytými  příjmy  je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v
rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

(2)   Dispoziční  oprávnění  k  majetku,  náležejícímu  do  majetkového
podstaty  v  době  schválení  oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o
schválení  oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí,
jde-li o majetek, který slouží k zajištění.

(3)  Majetek,  který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po
schválení  oddlužení  plněním  splátkového  kalendáře, nejdříve však po
zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky. Výtěžek zpeněžení
vydá  zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o
zpeněžení zajištění v konkursu.

§ 410

(1)  Není-li  dále  stanoveno  jinak,  platí o přezkoumání přihlášených
pohledávek za trvání účinnosti plánu oddlužení obdobně § 190 až 202.

(2)  Popření  pohledávky  nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání
účinků  schválení  oddlužení plněním splátkového kalendáře tytéž účinky
jako  popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel
pohledávku  při  přezkumném  jednání,  které  se konalo před schválením
oddlužení,  nastávají  účinky  tohoto  popření dnem, kdy nastaly účinky
oddlužení  plněním  splátkového  kalendáře; tento den je rozhodný i pro
počátek  běhu  lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí
pohledávky.

(3)  Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím
příslušného  orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo
výše  uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

§ 411

(1)  Po  dobu  trvání  účinků  schválení oddlužení nemá nařízení výkonu
rozhodnutí  nebo  exekuce,  která by postihovala majetek ve vlastnictví
dlužníka, vliv na povinnost dlužníka naložit s příjmy určenými k plnění
splátkového   kalendáře  způsobem  určeným  v  rozhodnutí  o  schválení
oddlužení.

(2)  Byla-li  některá  z  pohledávek,  jež  mají  být  uspokojeny podle
splátkového  kalendáře, popřena, hradí dlužník částky připadající podle
splátkového  kalendáře  na  její  uspokojení v určených lhůtách k rukám
insolvenčního  správce,  který je věřiteli vyplatí neprodleně po právní
moci   rozhodnutí  insolvenčního  soudu  o  zjištění  této  pohledávky.
Nedojde-li  ke  zjištění pohledávky, rozdělí insolvenční správce částky
připadající podle splátkového kalendáře na její uspokojení mezi ostatní
věřitele určené plánem jako mimořádnou splátku poměrně.

§ 412

(1)  Po  dobu  trvání  účinků  schválení  oddlužení plněním splátkového
kalendáře je dlužník povinen

a)   vykonávat  přiměřenou  výdělečnou  činnost  a  v  případě,  že  je
nezaměstnaný,   o   získání   příjmu  usilovat;  nesmí  rovněž  odmítat
splnitelnou možnost si příjem obstarat,

b)  hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně
jako  jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec
splátkového kalendáře,

c)  bez  zbytečného  odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu
správci  a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a
zaměstnání,

d)  vždy  k  15.  lednu  a  k  15. červenci kalendářního roku předložit
insolvenčnímu   soudu,  insolvenčnímu  správci  a  věřitelskému  výboru
přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců,

e)  nezatajovat  žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu,
insolvenčního  správce  nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí
svá daňová přiznání za období trvání plánu oddlužení,

f)  neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat
na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

(2)  Po  dobu  trvání  účinků  schválení  oddlužení plněním splátkového
kalendáře  vykonává insolvenční správce dohled nad činností dlužníka. O
výsledcích   své  činnosti  pravidelně  informuje  insolvenční  soud  a
věřitelský výbor.

(3)  Právní  úkon,  kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení
plněním  splátkového  kalendáře  odmítne přijetí daru nebo dědictví bez
souhlasu  insolvenčního  správce,  je  neplatný.  Totéž platí, jestliže
dlužník  uzavře  bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání
dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický
podíl.

§ 413

Splnění  oddlužení  vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti
němuž   není   odvolání   přípustné;   právní  mocí  tohoto  rozhodnutí
insolvenční  řízení  končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně
insolvenčního  správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce
jeho funkce.

§ 414

(1)  Jestliže  dlužník  splní  řádně  a  včas  všechny povinnosti podle
schváleného   způsobu  oddlužení,  vydá  insolvenční  soud  po  slyšení
dlužníka  usnesení,  jímž  dlužníka  osvobodí  od  placení  pohledávek,
zahrnutých  do  oddlužení,  v  rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
Učiní tak jen na návrh dlužníka.

(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž
pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří
své  pohledávky  do  insolvenčního  řízení  nepřihlásili,  ač  tak měli
učinit.

(3)  Osvobození  podle  odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné
osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

§ 415

Je-li  hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění
věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší
hodnotu  plnění,  na  které  se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může
insolvenční  soud  po  slyšení  dlužníka a insolvenčního správce přesto
přiznat   dlužníku  osvobození  od  placení  pohledávek  zahrnutých  do
oddlužení  v  rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen
na  návrh  dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované
hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a
zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek
dosud  obdrželi,  není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby
dlužníkův  úpadek  byl  řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí
obdobně.

§ 416

(1)  Osvobození  podle  §  414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo
jiné  majetkové  sankce,  která byla dlužníku uložena v trestním řízení
pro  úmyslný  trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené
úmyslným porušením právní povinnosti.

(2)  Rozhodnutí  insolvenčního  soudu  o  návrhu  dlužníka  na přiznání
osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu
správci  a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud
takový  návrh  zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí,
jímž  insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se
může  odvolat  pouze  věřitel,  jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v
insolvenčním  řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze
to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

§ 417

(1)  Osvobození  podle  §  414  a 415 insolvenční soud dlužníku odejme,
jestliže  na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3
let  od  jeho  pravomocného  přiznání  vyjde  najevo,  že  ke schválení
oddlužení  nebo  k  přiznání  osvobození  došlo  na  základě podvodného
jednání  dlužníka,  anebo  že  dlužník poskytl zvláštní výhody některým
věřitelům;  to  neplatí,  jestliže  věřitel,  který  návrh  podal, mohl
takovou   námitku  uplatnit  před  rozhodnutím  o  přiznání  osvobození
dlužníku.

(2)  Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci
rozhodnutí  o  něm  pravomocně  odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým
podstatně  ovlivnil  schválení  nebo provedení oddlužení anebo přiznání
osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele.

(3)  Zánik  osvobození podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na pohledávky
věřitelů,  kteří  se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo
nedovolených výhod; o tom musí být rozhodnuto výrokem usnesení.

(4)  Rozhodnutí  vydané  podle  odstavců  1  až  3  se  doručuje zvlášť
dlužníkovi  a  věřiteli, jehož se zánik osvobození týká; jen tyto osoby
mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

§ 418

(1)  Insolvenční  soud  schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o
způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže

a)  dlužník  neplní  podstatné  povinnosti  podle  schváleného  způsobu
oddlužení, nebo

b)  se  ukáže,  že  podstatnou  část splátkového kalendáře nebude možné
splnit, nebo

c)  v  důsledku  zaviněného  jednání vznikl dlužníku po schválení plánu
oddlužení  peněžitý  závazek  po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti,
anebo

d) to navrhne dlužník.

(2)  Má  se  za  to,  že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle
odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon
rozhodnutí nebo exekuce.

(3)  Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud
nevezme  na  vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému
předvolá  dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele,
který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až
c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

(4)  Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby
uvedené v odstavci 3.

ČÁST TŘETÍ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Hlava I

Insolvenční rejstřík

§ 419

(1)

Insolvenční rejstřík
je  informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo
spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").

(2)  Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam
dlužníků  a  insolvenční  spisy.  Pro  každého  dlužníka  se vede jeden
insolvenční spis.

(3)  Insolvenční  rejstřík  je  veřejně  přístupný, s výjimkou údajů, o
kterých  tak  stanoví  tento  zákon.  Každý  má právo do něj nahlížet a
pořizovat  si  z  něj  kopie  a  výpisy.  Soudce insolvenčního soudu má
přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku.

(4)  Na  žádost  vydá ministerstvo nebo insolvenční soud úředně ověřený
výstup  z  informačního  systému  veřejné  správy  obsahující  údaje  z
insolvenčního  rejstříku  nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není
veden v insolvenčním rejstříku.

§ 420

(1) Je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho
jméno,  příjmení,  bydliště,  rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum
narození;  jde-li  o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního
předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo.

(2)  Je-li  dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se
do  seznamu  dlužníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlišující
její  firmu,  používá-li  jej při svém podnikání, dále místo podnikání,
jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo.

(3)  Je-li  dlužník  právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků
jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo.

(4)  Údaje  podle  odstavců  1  až 3 zapíše insolvenční soud do seznamu
dlužníků,  jakmile  nastanou  účinky spojené se zahájením insolvenčního
řízení,  nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku; není-li mu některý
z  těchto  údajů  v  uvedené  době znám, zapíše jej insolvenční soud do
seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo.

(5)  Neprodleně  po ustanovení insolvenčního správce zapíše insolvenční
soud údaj o tom do seznamu dlužníků. Je-li insolvenční správce fyzickou
osobou,  zapisuje  se  do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, sídlo,
rodné  číslo,  a nemá-li rodné číslo, datum narození; je-li insolvenční
správce  právnickou  osobou,  zapisuje  se  do  seznamu  dlužníků  jeho
obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo.

§ 421

(1) V

insolvenčním rejstříku
insolvenční  soud  zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení
tyto písemnosti a informace:

a)  rozhodnutí  insolvenčního  soudu  vydaná  v insolvenčním řízení a v
incidenčních sporech,

b)  veškerá  podání,  která  se  vkládají  do  soudního  spisu vedeného
insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li tento zákon jinak,

c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon.

(2) Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti
pořizované  insolvenčním  soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají
pomocí  elektronického  přenosu  dat.  Ostatní  písemnosti  a podání se
vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku.

§ 422

(1)  Na  žádost  fyzické  osoby,  která  učinila příslušné podání, může
insolvenční  soud  rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické
osoby,  obsažené  v  podání,  nebudou  v insolvenčním rejstříku veřejně
přístupné.  Takovou  žádost  lze podat nejpozději společně s podáním, o
které  jde.  Jméno  a  příjmení takové fyzické osoby insolvenční soud v
insolvenčním rejstříku zveřejní vždy.

(2)  Nejde-li  o  fyzickou  osobu,  která učinila podání, zveřejní se u
takové  fyzické  osoby  v  insolvenčním  rejstříku  jen  její  jméno  a
příjmení.

(3)  V případě postupu podle odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke
vkládanému  podání  informaci  o  charakteru osobního údaje, který není
zveřejňován.

§ 423

Do  insolvenčního  rejstříku  se  nevkládají podání či jiné písemnosti,
které podléhají utajení podle zvláštního právního předpisu. Skutečnost,
že  se  v soudním spisu nachází podání, které z uvedeného důvodu nebylo
zveřejněno  v  insolvenčním  rejstříku,  však  musí  být v insolvenčním
rejstříku  vyznačena  společně  s  údaji  o  charakteru podání; to před
zahájením insolvenčního řízení neplatí pro řízení o návrhu na vyhlášení
moratoria.

§ 424

(1)  Stanoví-li  tento  zákon,  že  se  písemnost doručuje vyvěšením na
úřední  desce  soudu  a současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku,
pokládá  se  písemnost  za  doručenou  v  okamžiku  jejího zveřejnění v
insolvenčním rejstříku.

(2)  Okamžik  zveřejnění  písemnosti  musí být v insolvenčním rejstříku
vždy uveden.

§ 425

(1)  Po  uplynutí  5  let  od  nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo
skončeno  insolvenční  řízení,  vyškrtne  insolvenční  soud dlužníka ze
seznamu dlužníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.

(2) Při uchovávání znepřístupněných údajů se postupuje podle zvláštního
právního předpisu^58) .

Hlava II

Vztah ke státům Evropské unie

§ 426

(1) Insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se
řídí  přímo  použitelným  předpisem práva Evropských společenství^59) a
ustanoveními  právního  řádu toho členského státu Evropské unie, na něž
přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje.

(2)   Evropským  mezinárodním  prvkem  se  rozumí  v  souladu  s  přímo
použitelným  právním  předpisem Evropských společenství^59) skutečnost,
že  hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států
Evropské  unie  s  výjimkou  Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů
nebo  část  majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských
států Evropské unie s výjimkou Dánska.

§ 427

Zastavení insolvenčního řízení

Vyjde-li   v  průběhu  insolvenčního  řízení  najevo,  že  podle  přímo
použitelného  právního  předpisu Evropských společenství59) byly ke dni
zahájení  insolvenčního  řízení  hlavní  zájmy  dlužníka  soustředěny v
některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník
k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční
soud insolvenční řízení zastaví.

§ 428

Insolvenční správce

Insolvenční  správce ustanovený do funkce rozhodnutím příslušného soudu
některého z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska se na území
České  republiky  prokazuje  úředně  ověřenou  kopií  rozhodnutí o svém
ustanovení;  je-li  o  to  požádán, je povinen předložit úředně ověřený
překlad této kopie do českého jazyka.

§ 429

Zveřejnění některých rozhodnutí

Rozhodnutí  o  zahájení  insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení
insolvenčního  správce vydané v členském státě Evropské unie s výjimkou
Dánska    podle    přímo   použitelného   předpisu   práva   Evropských
společenství^59)  vůči  dlužníku,  který  má  na  území České republiky
provozovnu,  musí být zveřejněno v České republice. Insolvenční soud, v
jehož  obvodu je umístěna provozovna, rozhodnutí cizího orgánu zveřejní
vyhláškou  neprodleně  poté,  co mu bude doručeno insolvenčním správcem
nebo  jakýmkoliv  jiným  orgánem  k  tomu  zmocněným  v  členském státě
Evropské unie, v němž bylo rozhodnutí vydáno.

§ 430

Známí věřitelé

(1)  Známé  věřitele  dlužníka,  kteří  mají  své obvyklé místo pobytu,
bydliště  nebo  sídlo  v  některém  z  členských  států Evropské unie s
výjimkou  Dánska,  vyrozumí  insolvenční  soud  neprodleně  o  zahájení
insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku.

(2)   Povinnost   vyrozumět  známé  věřitele  podle  odstavce  1  splní
insolvenční  soud  tím,  že  jim  zvlášť  doručí  rozhodnutí, kterým se
oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho
zkrácené znění.

(3)  Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i
výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Hlava III

Závěrečná ustanovení

§ 431

Zmocňovací ustanovení

Ministerstvo stanoví vyhláškou

a)  náležitosti výzvy k podávání přihlášek pohledávek, soupisu, seznamu
přihlášených  pohledávek,  formuláře přihlášek pohledávek, manipulace s
přihláškami  pohledávek,  pravidla  pro  jejich  úschovu a nahlížení do
nich,    náležitosti   hlasovacích   lístků,   náležitosti   zprávy   o
reorganizačním plánu a formuláře návrhu na povolení oddlužení,

b)  způsob  určení  odměny  a  některých  hotových výdajů insolvenčního
správce,  jejich  nejvyšší  přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení
odměny a hotových výdajů státem,

c)   způsob   určení   nutných  výdajů  a  odměny  členů  a  náhradníků
věřitelského výboru a jejich nejvyšší přípustnou výši,

d) jednací řád pro insolvenční řízení,

e) formuláře elektronických podání.

§ 432

Přechodné ustanovení

(1)Pro  konkursní  a  vyrovnací  řízení  zahájená před účinností tohoto
zákona se použijí dosavadní právní předpisy.

(2)  Jestliže  v  době  do  31.  prosince  2008 dojde insolvenční návrh
insolvenčnímu  soudu mimo rozvrženou pracovní dobu insolvenčního soudu,
nebo  ve  dnech  pracovního klidu, pak se povinnost insolvenčního soudu
zveřejnit vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v
insolvenčním  rejstříku do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh
(§  101 odst. 1), pokládá za splněnou i tehdy, učiní-li tak insolvenční
soud do 2 hodin po zahájení rozvržené pracovní doby.

(3)   Do   31.  prosince  2008  obsahuje  insolvenční  rejstřík  seznam
insolvenčních správců, seznam dlužníků a veřejně přístupné písemnosti a
informace z insolvenčního spisu.

(4)  V  případě postupu podle § 422 odst. 1 a 2 se do 31. prosince 2008
nepřipojují   informace   o   charakteru  osobního  údaje,  který  není
zveřejňován.

§ 433

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.

2.  Zákon  č. 122/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání.

3.  Zákon  č.  12/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

4.  Zákon  č.  214/2000  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

5.  Zákon  č.  368/2000  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 530/1990 Sb., o
dluhopisech,  ve  znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

6.  Vyhláška  č.  476/1991  Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona o konkursu a vyrovnání.

§ 434

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zaorálek v. r.

Klaus v. r.

Paroubek v. r.

1)   Zákon   č.   124/2002   Sb.,  o  převodech  peněžních  prostředků,
elektronických  platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o
platebním  styku), ve znění zákona č. 257/2004 Sb. a zákona č. 377/2005
Sb.

2)  Čl.  99  ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve
znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.

2a)   Zákon   č.   245/2006  Sb.,  o  veřejných  neziskových  ústavních
zdravotnických  zařízeních  a o změně některých zákonů, ve znění nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 483/2006 Sb.

3)  Zákon  č.  280/1992  Sb.,  o  resortních,  oborových, podnikových a
dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.

4) Občanský soudní řád.

5) § 9 odst. 4, § 11, 84 až 89 občanského soudního řádu.

6)  Zákon  č.  189/1994  Sb.,  o  vyšších soudních úřednících, ve znění
pozdějších předpisů.

7) § 92 odst. 1 občanského soudního řádu.

8) § 92 odst. 2 občanského soudního řádu.

9) § 134 občanského soudního řádu.

9a)  Zákon  č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění zákona
č. 296/2007 Sb.

10)  Zákon  č.  235/2004  Sb.,  o  dani  z  přidané  hodnoty,  ve znění
pozdějších předpisů.

11)  Například zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní  správy  v  energetických  odvětvích  a o změně některých zákonů
(energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

12) § 137 a násl. občanského zákoníku.

13)  Zákon  č.  586/1992  Sb.,  o  daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů.

16)  Například  §  38i  odst.  1 písm. h) obchodního zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů.

17) § 53 občanského soudního řádu.

18)  Zákon  č.  256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění
pozdějších předpisů.

19) § 76 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu.

20) § 42 odst. 4 občanského soudního řádu.

21) § 66a obchodního zákoníku.

22)  Například  § 6 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti,
výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

23)  §  29  vyhlášky  č.  37/1967  Sb., k provedení zákona o znalcích a
tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 77/1993 Sb.

24) § 79 odst. 1 občanského soudního řádu.

25) § 43 občanského soudního řádu.

26) Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.

27) Například § 76 odst. 1 obchodního zákoníku.

28) Například § 321, § 322 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.

29) § 279 odst. 2 občanského soudního řádu.

30)  Například  § 31 odst. 6 a § 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a
využití   nerostného  bohatství  (horní  zákon),  ve  znění  pozdějších
předpisů.

31)   Zákon  č.  219/2000  Sb.,  o  majetku  České  republiky  a  jejím
vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

32) § 5 obchodního zákoníku.

33) § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

34) § 58 obchodního zákoníku.

35)  Například  §  7b  odst.  1  písm. e) a f) zákona č. 85/1996 Sb., o
advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

36)  Například  §  8  zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

37) § 91 odst. 2 občanského soudního řádu.

38 § 93 občanského soudního řádu.

39)   Zákon  č.  118/2000  Sb.,  o  ochraně  zaměstnanců  při  platební
neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění zákona
č. 436/2004 Sb.

40)  Zákon  č.  589/1992  Sb.,  o  pojistném  na sociální zabezpečení a
příspěvku   na  státní  politiku  zaměstnanosti,  ve  znění  pozdějších
předpisů.

41) § 8 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.

§  28  vyhlášky č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v
přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí.

42)  § 22, § 23 odst. 1 a 3 a § 27 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví
bytů, ve znění pozdějších předpisů.

43) § 23 až 28 zákona č. 72/1994 Sb.

44) § 22 zákona č. 72/1994 Sb.

45)  Zákon  č.  26/2000  Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších
předpisů.

46) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

47)  Například zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve
znění pozdějších předpisů.

48) § 24 odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 124/2002 Sb.

49) § 29 odst. 4 písm. b) a odst. 5 zákona č. 124/2002 Sb.

50) § 197 zákona č. 256/2004 Sb.

51)  Směrnice  Evropského  parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna
2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí.

52)  §  5a  až 7a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších
předpisů.

53)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března
2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.

54)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března
2001 o reorganizaci a likvidaci pojišťoven.

55)  §  5c zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých
souvisejících  zákonů  (zákon  o  pojišťovnictví),  ve  znění zákona č.
39/2004 Sb.

56) § 5a odst. 1 zákona č. 363/1999 Sb., ve znění zákona č. 39/2004 Sb.

57) Zákon č. 363/1999 Sb.

58)  Zákon  č.  499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

59)  Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém
řízení.